Za vznikem kliniky stojí fakulta sociálně ekonomická, Krajský soud v Ústí nad Labem a Národní institut pro děti a rodinu.

Jedním z důvodů, proč sociální klinika vznikla právě v Ústeckém kraji, je to, že se tady kumuluje nejvíce obtížných situací u dětí a rodin z celé republiky. Výzkumné centrum s nimi bude pracovat na základě doporučení sociálních pracovníků, případně soudů, kteří osudy rodin, jež mají potíže, sledují.

„Chceme pracovat s dětmi, které nejsou ohrožené podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ale může to být jakékoliv dítě, které trpí nějakou tíživou situací, jež ho znevýhodňuje proti vrstevníkům. Nedaří se mu například ve škole, trpí nedostatkem pozornosti od rodičů, je v ústavní péči nebo se s ním rodiče neumějí učit. Budeme pracovat s dětmi všech věkových kategorií, od těch úplně malých až do věku 26 let. Protože i děti z dětských domovů, které studují vysokou školu, potřebují podporu,“ popsala Alexandra Petrů, vedoucí výzkumného centra sociální kliniky.

Jak polidštit justici. Ministerstvu radí děti, na soudech vzniká nová pozice

Součástí je i laboratoř sociální práce, vůbec první pracoviště podobného zaměření v republice. Ta bude od příštího roku sloužit odborníkům k vývoji a testování nástrojů pro práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami a bude přímo šitá na míru například na konkrétní věk dítěte a životní situaci.

„V laboratoři vytvoříme takové virtuální kufříky, které budou k dispozici sociálním pracovníkům, kteří pracují s dětmi a jejich rodinami. V ‚kufříku‘ dostanou sadu ověřených nástrojů, metod a technik, aby mohli dítěti a rodině efektivně pomoci,“ doplnila Petrů.

Konkrétní pomoc s řešením problematické životní situace se tak dostane k dětem a rodičům právě prostřednictvím sociálních pracovníků.

Do práce sociální laboratoře plánuje klinika zahrnout přímo i rodiny a děti, které pomoc potřebují. „Počítáme s tím, že na základě dobrovolné spolupráce budeme s některými rodinami testovat, jaké metody jim pomáhají. Na základě těchto poznatků pak může vzniknout ten virtuální kufřík,“ vysvětlila Petrů s tím, že škola podle zákona nemůže poradenství poskytovat. „I když vzděláváme sociální pracovníky, zákon nám individuální pomoc neumožňuje,“ dodala.

Jistá míra frustrace...

Ve výzkumné sociální laboratoři najdou uplatnění také studenti, kteří budou pracovat například se soudními spisy, analyzovat je a zjišťovat, jestli se nedalo zasáhnout dříve, než u dítěte nebo rodiny vykrystalizovaly problémy.

Otevření kliniky se zúčastnila i předsedkyně krajského soudu Lenka Ceplová. „Jsme vystaveni jisté míře frustrace z toho, jakým způsobem musíme rozhodovat o dětech. Pochopili jsme, že spolupráce je to jediné, co můžeme dělat. Pokusili jsme se ji povýšit na další úroveň, protože si myslíme, že univerzitní půda je místo, kde by měla probíhat diskuse na základě faktů, které je i univerzita schopna sesbírat,“ zmínila předsedkyně.

Nelítáme na koštěti a nesbíráme děti, říká sociální pracovník

Soudy podle ní nechtějí jen rozhodovat, ale hlavně chtějí řešit příčiny negativních jevů. „A to je vlastně i důvod vzniku sociální kliniky,“ dodala Ceplová s tím, že soudy jsou schopné indikovat zásadní problémy, které jsou v rodinách.

Jako dobrý počin vidí otevření sociální kliniky i Terezie Pemrová z Národního institutu pro děti a rodinu či děkan fakulty Ondřej Moc. „Pro zkvalitnění vzdělávání budoucích sociálních pracovníků bude klinika skvělou zásobárnou odborníků z praxe. Máme v plánu workshopy, přednášky a semestrální výběrové kurzy k soudní sociální práci. Příští rok plánujeme i letní školu sociální práce pro studenty i veřejnost,“ sdělil Moc.