Istanbulská úmluva (úmluva), která v říjnu v Evropské unii vstoupila v platnost, „přináší a zavádí mimo jiné důležité pozitivní změny,“ píše zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Co konkrétně nového ratifikace ze strany EU přinesla než to, že jde jen o gesto?“ ptá se advokát a senátor Zdeněk Hraba, který předsedá senátní Komisi pro Ústavu.
Podle Laurenčíkové přináší úmluva, která ještě nebyla Českou republikou ratifikovaná, „posílení prevence domácího a sexualizovaného násilí, vznik center s lékařskou pomocí pro oběti, dostupnost právní a psychologické podpory“.
Úmluva má dle vládní zmocněnkyně dokonce přinést, „spravedlivé stíhání pachatelů/lek a provázanost všech složek pracujících s oběťmi násilí i násilnými osobami“.
Senátor Hraba však jako advokát a předseda Komise pro Ústavu uvádí, že přijetí úmluvy je ze strany EU pouhým „gestem“.
„Paní kolegyně, co konkrétně nového ratifikace ze strany EU přinesla než to, že jde jen o gesto?“ píše Hraba. „EU totiž v oblastech, které Istanbulská úmluva řeší, nemá prakticky žádné kompetence vůči členským státům.“
Podle senátora tento krok ve skutečnosti nepřináší nic nového a je to pouze jakési PR.
„Proto se netvařme, že tento krok EU něco přinesl. To by bylo lhaní občanům, které není v souladu s reálným právním stavem,“ dodává Hraba.
Dosavadní hlasování o Istanbulské úmluvě v senátních výborech
„Istanbulskou úmluvu“, která operuje s pojmem „gender“ a zavádí pravomocný orgán GREVIO, projednávalo v Senátu již několik výborů.
Garanční Ústavně-právní výbor vyslovil nesouhlas s její ratifikací a označil úmluvu za „ideologický dokument“. Ratifikaci úmluvy nedoporučil ani Zahraniční výbor .
Výbor pro záležitosti evropské unie (VZEU) ratifikaci také nedoporučil a zároveň přijal usnesení, ve kterém výslovně „doporučuje Senátu Parlamentu ČR nevyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy“.
Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer spolu s dalšími osmi senátory pořádali tiskovou konferenci zastupující „daleko širší skupinu, která se formuje v Senátu a je proti ratifikaci návrhu IÚ“.
Istanbulskou úmluvu, tedy „Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“ prozatím podpořil pouze Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.
Během jednání Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, nebyl postoj k úmluvě oficiálně vyjádřen, neboť několik senátorů před hlasováním o doporučujícím návrhu opustilo místnost a komise nebyla usnášeníschopná.
Co senátorům vadí na Istanbulské úmluvě
„Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“ tedy Istanbulskou úmluvu nechtějí senátoři podpořit z řady důvodů. Mezi ty hlavní patří skutečnost, že úmluva „zavádí do českého právního řádu“ takzvanou genderovou ideologii.
Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer uvedl, že opatření vůči násilí na ženách jsou již v českém právním řádu dlouhodobě zakotvená.
Další výtku vznesl vůči tomu, že významná část úmluvy je právě věnována „potírání škodlivých stereotypů“ – což jsou dle něj myšleny „stereotypy tradičního pojetí rodiny, tradičních rolí v rodině“.
Úmluvu považuje také za „generální rekonstrukci společenských zvyklostí, uspořádání, ve kterém jsme zvyklí žít“.
Podle Istanbulské úmluvy by měl stát v podstatě financovat a realizovat programy, které systematickou výchovou změní kulturní vzorce a změní chápání genderových rolí muže a ženy ve společnosti.
Již zmíněná skupina senátorů, která se staví proti úmluvě, vydala společné vyjádření nazvané „Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě, které detailněji popisuje výtky vůči dokumentu.
Násilí a tradiční uspořádání rodiny
Vedoucí vědecká pracovnice Sociologického ústavu Akademie věd, profesorka Dana Hamplová, vysvětluje, že úmluva v podstatě tvrdí, že násilí na ženách je způsobeno „tradičním uspořádáním rodiny“, tedy tradičními rolemi muže a ženy v rodině, které je dle úmluvy třeba „potírat“.
Podle Hamplové neexistují žádné dosud vypracované vědecké poznatky, které by ukazovaly, že zrušením tradičních rolí muže a ženy v rodině dojde ke snížení domácího násilí na ženách. Podle prováděných společenských průzkumů, která Hamplová senátorům předložila, je tento předpoklad „mylný“.
„Pokud chceme použít změnu genderových rolí na to, abychom potlačili domácí násilí, tak se musíme ptát, jestli máme nějakou empirickou základnu pro to, abychom mohli říci: Ano, když se budou muži chovat jako ženy, ženy se budou chovat jako muži, bude ta společnost méně násilná,“ říká profesorka Hamplová.
Hamplová prezentovala data ze Spojených států amerických, který vypracovalo Centers for Disease Control and Prevention, jedna z největších státních organizací v USA. Ukazuje podíl žen, které zažívají partnerské násilí. Ne jakýkoli typ násilí, ale partnerské násilí.
„Žlutý sloupec vlevo, to jsou ženy bisexuální. Růžový sloupec, to jsou ženy lesbické. Modrý, nejnižší vzorec jsou ženy v heterosexuálních vztazích. Nalevo máme veškeré násilí, napravo máme potom závažné násilí, které se definuje tak, že vás někdo opravu zbije a podobně,“ popisuje graf profesorka Hamplová.
Tato zjištění ukazují, že oproti všem předpokladům, že heteronormativita vede k násilí, jsou právě heterosexuální páry násilné nejméně.
„Není to jenom tím, že by se (v těchto párech násilí) hlásilo méně,“ upřesňuje profesorka. „Naopak, je teď velmi široká literatura o tom, že v podstatě u těch LGBT párů je velká nechuť hlásit domácí násilí. Mají strach, oni se bojí jít na policii, protože budou mít pocit, že je policisté nebudou brát vážně, (když jim sdělí), že ´mě zmlátila moje partnerka´… Je tam větší bariéra to hlásit.“
