Očekávaná premiéra vašeho filmu Bratři bude koncem října, sedmdesát let poté, co se bratři Mašínové a Milan Paumer probojovali do Západního Berlína. Prý jste už ale Josefu Mašínovi, jednomu z hlavních aktérů, film promítali v Americe. Co na vaše Bratry říkal?
Panu Mašínovi jsme to skutečně pouštěli. Byl jsem pochopitelně nervózní, ale jeho reakce byla dobrá. Líbili se mu herci, spád filmu a chápe, že jsme to točili pro většinového diváka, který třeba ani historický příběh nezná. To znamená, že v některých momentech je to z jeho poučeného pohledu možná zjednodušující, jenže ten film musí někdy být v rámci dramatizace fikce a v detailech se třeba od skutečnosti liší. Máte totiž film, který zabírá deset let, ale vy na to máte dvě hodiny, takže to vždycky bude zhuštěná interpretace toho, co on bezprostředně zažil. A říkal, že Táňa Vilhelmová, dnes už tedy Dyková, jež hraje jeho mámu, se v některých momentech skutečně chovala jako jeho matka. Což je hezké.
Je potřeba opravdu zdůraznit a ukázat odvahu ženských postav v tomto příběhu, které jsou plně srovnané s tím, že ponesou následky. Podle mě to je stejný akt statečnosti jako vzít do ruky zbraň a prostřílet si cestu na svobodu.
