Právě v městysi, který leží v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, se 10. prosince 1939 narodil. A tam mu také v sobotu dopoledne odhalili pamětní desku na rodném domě s číslem popisným 90.
„Je vyrobena z hořčíkové slitiny, aby nerezavěla a byla lehká. A navíc jsme ji vyztužili hliníkem,“ prozradil Karel Dítě, majitel zinkové slévárny v Hamrech nad Sázavou, kde se deska s vyobrazeným hokejistou vyráběla.
Návrh konečné podoby ovšem vymýšlela rodina Jaroslava Jiříka, konkrétně dcera Linda. „Říkali jsme si, že pokud se deska bude líbit rodině, tak potom i nám všem. A jsem moc rád, že na slavnostní odhalení dorazili všichni jeho nejbližší,“ pochvaloval si místostarosta Vojnova Městce Petr Machala.
Vdova po Jaroslavu Jiříkovi Kristína u desky mimo jiné zavzpomínala i na dobu, kdy se s manželem teprve seznámili. „Seděla jsem v hospodě s našimi společnými známými a Jarda přišel po zápase za námi. Měl čerstvě vyražený přední zub a objednal si cinzano, které pil brčkem. V tu chvíli jsem si pomyslela: No, kamaráde, to budeš za dvě hodiny pod stolem. Ale on to vydržel, a byl to úžasný společník,“ usmívala se při vyprávění.
Připomněla také, že její manžel miloval kromě hokeje i létání, které se mu v červenci 2011 stalo osudným. V 71 letech zahynul v troskách ultralehkého letounu, který se s ním krátce po vzletu zřítil nedaleko ulice Turistická v brněnské městské části Medlánky.
„Jak je možné, že zdravý člověk, plný elánu a života je najednou pryč? Pro mě to byla hrozná rána, protože jsme s Jardou byli nejenom spoluhráči, ale hlavně dobří kamarádi,“ smutnil tehdy nad jeho smrtí, jako jeden z mnoha, bývalý parťák z hokejové reprezentace Jozef Golonka.
Dostal milostivý souhlas
Jiřík byl výjimečným hokejistou. Stal se vůbec prvním hráčem z tehdejšího východního bloku, který si zahrál v zámořské NHL. Pro svůj tým si ho vybral kouč St. Louis Blues Scotty Bowman.
„Vědělo se, že nejsem přítel komančů. Přesto jsem dostal milostivý souhlas od ČSTV a svého klubu Zetor Brno, že můžu za moře letět. Politicky to u nás zatím nebylo úplně sešroubované. Směl jsem jít v srpnu, ačkoliv mi třicet bylo až v prosinci. Tehdy se totiž mohlo do zahraničí až po dovršení třicítky,“ vyprávěl v jednom ze svých mnoha rozhovorů Jiřík. A přestože většinu památné sezony 1969/70 strávil na farmě v Kansas City, na tři zápasy se nakonec přece jen podíval i do prvního mužstva.
Jenže se mu také pekelně stýskalo po domově, což u něj nakonec vyhrálo – vrátil se zpátky do Československa. „Dneska už bych to neudělal,“ vzpomínal s odstupem. „Jenže tenkrát jsem byl čerstvě ženatý. Uháněl jsem Bowmana a pořád jsem měl sbaleno,“ přiznal útočník, který byl během své dlouhé a úspěšné kariéry na třech zimních olympijských hrách a šesti světových šampionátech. A většinou se domů vracel minimálně s bronzovou medailí. Jen zlatou radost s národním týmem nikdy nezažil.
Rodnou vesnici zdravil z výšky
Každopádně ve Vojnově Městci jsou na svého slavného rodáka náležitě pyšní, což nyní dokazuje i čerstvá pamětní deska. Mimochodem jednu z posledních Jiříkových návštěv městyse zaznamenali místní na svých webových stránkách.
Do míst, kde se narodil a kam později pravidelně jezdil k příbuzným, se podíval v lednu 2010. Tedy zhruba rok a půl před svým tragickým skonem. „Vojnův Městec Jaroslavu Jiříkovi přirostl k srdci a každá návštěva jeho vzpomínky jen umocňuje. Při jeho cestě letadlem z Brna do Prahy prý nikdy nezapomene zdejší občany pozdravit zakroužením nad rodnou vesnicí,“ stojí v tehdejším záznamu o neformální návštěvě slavného hokejisty.
„Velmi to tady miloval, tohle byl jeho domov. Jezdil sem za tetou Miluškou, která uměla báječnou zelňačku. Na tu mě mimochodem balil,“ zavzpomínala s úsměvem Kristína Jiříková, která do Vojnova Městce v sobotu dorazila i s dcerou Lindou, synem Michalem a třemi vnučkami. „Jarda by měl z tohohle setkání a pamětní desky velkou radost. Cítil by se poctěn,“ uvedla.
