Boháč se ze mě nestal, ale byl jsem na Olympu, říká oceněný vědec. Jeho monolity změnily svět chemie
Se svým přelomovým vynálezem udělal český chemik díru do světa. Alespoň tedy do světa chemie. Po revoluci, téměř v padesáti letech, přehodil František Švec životní výhybku a odletěl z Československa do USA. Tam prožil svůj americký (vědecký) sen. Po třiceti letech se vrátil. Nyní převzal Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
František Švec vyvinul speciální materiál pro chemickou separaci látek, který má ale nespočet jiných praktických využití. Třeba při kontrole znečištění vody, ale také při výrobě léků i vakcín.
Na své inovativní metodě začal pracovat už v osmdesátých letech v Československu, ale teprve po odletu za oceán, na věhlasné americké Cornell University, ji dotáhl do finále. Jako úspěšný vědec pak dostal nabídku, která se neodmítá. Profesorský post na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Ale to by byla velká zkratka. Vraťme se v čase do padesátých let, do doby Františkova dětství…
Operace Manganistan
„V šesté třídě jsem za vysvědčení dostal knížku Tajemství chemie, kterou mám pořád zastrčenou v knihovně. A tak jsem se rozhodl ta tajemství začít objevovat,“ vrací se na počátek své vášně pro chemii.
V koupelně si vybudoval svou první laboratoř, v níž začal na vlastní pěst zkoušet chemické experimenty ze své knížky.
Fungovalo to. Až do nešťastné události s manganistanem. „Maminka tam měla koš s bílým prádlem, které se chystala vyprat. A mně se nějak povedlo na něj vysypat trochu manganistanu. Nic jsem neřekl, protože vůbec nic nebylo poznat. Až do chvíle, kdy maminka vyndala z pračky prádlo s hnědými skvrnami,“ popisuje průběh nežádoucího pokusu. „Nafackováno jsem nedostal, jen vyhubováno. Ale s koupelnou byl konec.“
Malý chemik byl se svou laboratoří poslán do vyhnanství. Do sklepa. Tam však ve svých experimentech pokračoval.
Nějak mi v tom vyprávění ještě chybí exploze.
„Zklamu vás, neřízený výbuch nemám na kontě žádný. Ale těch organizovaných výbuchů byla samozřejmě celá řada. Myslím, že bez výbuchů láska k chemii nevykvete,“ směje se.
Jeho láska vykvetla a střelka na životním kompasu už ukazovala jasný směr…
…do spárů
Ale než se podrobně vrátíme k životním peripetiím a také k mezikontinentálním přesunům Františka Švece, zastavme se nejdříve u jeho vynálezu jako takového.
Ve formální vizitce se člověk dozví, že „český chemik František Švec získal celosvětové renomé díky vynálezu porézních polymerů ve formě monolitů, které našly široké využití na poli separačních technik“.
„Tak z toho asi lidé nebudou moc moudří, co?“ směje se František Švec, když mu tu šroubovanou větu přečtu.
Nad hrnky kávy v bistru v jednom nákupním centru na okraji Prahy to spolu začneme rozplétat…
František Švec přivedl na svět inovaci
