Článek
Žiji na malém provinčním městě a jako většina lidí této republiky nakupuji v „obchoďácích“. Jsem pamětník pultových obchůdků před rokem 1989 a zpočátku jsem byl „obchoďáky“ nadšen. Mnoho zboží, které během roku nebylo běžně k mání a i v čase předvánočním, kdy strana a vláda ukazovala občanům vlídnou tvář, bylo v omezeném množství. Postupem času jsem však pochopil, že obchodní společnost není ta hodná instituce, která mi chce dodat rozličné zboží, ale podnikající společnost, jejíž cílem je získat mé peníze. Nic proti tržní ekonomice, zatím nic lepšího ekonomové nevymysleli. Přesto se mne praktiky obchodních společností jako občana a kupujícího více či méně dotýkají, a to v dobrém i méně dobrém. Nebudu se rozplývat nad množstvím zboží a to, že na něho nemusíme stát fronty. Na to jsme si my zákazníci zvykli, ale pozastavuji se nad některými praktikami obchodníků ve snaze prodat co nejvíce a co nejdráže.
Obvyklým trikem je přestavění regálů a tím i změna místa s nabízeným zbožím. Přiznávám, že jsem spíše konzervativní a tato akce mne dovede rozladit. Nejsem typ, který bloumá obchodem a „šopování“ je jeho koníčkem. Jdu do obchodu s konkrétním záměrem a představa obchodního manažera, že přestavěním regálů mne přiměje při hledání toho „mého“ zboží si koupit něco dalšího je iluzorní.
Dalším trikem obchodníka je sleva, výhodná cena, super cena a nevím jaká ještě cena. A tady mne tyto praktiky jako myslícího tvora někdy rozesmějí, někdy uráží a někdy přivádí až k zuřivosti. Slevy a akce jsou všude. Mnohdy to vytváří dojem, že vše je v akci, všude jsou slevy a superslevy a obchodník svou režii zřejmě hradí z jiných podnikatelských aktivit ve snaze co nejvíce šetřit zákazníkovu peněženku.
Potom není sleva jako sleva, její získání je dále podmíněno. Např. slevu získáte při nákupu více kusů daného zboží. To se dá pochopit, množstevní sleva je férová a pochopitelná. Úsměvná je situace, kdy dané zboží stojí 65 Kč a za dva týdny mi ve schránce přistane propagační leták s týmž zbožím, kde je u něho v barvách vyvedena nabídka, že ho mohu mít za supercenu 99,90. Supercenu pro koho, pro mne určitě ne. Ovšem v poslední době se jedná o vršení podmínek. Na danou slevu máte nárok, pokud si daného zboží koupíte nejméně X kusů a utratíte alespoň Y Kč. Mnohdy je tato sleva dále podmíněna vlastnictvím zákaznické karty. To mne už nezanechává zcela chladným, protože obchodník získává možnost evidovat moji nákupní aktivitu. K zuřivosti mne však přivádí otázka pokladní: „Máte aplikaci?“ Nemám aplikaci, protože mám obyčejný tlačítkový telefon a ten pracovat s vaší aplikací neumí. A i kdybych měl ten požadovaný „chytrý“ telefon, nevidím důvod zjednodušit obchodníkovu evidenci o mne jako kupujícím tím, že mu tyto informace poskytnu v digitální podobě.
Pro pobavení přidám moji zkušenost z nakupování v již zmíněném obchoďáku. Vybaven lístečkem, co mám nakoupit, jsem chodil mezi regály. Vypadalo to, že zboží je na místech, jak jsem byl zvyklý a zdálo se, že má obchodní mise proběhne úspěšně a budu doma pochválen. Ovšem mezi zbožím, které jsem měl domů přinést, byla povidla, obyčejná švestková povidla. Logicky jsem předpokládal, že se budou nacházet mezi marmeládami, džemy a ostatními pochutinami tohoto typu. Avšak ouha tento druh zboží se na obvyklém místě nenacházel. Volám tedy domů a vznáším dotaz své paní, kde že ta povidla mám hledat. „Mezi marmeládami,“ odpoví a přeruší hovor. To jsem si pomohl, brumlám si pro sebe a odchytnu procházející prodavačku s dotazem: „Kde prosím najdu povidla?“ „Mezi marmeládami,“ odvětí a zmizí mezi regály. Stoupá mi tlak a doháním další prodavačku. Moje otázka a následující odpověď je naprosto stejná jako v předchozím případě. Spěchám za prodavačkou: „To už jsem slyšel, žádám přesnou dislokaci.“ Po zkoumavém pohledu prodavačka přibrzdila a zavedla mne mezi regály. Mise byla splněna.
S nostalgií vzpomenu na pultový obchůdek, kam jsem chodil coby dítě také s lístečkem.
