„Jednou jsem na internetu viděla pejska Toníčka s tím, že je starý a nikdo ho nechce. Bylo nám ho líto, a tak jsme si ho vzaly my. Následně jsme poznaly, jak úžasné je adoptovat starého pejska, a úplně jsme tomu propadly,“ přibližuje nejmladší z rodu Irena Teplá, která je hlavním motorem spolku Smečka z Knihánkova.
K první adopci se rodina odhodlala v roce 2012, kdy šlo ještě o jediného mladého psa. Poté začala Irena Teplá obvolávat útulky po celém Česku a hledala, koho přidat do smečky. „Ptala jsem se, kdo je nejvíc beznadějný. Kromě starých psů máme i nemocné, handicapované, velké i problémové. Na ty výrazně problémové si ale netroufneme. Naše podmínka je, aby měli rádi ostatní pejsky,“ odhaluje.
 |
Ze začátku si braly jen menší plemena, ale když zjistily, že ta větší nikdo k adopci nechce, rozhodly se dát šanci i jim. Průkopníkem byl Careček, jehož rodina na památku umístila do svého loga. „Hrozně jsme se bály adoptovat velkého pejska, ale díky Carečkovi jsme zjistily, že jsou úžasní. A hlavně v útulcích často velice přehlížení, stejně jako ti starší,“ líčí Irena Teplá.
V pozořickém „domově důchodců“ nyní žije devatenáct jedinců, což je na hraně toho, kolik pečující rodina dokáže zvládnout. Čtyřnohým obyvatelům svého domova věnuje většinu času.
Protože Lia Teplá chodí do práce jako učitelka hudby, většinu úkonů obstarávají její matka Marcela Trhlíková a dcera Irena. S těmi náročnějšími pomáhá také Irenin přítel Zdeněk Tauš. Některé ze psů je totiž nutné nosit do schodů, navíc rodinný dům, který nebyl pro tento účel zamýšlený, je plný různých dalších překážek.
Pomáhá i prodej knížek
Zmíněný spolek založila rodina až v roce 2021. Náklady, které se jen za veterinární péči pohybují mezi 50 a 120 tisíci korunami za měsíc, platí z vlastní kapsy, menších darů a také z bazarů knih. Ty pořádá Irena Teplá, která zároveň provozuje kanál Knihánkov na YouTube. Právě z něj vzešel název Smečka z Knihánkova.
Booktuberka z Brna zapojila i maminku s babičkou, lákají videem na četbu |
Přispět těmto bazarům se rozhodli i brněnští strážníci, kteří mezi sebou vyhlásili sbírku knih, jež může spolek zpeněžit. „Doufáme a věříme, že tak můžeme být příkladem pro jiné organizace, firmy a společnosti,“ sděluje Petra Volešová, vedoucí brněnského útulku pro opuštěná zvířata provozovaného právě městskou policií. Už devět psů z tohoto útulku skončilo v Pozořicích, celkem zdejšíma láskyplnýma rukama prošla zhruba čtyřicítka chlupatých stařečků.
Nedílnou součástí péče o ně jsou také úmrtí. „Za duhu jsme pomohli odejít již hodně z nich. Když odcházejí, je to strašné, ale jsme na to nějakým způsobem připravení,“ říká Lia Teplá, která si pro lepší snášení smrti svých chráněnců pořídila před rokem štěně dalmatina Ricka. Ten se podle ní stal pro smečku jakýmsi strážným andělem.
Srdce pečovatelům trhají také nešťastné životní příběhy jejich pejsků. „Každý byl nějakým způsobem opuštěný, vyhozený nebo týraný,“ podotýká Lia Teplá, která zmiňuje těžký osud Emila z útulku ve Svitavách. Toho po dobu tří let držely ve sklepě a krutě trýznily dvě ženy. Takové zacházení na něm zanechalo silné následky a do útulku se dostal naprosto zlomený. „Třikrát ho z adopce vrátili, protože trpěl agresí v reakci na strach. Když jsem viděla, jak v útulku hryže mříže a moc chce domov, ihned jsem věděla, že si ho vezmeme. Pravdou je, že i my jsme ho chtěli vrátit, všichni jsme byli pokousaní,“ vypráví Lia Teplá.
Zbudovali domov psím dědečkům. Manželé se starají o vodicí psy ve výslužbě |
Ona i její dcera z pokousání dostaly otravu krve, kterou musely léčit antibiotiky. Všechny nástrahy však nakonec překonaly a z utrápeného zvířete se stal milý společník.
Přestože starání se o početnou psí smečku stojí spoustu peněz, času i energie, dobrodinci z Pozořic by neměnili. „Je nutné k nim přistupovat s láskou a citem, dát jim čas a prostor. Pejskovi se musíte i trošku přizpůsobit. Když vidím, že se nechce mazlit, nutit ho nebudu. Nějak se vždycky naučíme společně existovat,“ popisuje Irena Teplá.
