Světové dny mládeže jsou mezinárodním setkáním mládeže s papežem. Toto setkání, které je organizované katolickou církví, spojuje mladé lidi celého světa – katolíky i příslušníky jiných vyznání.

Letošní světové dny mládeže se konaly na počátku srpna v portugalském Lisabonu, následující jsou ohlášeny na rok 2027 do jihokorejského Soulu. 
Do Portugalska z Třebíče a okolí putovaly Ester Marečková, Kristýna Lojdová, Barbora Bednářová, Kristýna Janíčková, Anička Procházková, Vendula Bobková a Helena Schreiberová. O svoje zážitky se podělily s účastníky tradiční poutě u Kostelíčku, fota později promítly v třebíčském kostele Proměnění Páně.

Zážitkem pro ně bylo navštívení Fatimy, místa, kde se dětem zjevila Panna Maria, a kde jsou i jejich hroby. Prohlédly si i muzeum růžence, kde byly k vidění i růžence zmiňovaných tří dětí. Na místě zjevení byla vystavěna kaple, ke které lze dojít pouze po kolenou, ale nebyla to jediná cesta.

„Byl to pro nás silný zážitek a jsme rády, že jsme se tam zastavily,“ vyjádřila se Kristýna Lojdová. Následně slovo dostala Barbora Bednářová. 
Netajila, že ubytování po celou dobu pobytu bylo jedno velké dobrodružství. V Lisabonu spali v tělocvičně chlapci a děvčata zvlášť, kde se už promíchali účastníci z jednotlivých zemí. 

Výhodou byly i oddělené sprchy. Na začátku pobytu dostala děvčata batůžek. Byly ve dvou variantách, zelený a červený, v zeleném bylo červené triko a v červeném zelené. V každém byla láhev, což děvčata ocenila jako možnost si nabrat po městě pitnou vodu. „Ve městě je hodně pítek a voda byla studená, což jsme ve vedrech uvítaly,“ sdělila Barbora.

Poutnická karta 
Součástí batohu byl i slušivý klobouček, co všechny chránil před sluníčkem. V batohu byl i hezký dřevěný růženec a plátěná taška. „Každý účastník měl poutnickou kartičku se svým jménem a místem, odkud na setkání přijel. Dostaly jsme i kartičky na dopravu, kdy jsme po Portu i Lisabonu mohly cestovat zadarmo,“ vysvětlila Barbora. 

Lisabon jako město se děvčatům velice líbil, vyfotografovaly se například u sochy Ježíše. „Program ale nebyl takový, jaký jsme si představovaly, ale určitě jsme si pobyt užily,“ ukončila vyprávění Barbora.  

Ester Marečková pokračovala, jaký program nabídlo české centrum. „Začal dopoledne modlitbou a pak následovaly katecheze, plzeňský biskup Tomáš Holub o integrované ekologii, druhou ostravskoopavský biskup Martin David na téma sociální přátelství a poslední brněnský biskup Pavel Konzbul na téma milosrdenství,“ vypočítala Ester. Následovala diskuze na daná témata, vše zakončila mše svatá a po celou dobu byla možnost zpovědi. 

Upozornila, že jela se skupinkou z Valče, z Hrotovic a z Dalešic. Letěla až na hlavní program a účastníci spali ve školce asi po dvaceti lidech v místnosti. Sprchy fungovaly v podobě zahradních hadic.

Historické centrum
Odpoledne skupina navštívila historické centrum Lisabonu, katedrálu sv. Antonína a další kostely. Také si prohlédla mešitu, kde je provedl místní imám Ibrahim a vysvětlil jim rozdíly mezi křesťanstvím a muslimstvím. Navštívila také židovskou synagogu. 

„Ochladily jsme se i v oceánu, který byl sice studený, ale při vysokých teplotách to bylo příjemné osvěžení,“ poznamenala Ester. Přiznala, že si často dopřávaly kávu a trávily čas v parcích, kde se dozvěděly o večerní cestě papeže. „Díky tomu jsme měly možnost vidět zblízka papeže Františka, na dosah ruky, což byl neskutečný zážitek,“ naznačila Ester.

S jinou skupinou cestovala Vendula Bobková, která v Lisabonu strávila tři dny. Cestovala autobusem, proto měla z cesty strach. Díky tomu ale projela Francii a Španělsko. Hlavní program se odehrál ve Španělsku. 

Zúčastnila se společně s mnohonárodní skupinou poutě sv. Jakuba do města Santiago de Compostela. „Za čtyři dny jsme ušly sto kilometrů. Musím říct, že jsme tam měly velice krásné ubytování i jídlo, v Portugalsku už jsme se musely spokojit s pobytem v tělocvičně,“ nastínila Vendula. Sprcha naštěstí byla teplá. Kromě Fatimy navštívila i Lurdy. 

O závěrečné vigilii hovořila Kristýna Lojdová. Tříkilometrová cesta na ni vedla po uzavřené dálnici a vedro mírnilo stříkání vodou. Hlediště se dělilo na tři sektory, A, B a C. „My jsme byly v sektoru C, ani jsme nedohlédly na pódium. Čas jsme strávily pod mostem, který je prý normálně drogovým centrem. Vigilie i mše svatá byly v portugalštině, takže jsme tomu nerozuměly,“ podotkla Kristýna. 

Velké přátelství
Komunikační řečí byla angličtina, účastníci si předávali dárečky, vlaječky. Zvláštností výpravy byla moravská vlajka, u které se mnoho účastníků chtělo vyfotit, protože nebyla obvyklá. Děvčata se shodla, že mezi všemi účastníky panovalo neskutečné přátelství, kdy je spojovala víra. 

Slovo dostal i další třebíčský účastník, P. Vojtěch Loub, správce farnosti na Jejkově. V Portugalsku nechal svetr, připustil, že si ještě celé setkání nedokázal zpracovat. Zdůraznil, že se v žádném případě nejednalo o dovolenou.

„Docenil jsem práci českého centra a českou organizaci. Skvělá byla káva za přijatelnou cenu. Samozřejmě jsem si říkal, jestli na něco takového nejsem starý, spát v tělocvičně, pohybovat se mezi tolika lidmi. Pak jsem si uvědomil, že mnoho lidí čelí složitým situacím třeba v uprchlických táborech a já mám šanci si to částečně vyzkoušet. Myslím si, že mě účast učí novým pohledům na svět,“ doplnil P. Loub. 

Informace doplnila Kristýna Lojdová. „Naše cesta začala 25. července, kdy jsme zhruba kolem osmé hodiny večer vyjížděli z Třebíče do Brna. Tam na nás čekal autobus, který jsme měli zařízený od biskupství, a jelo se do Vídně na letiště. 

Tam jsme dojeli kolem půlnoci, a jelikož nám letadlo letělo až v šest hodin ráno, museli jsme na letišti přečkat noc a alespoň trošku se vyspat. Kolem čtvrté hodiny ranní jsme se přesunuli k odbavovacím pultům. Tam jsme se klidu odbavili a postupně šli do letadla. 

Let trval něco málo přes tři hodiny a po přistání jsme spěchali pro kufry, protože jsme nestíhali autobus do Porta, kde se konal předprogram. Naštěstí jsme to stihli a už nás čekaly jen poslední tři hodiny cesty, než jsme dojeli do vesnice, kde jsme byli ubytovaní,“ zavzpomínala.

Ukázali cestu
Pokračovala, že po příjezdu do vesnice Sao Romao museli účastníci najít tělocvičnu, kde měli být ubytovaní. Naštěstí milí místní obyvatelé ukázali cestu, takže to bylo o dost jednodušší, než kdyby to hledali sami. 

„Co se programu týče, ten nás celkem zklamal. Čekali jsme to více duchovní. Například že budou nějaké přednášky, hry, diskuze, zkrátka že se duchovně připravíme na hlavní program v Lisabonu. 

Místo toho jsme spíše chodili po památkách a celkově poznávali okolí, což bylo taky fajn. Navštívili jsme i dva muzikály, které byly zahrnuty v dobrovolném programu. První byl o Křížové cestě a druhý o Evangeliu. 

Jak jsem říkala, byli jsme ubytovaní v tělocvičně. Společně s námi tam spalo asi dalších 300 lidí. Dohromady tam bylo pět WC pro dívky, pět pro chlapce a společné sprchy. Samozřejmě to bylo oddělené na společné sprchy pro chlapce a společné sprchy pro dívky. Záchody navíc neměly prkýnka, která nejsou obecně v Portugalsku úplně běžná. 

Strava byla vyřešena tím způsobem, že jsme dostali stravenky, za které jsme si v ubytování vyzvedávali snídaně a večeře, a stravenky, které fungovaly do fastfoodů nebo jiných restaurací. My jsme ale většinou chodili do těch fastfoodů, protože to bylo nejrychlejší a byly tam nejmenší řady. 

Celý předprogram zakončila společná mše svatá, kde byly všechny země, které se účastnily předprogramu v Portu. Nakonec byla velká party, kde DJ pouštěl písničky a panovala tam velmi dobrá nálada,“ dodala Kristýna Lojdová.

Diskuze k článku