Další blamáž v F1: Mizerné pneu, mazání časů a jezdci na pokraji sil. Mistrovský titul tak nikoho ani moc nezajímal

Zvláštní závodní víkend to byl od samotného počátku. Průběh sprintu je takový, že kvalifikace na hlavní nedělní závod se namísto tradiční soboty jede už v pátek. Sobota je pak vyhrazena samostatnému programu – rozstřelu, tedy malé kvalifikaci pro sprint, a následně sprintu, jenž se jede na zhruba třetinu celkové délky závodu a není povinná zastávka v boxech.

První zmatky nastaly už v pátek, FIA se totiž zase jednou rozvášnila při hlídání traťových limitů. Každý pilot, který přejede krajní bílé čáry všemi čtyřmi koly, porušil pravidla a čas z daného kola mu byl smazán. V průběhu kvalifikace se škrtalo nesčetněkrát, a to nejen v průběhu, ale i po jejím konci. Lando Norris třeba obsadil pěknou druhou příčku a až krátce po vysednutí z vozu se dozvěděl, že jeho nejrychlejší čas se nepočítá a odstartuje desátý. A tak šel třetí místo oslavovat jeho kolega Oscar Piastri, který se o smazání svého času dozvěděl v průběhu pokvalifikačního rozhovoru! Chaos jako blázen.

Traťové limity byly ostatně obrovským tématem v celém zbytku víkendu. Několik závodníků si totiž nedalo říct a bílé čáry vesele přejíždělo během sprintu i hlavního nedělního závodu. Vyústilo to v několik pětisekundových trestů, které mohou jezdci odpykat během zastávky v boxech nebo se jim přičtou k času v cíli. Rekordmanem nedělního závodu byl Sergio Pérez, který takové tresty získal hned tři. Přesto se nějakým zázrakem umístil na desáté příčce a inkasoval alespoň jeden bod.

Vážně, nebylo by lepší kousek za bílou čáru vysypat tatrovky se štěrkem? Závodníci by si pak podobné výjezdy rozmysleli a výsledná listina by se neměnila po samotném skončení závodu.

Témat k diskuzi však po nedělním závodě zůstává více. Pirelli totiž po pátečních jízdách objevilo drobná poškození některých pneumatik, které absolvovaly přes dvacet kol. Vůbec poprvé se tedy výhradní dodavatel obutí společně s FIA rozhodl ke kroku, jenž nemá obdoby – maximální počet kol na jedné sadě! Jezdec musel do boxů zamířit po osmnácti kolech.

Ale pozor, ne po osmnácti kolech v závodě (který se jel na 57 kol), ale na dané sadě! A protože se týmy o tomto „pravidlu“ dozvěděly pouhé čtyři hodiny před startem, musely pracovat s tím, co mají na skladě. Teoreticky tedy jedna sada mohla ujet 18 kol, ale pokud ji třeba pilot nasadil v tréninku a odkroužil tři kola, už na ní zbývalo pouhých patnáct.

A co je nejzvláštnější, bylo úplně jedno, zdali jde o sadu měkkou (rychlá, ale s nejmenší výdrží), střední či tvrdou (pomalejší, ale nejodolnější). Snahu o maximální bezpečnost chápeme, prazvláštní povel od vedení však vyústil v povinnost minimálně tří zastávek v boxech a naprostý zmatek, neboť jste nevěděli, kdo může kolik kol na dané sadě ještě odjet. Tedy, grafika přímého přenosu se nás snažila poctivě informovat, často ale počet odjetých kol na dané sadě ukazovala špatně.

Kdo by daný limit překročil, tomu hrozila diskvalifikace. Týmy naštěstí musely hlídat nájezd pneumatik jen dvěma jezdcům, ale fanoušci, kteří se u televizních obrazovek soustředili na dvacet závodníků, neměli šanci udržet si přehled. No, snad se něco takového dělo poprvé a naposledy…

Dlouho jsme po závodě neviděli ve tvářích jezdců takovou únavu jako právě v Kataru. V destinaci bylo něco přes třicet stupňů, všech dvacet pilotů se však muselo vypořádat s extrémní vlhkostí a dehydratací. Logan Sargeant pro nevolnost odstoupil, Alonso si stěžoval na „hořící sedačku“, Ocon se později přiznal, že po pár kolech zvracel rovnou do přilby. Lance Stroll zase uvedl, že na krátkou chvilku za volantem omdlel a po dojetí do finiše zamířil rovnou k ambulanci.

Zvláštní, na jednu stranu je bezpečnost na prvním místě a nedovolí jezdcům překročit počet kol na jedné sadě, na straně druhé se riskuje jejich zdraví, protože se závod musí stůj co stůj dojet do cíle. A ztratit vědomí v monopostu řítícím se na rovince přes 300 km/h… Uf!

Řešení by přitom existovalo. Za dva měsíce bude průměrná teplota v Kataru o celých osm stupňů nižší, na začátku sezony v březnu by to bylo dokonce o jedenáct méně. A protože F1 necestuje světem postupně, ale křižuje jej, jak ji napadne, mohlo by se konání tohoto extrémního závodu klidně posunout. Je totiž obrovským štěstím, že nakonec všechno dobře dopadlo.

Tolik témat, že jsme skoro zapomněli na samotné výsledky. Zisk třetího mistrovského titulu Maxe Verstappena byl čistou formalitou, potřeboval ve sprintu urvat alespoň tři mistrovské body. Jenže Pérez se během krátkého závodu připletl do kolize a nedokončil, v tu chvíli bylo rozhodnuto. Verstappen se tak stal netradičně šampionem již v sobotu. Obrovským překvapením byla opět forma McLarenu. Norris skončil třetí a kolega Piastri sprint dokonce vyhrál!

Hlavní závod přinesl po startu vzájemnou kolizi mercedesů, kterou svou chybou zavinil a odstoupením odnesl Lewis Hamilton. Verstappen vedl, Piastri se díky tomuto incidentu posunul po první zatáčce ze šesté na druhou příčku. Na stupních vítězů je doplnil kolega z McLarenu Lando Norris.

Mistrovské trofeje už své majitele znají, ale ve zbývajících pěti velkých cenách bude pořád o co bojovat. V konstruktérech je situace za Red Bullem následující: 2. Mercedes (326 bodů), 3. Ferrari (298), 4. Aston Martin (230), 5. McLaren (219). S rostoucí formou oranžových a naopak uvadajícím Astonem máme ještě zaděláno na slušné drama. Nebo že by to snad McLaren dokonce dotáhl do TOP 3?