Česko-slovenské slovo týždňa: aršík v. hárček

Pár slov o slově aršík

Po bratru třiceti letech jsem oprášil své hobby z dětství jménem filatelie. Kromě setkání se svou někdejší dětskou (a tudíž i defacto bezcennou, odmyslím-li ten nezměřitelný sentiment) sbírkou, krom všech těch známek z přeexotických pacifických ostrovů (Tokelau, Niue, Nauru, Tuvalu, Vanuatu… co jméno – to zaklínadlo polynéského šamana!) jsem si nutně musel oprášit také známkařskou terminologii. A to rovnou v několika jazycích.

Dnes vše najdete na internetu – a tomu dominuje angličtina. Zároveň chcete mít něco hmatatelného po ruce, a nejlepší katalogy – ty od německé firmy Michel – jsou (a je to tak dobře!) v němčině. Své nové akvizice pořizuju převážně z Aukra, kde je spousta slovenských prodejců, a tak jsem leccos pochytil i ze slovenského filatelistického názvosloví. A když jsem zjistil, že i mezi slovenskými stĺpčekármi najdu spřízněnou duši, slovo dalo slovo – a fejetonek se líhnul v hlavě rychleji, než jsem ho stačil datlovat do klávesnice. A je snad vhodnější den k emisi než dnešek, Světový den pošty…?

A ta terminologie, ta je vám navýsost krásná, srovnatelná snad jen s půvabem výraziva ragbistického. Je v ní koncentrována jazyková patina, závan starých dob, majestát zašlých časů (aby ne, nejstarší známka světa vyšla v Anglii roku 1840, nejstarší rakousko-uherská o deset let později). Namátkou: celina a celistvost, hlubotisk, doplatné, tři grácie: pečetka, pošetka a průsvitka, zoubkoměr, přetisk, meziarší, aršík…

Čech o slově hárček

Celina a celistvosť, hĺbkotlač a pretlač, pečiatka, pošetka a priesvitka, zúbkomer, medzihárčie a… hárček. Ten zní… bohovsky! Rýmuje se mi to s dárček, ale slyším v tom i notný ozvuk maďarštiny. Notabene u vědomí základového slova hárok, tedy ‚arch‘, to už je echt maďarské, stačí nepatrně změnit poslední hlásku a… Háromig számolok! Egy… kettő… három. (To málo, co si z někdejšího koketování s maďarštinou pamatuju. A taky to, že určitá koncovka pro 1. osobu singuláru končí na -om, kdežto ta neurčitá na -ok.)

Ovšem při pohledu do (námi hojně využívaného) etymologického slovníku Ľ. Králika vidím, že jsem se vydal po falešné stopě. Jak aršík, tak hárček pocházejí prý z latinského arcus ‚oblouk‘, neboť právě do oblouků se skládal papír ve středověkých papírenských dílnách.

Michal Škrabal, lexikograf a korpusový lingvista, riaditeľ Ústavu Českého národného korpusu

Niečo o slove hárček

Poštové známky zbieram presne tridsať rokov. Tie s výtvarným umením a osobnosťami našich dejín aj s celým hárčekom. Hlavne hárčeky jednoznámkové. Tieto miniatúrne grafické diela ma vedia uchvátiť do najmenšieho detailu, ozaj podmanivý svet. Od rozpísaných autorských hárkov (AH) na Panskej to mám k tým poštovým hárčekom cez Františkánsku ulicu len pár krokov – medzi šikmým námestím (SNP) a šikmou uličkou (áno, Uršulínskou) – v poštovom paláci, v tej jeho parádnej neobarokovo zdobenej listovej hale, pod úžasnou sklenou maľovanou kupolou, rozposielam niektoré z tých hárčekov aj do sveta.

Prídem k tomu obrovskému písaciemu pultu uprostred priehradok, prehnem čistý hárok papiera na polovicu, na takýto dvojhárok napíšem pár slov, vložím doň nejaký pekný pamätný hárček, zalepím do obálky a… zdržiavam pri okienku, aby mi tam neodtlačili len pečiatku výplatného stroja – ale pýtam si naozajstné známky. (Ak sa na pošte ponáhľate, za mňa sa, prosím, nestavajte.) Vedeli ste, že ak na obálke nemáme na známky dosť miesta, môžeme ich lepiť aj na zadnú stranu? Len ju vtedy treba vpredu výrazne označiť bodkou, lomkou a bodkou: ./.

Občas v rámci postcrossingu pošlem niečo postcrosserom (tým, čo si krížom-krážom posielajú pohľadnice polepené tými najpozoruhodnejšími známkami) len tak do neznáma, pre radosť. O slovenské známky majú veľký záujem, poznajú ich zo súťaže Grand Prix de l’exposition WIPA, kde každý rok vyberajú tie najkrajšie na svete. A máme takých niekoľko.

Slovenka o slove aršík

České slová arch a aršík znejú ako hroch a hrošík, tak prítulne, milo, nežne. Človek by ich poláskal, vyobjímal, vystískal. (Môjtybože, a majú aj aršíček!) Milovníkom francúzštiny a latinských sentencií znejú však vznešene – ako Víťazný oblúk, luk s napätou tetivou, arkáda kostola, Noemova archa…

Môj ko-stĺpčekár Michal (známky zbiera, na výbornú píše, 1. triedou odosiela), poslal mi z Prahy aršík. Očaril ma veľmi. Pri tom jeho hárčeku na chvíľu som pozabudla na tú haravaru, na ten harmatanec, že nám z tých hárkov tak trochu haraší – my autori, harcovníci, harkáme sa, harušíme. Dnes odovzdávam: 0,11 AH, 3 860 znakov, 2,14 normostrany, 45 568 bajtov.

Poznámka na okraj hárčeka:

V r. 1938, presne 20 rokov po vzniku Československa, v Slovenskej reči napísali:

„Dbajme na práva slovenčiny! Do redakcie Slovenskej reči prichodia rozličné ponosy, že miestami ani po dvadsiatich rokoch nerešpektuje sa slovenčina, že tam a tam niet slovenských nápisov a podobne. V tejto veci my zakročovať nemôžeme, a preto odporúčame, aby sa zistené nesprávnosti oznamovaly príslušným úradom. Ak by takéto zákroky prípadne boly bez účinku, odporúčame obracať sa na dennú tlač. […] *aršík = hárček. — Proti českému arch, archový máme v slovenčine hárok, hárkový, nuž zdrobnené slovo k hárok nemôže byť aršík, ako často vídať na poštách, kde ich predávajú filatelistom. Po slovensky je len hárček (t. j. malý hárok).“

Takéto poučenie bolo dosť účinné, na poštách to opravili a na hárček sme si zvykli, hoci starší filatelisti na aršík nezabudli.

Monika Kapustová, lingvistka, vedecká pracovníčka Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied