Článek
Svoboda je pro mě jednou z nejdůležitějších hodnot, které zastávám, ale také jedním z pilířů demokratické společnosti. Co však svoboda znamená, není vůbec jednoznačné a každý člověk ji chápe trochu jinak. A koneckonců nejen lidé, ale i různé státy či organizace vnímají jinak, což se podepisuje na zákonech a na mezinárodně přijímaných definicích. Jak bývá pravidlem, lidé, kteří disponují mocí, se jí snaží rozšiřovat, v moderním světě se na to však musí pomalu a nenápadně.
Z pohledu občanů nejen tradičně demokratických států a společenství, slouží nové a nové výklady tohoto pojmu buď k omezování svobod určitých skupin či společenských tříd, nebo k pozvolnému „ukrajování“ svobod všech, vyjímaje vládnoucí třídy. A přesně takový pocit mám nejen já, ale spousta dalších obyvatel Evropy, konkrétně Evropské unie. Avšak, téměř pokaždé, když se objeví nový pokus o zúžení našich práv a svobod, je to ospravedlňováno vznešenými hesly, bezpečnostními hrozbami a tak podobně. Příkladem dalšího takového pokusu, kterého můžeme být svědky, je návrh nařízení Evropskou komisí, který by měl bojovat proti zneužívání dětí a dětské pornografii, ale jak upozorňují Piráti, nařízení by znamenalo, že bychom byli všichni šmírováni a přišli bychom o soukromí, navíc takové řešení nepovažují za efektivní.
Myslím si, že považovat takové nařízení za pokus chopit se pevněji moci je zdravou formou skepse, nikoliv paranoiou. Jak jsem se na začátku článku zmínil, každý člověk vnímá svobodu jinak. Třeba pro Čechy je obecně typické, že chtějí bydlet ve vlastním, a já rozhodně nejsem výjimkou. I když teoreticky má každý svobodnou možnost si na vlastní bydlení buď vydělat, nebo si zažádat o hypotéku, ne každý k tomu má schopnosti. To však k svobodě dle mého patří. Svoboda neznamená mít nárok na všechno. Pokud však vlády nedělají pro dostupné bydlení dost, a zájmové skupiny, které, jak se mnoho lidí domnívá, lobbují za to, aby bydlení nedostupné zůstalo, protože ze situace těží, nastává otázka, jestli je to fér. Jde o složitou věc. Někteří lidé vlastní bydlení také považují za lidské právo.
Člověk nemusí být ekonom, aby si uvědomil že se dají věci ovlivňovat i ekonomicky, a tím pádem usuzuji, že by se nezákonnými nebo neetickými, leč těžko dokazatelnými metodami, dala i omezovat svoboda. Jenže jde o věci, které lidé těžko změní. Další věcí, která patří ke svobodě, je svoboda slova, která také bývá narušována, nebo řečí některých politiků „korigována“. Způsobů, jakým lidem brát svobody, je nespočet, a čím je takový způsob skrytější, tím hůře se proti němu bojuje. Snad alespoň práva, jako soukromé vlastnictví, zůstanou.
Zdroje:
Inspirace z knih Roberta Greena a novelisty a tvůrce videí Bjorna Bull Hansena
