Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 14. a 15. října 1953

14. října 1953

Čtvrtý den ve stodole už kluci znají denní režim svých hostitelů naprosto dokonale. Ani tak však nepolevují v ostražitosti. Každý nenadálý zvuk je okamžitě uvede do režimu maximální pozornosti.

Dlouhou chvíli si krátí diskuzí na různá témata. Stokrát a stále znovu probírají Uckro. Pořád nemohou uvěřit, že nejen vyvázli živí, ale dokonce bez jediného škrábance. Kulky svištěli vzduchem, žádná však, jako zázrakem, netrefila cíl.

Mašínům stouplo sebevědomí.

Dokázali obstát v tak těžké chvíli. Zahnáni do kouta, proti násobné přesile. Asi na to fakt mají. Američané budou koukat, jaké posily získá jejich armáda.

Dalším oblíbeným tématem je jídlo. Nic teplého nejedli dva týdny a tak alespoň sní o pochoutkách a delikatesách.

Je ale i téma, kterému se všichni vyhýbají. Zbyněk. Nechtějí přemýšlet nad tím, co s ním je a co mu VoPo při výsleších provádí.

Radkovi není večer dobře. Zmrzlá rajčata mu nesedla. Nic jiného nedokázali sehnat. Mrkev došla a jabloň už důkladně očesali.

Končí další den.

15. října 1953

Noc na čtvrtek byla výrazně klidnější než všechny předchozí. Vypadá to, že VoPo pomalu stahuje své muže z terénu. Ano, světlomet sice ještě křižuje oblohu, ale transportérů už projelo okolím jen pár.

V průběhu dne dojdou kluci k jasnému rozhodnutí: Pokud bude i další noc klidná, vydají se příštího dne večer na cestu.

Ve stodole tráví pátý den a všichni cítí, jak slábnou. Už jim dělá problémy i vyšplhat nahoru ke střeše. A do Berlína je to ještě pořádná procházka.

Večer nastane ticho. Takřka hrobové. Mašínové a jejich přátelé napínají uši, mají otevřená ústa, aby lépe slyšeli, ale nic k nim nedolehne. Ani řev motorky, ani rachot motoru transportéru.

Je to jasné. Zítra večer vyrážejí. Když to půjde dobře, jsou za tři dny v Berlíně.

Ve sledování osudů bratří Mašínů, Milana a Vaška budeme pokračovat 16. října.

Prameny: