Před 140 lety měl premiéru jeden z nejslavnějších koncertů houslové literatury

• Antonín Dvořák (©GettyImages)

Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka je považován za jedno z vrcholných děl skladatelova tzv. slovanského období. Vznikl v sousedství první řady Slovanských tanců, České suity, Slovanských rapsodií a Symfonie č. 6 D dur. Všem těmto dílům je společná lidově zabarvená melodika a celkově pozitivní ladění. Houslový koncert patří k nejoblíbenějším a nejčastěji uváděným skladatelovým dílům, a to už od dob jeho života.

Antonín Dvořák svůj Houslový koncert zkomponoval na základě objednávky nakladatele Fritze Simrocka. Světovou premiéru měl provézt jeden z tehdejších nejvýznamnějších houslistů Joseph Joachim, zakladatel a ředitel Vysoké hudební školy v Berlíně. Oba umělci se poprvé setkali počátkem dubna 1879 při Dvořákově návštěvě Berlína. Joachim se ovšem o Dvořákovo dílo zajímal již dříve. Seznámil se s ním pravděpodobně prostřednictvím svého blízkého přítele Johannese Brahmse, který jak známo Dvořáka podporoval a jeho díla si vážil. Joachim také později se svým kvartetem a dalšími dvěma sólisty provedl ve světové premiéře Dvořákův Smyčcový sextet A dur, který (kromě dalších Dvořákových komorních děl) následně hrál i na svém zájezdu do Londýna.

• Joseph Joachim (©britannica.com)

Dlouhá anabáze vzniku díla znamenala několikeré přepracovávání zejména sólového partu

První verzi koncertu napsal Antonín Dvořák v době od července do září 1879 během svého pobytu u přítele Aloise Göbla na Sychrově. Prvotní náčrt ukázal skladatel Josephu Joachimovi během návštěvy v Berlíně, kde houslista uspořádal na Dvořákovu počest slavnostní večer. Na základě Joachimových doporučení pak během srpna a září zapracoval Dvořák do partitury navrhované změny a v listopadu koncert znovu zaslal Joachimovi k nahlédnutí.

Na jaře následujícího roku se oba umělci znovu setkali a přesto, že není zcela jasné, jak konzultace dopadla, lze předpokládat, že Joachimovo hodnocení nebylo právě příznivé, protože Dvořák přistoupil k zásadnímu přepracování celého koncertu. To zpracování skladatel opět zaslal Joachimovi k posouzení, ovšem odpovědi se dočkal až po více než dvou letech. V srpnu 1882 obdržel Dvořák od Joachima dopis, ve kterém houslista podrobně vysvětlil své stanovisko k současné podobě koncertu a zároveň navrhl další dílčí změny, které se týkaly především úprav sólového partu.

Dvořák vyhověl dalším Joachimovým připomínkách a v září 1882 přijel do Berlína, aby spolu koncert přehráli. Skladatel o tom následně napsal nakladateli Simrockovi: „Hrál jsem dvakráte s Joachimem houslový koncert. Velice se mu líbil a také pan Keller, jenž byl přítomen, byl jím potěšen. Byl jsem velmi rád, že se tato věc konečně vyřídí. Přepracování leželo u Joachima celé dva roky!! Byl sám tak laskav a upravil houslový hlas; jen ve Finale musím ještě něco změnit a mnohá místa v instrumentaci zjemnit. Počátkem listopadu musím opět do Berlína; do té doby bude zajisté vše hotovo a Joachim uspořádá na vysoké škole orchestrální zkoušku.“

Poslední úpravy díla proběhly ještě v prosinci 1882, a to na základě požadavků hudební poradce Simrockova vydavatelství Roberta Kellera. Ten navrhoval, aby první dvě věty nebyly propojeny attacca, ale byly zcela oddělené, a další požadavky se týkaly třetí věty, která měla být zkrácena. Tento návrh Dvořák částečně akceptoval a provedl v závěrečné větě dva větší škrty, ovšem na propojení prvních dvou vět trval. Za jeho názor se postavil i houslista Pablo de Sarasate a samotný nakladatel Simrock, který také nakonec dílo v této podobě přijal do tisku.

• František Ondříček (©Wikipedie)

Navzdory dedikaci se premiéry díla ujal český houslista František Ondříček

Přesto, že dílo věnoval Antonín Dvořák Josephu Joachimovi, který se na genezi díla také výrazně podílel a s nímž Dvořák najisto počítal jako s interpretem premiéry, slavný houslista koncert pravděpodobně nikdy neprovedl. V době dokončení díla už totiž uplynuly čtyři roky od prvních taktů, a je tedy dost možné, že houslista už ztratil své původní nadšení pro nové Dvořákovo dílo.

Sólistou premiéry se tak stal výtečný mladý český houslový virtuos František Ondříček, který se po studiu v Praze a v Paříži brzy stal jedním z nejproslulejších interpretů své doby. Nastudování nového Dvořákova díla považoval přímo za svoji povinnost, a během září a října 1883 navštěvoval skladatele pravidelně v jeho bytě v Žitné ulici, kde pod Dvořákovým vedením koncert pravidelně přehrával. Premiéra se zároveň stala zahájením Ondříčkova nového koncertního turné po evropských městech. Uskutečnila se 14. října 1883 v pražském Rudolfinu za spoluúčasti orchestru Národního divadla a dirigenta Mořice Angera. Dvořákův koncert se pak stal trvalou součástí Ondříčkova repertoáru a houslista jej uváděl na svých koncertech po celém světě a velkou měrou tak přispěl k jeho rozšíření do významných hudebních center.

První mimopražské provedení Dvořákova houslového koncertu se uskutečnilo 2. prosince téhož roku ve Vídni za řízení Hanse Richtera a obrovský úspěch díla přiměl Ondříčka k jeho zopakování i 10. prosince, kdy Dvořákový dílem nahradil původní číslo programu, koncert Louise Spohra. Dvořákův koncert se postupně stal základním repertoárovým dílem českých houslistů včetně Jaroslava Kociana či Jana Kubelíka. V mezinárodním kontextu se dílo prosazovalo pomaleji, jeho přijetí do všeobecného povědomí významně napomohli například i Josef Suk, Salvatore Accardo či David Oistrach.

Úvodní foto: Antonín Dvořák (©GettyImages)