Budoucnost školství závisí na tom, jak školy zachytí nástup umělé inteligence

Už teď připravujeme praktické experimenty, jak AI využít k doplnění učitele. Zaměřujeme se na to, zda a jak využít umělé inteligence k větší personalizaci výuky, například u žáků, kteří potřebují v některých předmětech anebo u vybraného složitého učiva postupovat odlišným tempem od zbytku třídy. Chtěli bychom s pomocí AI vytvářet individuální vzdělávací plány, které se přizpůsobují tempu a stylu učení každého žáka. Postupovat odlišným tempem, vracet se k procvičování látky, která se zvládá někomu obtížněji, určitě posílí schopnosti studentů rozvíjet jejich potenciál. Právě využití umělé inteligence může dětem, které neodpovídají průměru, poskytnout podporu a posílit jejich sebevědomí a sebeúctu.

Druhým směrem, kterým se chceme s využitím AI vydat, jsou nové možnosti vizualizace a praktická aplikace znalostí. AI nám může pomoct při vývoji interaktivních simulací a při adaptivním testování. Například v matematice bychom chtěli vytvořit interaktivní aplikace, které studentům pomohou lépe porozumět složitým matematickým konceptům a poskytovat učitelům zpětnou vazbu o úrovni zvládnutí probírané látky. Humanitní předměty mohou zkoumat etické a sociální dopady využívání umělé inteligence, což je oblast, kterou hodláme navštívit se studenty naší střední Královské školy. Studenti by měli být schopni správně interpretovat výsledky generované AI a k tomu je zapotřebí dodat jim etický a právní kontext související s vývojem a „sebe­zdokonalováním“ umělé inteligence.

Uvědomujeme si, že AI bude i ve školství velice dobrý sluha, ale může být i docela zlý pán, jak se hezky česky říká. Nicméně už teď, kdy jsme ještě v rané fázi rozpracovávání možností a programování studijních materiálů, jsme nadšeni tím, co všechno lze od AI pro výuku získat. Přirozené začleňování umělé inteligence do procesu vzdělávání, zejména na základní škole, však vyžaduje cílený rozvoj digitálních dovedností dětí. To zahrnuje nejen základní znalosti o práci s počítačem a softwarovými nástroji, ale kritické myšlení, které je základem pro práci s umělou inteligencí. A to je něco, co v českém školství ještě pohříchu chybí.

Radikální převrat, který přináší umělá inteligence do školství a který zatím možná ani nejsme s to dohlédnout, bych přirovnal k zavádění internetu. Jen si vzpomeňte, jaké rozdíly v přístupu škol jsme tehdy mohli pozorovat. I s využíváním umělé inteligence si bude muset poradit každá škola individuálně. Přesto bych očekával, že rámec k využívání AI by měla přinést aktualizace učebních osnov v našem vzdělávacím systému. Ty by měly definovat, jak se učitelé budou stavět k etickému a právnímu kontextu pádivého vývoje AI. Ať už chceme, nebo ne, AI bouřlivě proniká do našeho života a zpomalení tohoto tempa lze nepochybně vyloučit. Chceme však naslouchat jak hlasu samotných vývojářů, tak i mravních autorit, filozofů a zkušených pedagogů, kteří upozorňují na to, jak při vy­užívání umělé inteligence zůstat lidmi. Jak nezradit zkušenosti a etické imperativy, které lidstvo nashromáždilo, včetně temných, uzurpátorských kapitol historie, kterým se v moderních demokra­ciích usilujeme vyhnout.

Každé dítě je jedinečné. Má své individuální schopnosti, zájmy a potřeby. Proto je tak důležité přizpůsobit vzdělávací přístup tak, abychom jim pomohli rozvinout potenciál a připravit se na budoucnost. Věřím, že posláním školského systému není jen „vzdělání samo o sobě“, ale především příprava studentů na budoucí uplatnění na trhu práce, který je základem prosperity jednotlivce i národa. Pokud studenty nenaučíme využívat výhod moderních technologií v jejich osobním a profesním životě, pak jsme jako pedagogové na svoje poslání rezignovali. I proto jsem zastáncem toho, abychom s integrací umělé inteligence a nových digitálních technologií do vzdělávacího procesu neváhali.