InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Expediční kamera – festival cestovatelských filmů

    neděle 28.4 16:00 - Čajovna Pod Stolem, Strakonice

  • Vernisáž výstavy modelů, obrazů a sbírkových předmětů k operaci Overlord

    neděle 28.4 14:00 - Městská galerie Vodňany, náměstí Svobody 18

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Adélu Kašparovou z Milevska vyslala AMU reprezentovat na taneční festival do Japonska

Adéla Kašparová (uprostřed) na snímku s Markétou Jandovou, Lukášem Homolou, Ester Trčkovou a Michaelou Dzurovčínovou na snímku z divadla v japonské Toyamě.

Adéla Kašparová (uprostřed) na snímku s Markétou Jandovou, Lukášem Homolou, Ester Trčkovou a Michaelou Dzurovčínovou na snímku z divadla v japonské Toyamě.

MILEVSKO – Adéla Kašparová (28) z Milevska má za sebou poměrně náročné, ale zato tancem a hudbou naplněné poslední měsíce. Nedávno se milevská tanečnice vydala v rámci reprezentace své školy – Akademie múzických umění, na zkušenou do Japonska. Co jí cesta dala? S jakou celebritou v nedávné době vystupovala? Jak se daří taneční skupině EFK, kterou vede? O tom všem byla řeč.

Nedávno jste navštívila Japonsko. Souviselo to s tancem?

Ano, na cestu do Japonska mě vybrali ve škole, kterou studuji, tedy na Akademií múzických umění v Praze. Společně s dalšími pěti kolegy jsme s choreografií reprezentovali školu na tanečním festivalu v Toyamě, konkrétně se festival jmenoval Prefectural People´s Art and Culture Fesival Toyama 2023. Byl to nezapomenutelný zážitek. Střetla jsem se s novou nepoznanou kulturou. Bylo pro mě fascinující pozorovat běžný život místního obyvatelstva. I přímo v divadle to byl velký rozdíl ve srovnání s Českou republikou.

Jaký je život v této zemi?

Japonci žijí všeobecně velmi spořádaně. Jsou spolehliví, dodržují určená pravidla, lpí na časovém harmonogramu. To je také normou v profesním a divadelním životě. Bylo o nás perfektně postaráno, vše precizně nachystáno. Měli jsme k dispozici velké šatny s občerstvením, taneční parket se po každém představení i generálních zkouškách zametal. Světelný design představení jsme již měli připravený z předchozí online komunikace. Také se na minuty dodržoval veškerý harmonogram. Bylo to celkově dobře zorganizované a produkční záležitosti zvládnuté na jedničku. Mám pocit, že pokud by vše neběželo dle připraveného plánu, byli by Japonci velmi nervózní. To se však v České republice občas děje. Více se improvizuje, vytváří se za pochodu varianty B, pokud nevyjde varianta A. V České republice cítím větší kreativitu a volnost. Všechno má své plusy i mínusy.

Co vám z tanečního hlediska Japonsko dalo?

Kromě už zmíněného to pro mě byl obrovský zážitek z interpretačního hlediska. Bylo to největší divadlo, kde jsem kdy měla možnost vystupovat. Velikost jeviště se rovnala pražské Nové scéně Národního divadla. Rozložení choreografie do prostoru jsme tedy mohli využít naplno a velmi to prospělo i našemu pohybu. Mohl být proveden naplno do maximálního rozpětí.

Jakou choreografii jste představovali?

Choreografie se jmenuje Svět a jeho několik vět. Vypráví o dnešním hektickém uspěchaném životě a o prosazení se jedince v této společnosti. Pokud jedinec nespěchá s davem, ztrácí ho a zůstává osamocen. Když se však s davem žene, tak ztrácí dech a energii. Neustálý běh za něčím je sice motivující, ale na druhé straně velmi unavující. Důležité je uvědomit si, že každý z nás má v této společnosti své místo a každý si svůj život řídí. Tuto choreografii tancujeme čtyři ženy a jeden muž. Na jevišti se střídáme ve skupinových dynamických pasážích s intimními sólovými či duetovými vstupy. Celé představení trvá 20 minut.

Prakticky celý svůj dosavadní život se věnujete tanci. Také ho studujete. Je to splněný sen?

Ano, splněný sen to určitě je. Profesně se věnuji tomu, co mě opravdu od srdce baví. Momentálně studuji pražskou Akademii múzických umění, magisterský obor Choreografie, taneční produkce a organizace. Je to pro mě velmi přínosné, jelikož kromě tance ve svém oboru potřebuji mít znalosti i z jiných odvětví, jako je právě třeba produkce. Studium mě moc baví, ale už ho hodně kombinuji s prací. Učím na Pražské taneční konzervatoři, v základní umělecké škole a v Milevsku se naplno věnuji vedení taneční skupiny EFK.

Čeho byste chtěla dosáhnout až dostudujete?

Asi nemám konkrétní cíl. Přeji si, aby tanec nadále potkával můj každodenní život a byl mou profesí. Rozhodně je mým životním motorem právě taneční skupina EFK a toho se určitě vzdát nechci. Pracovní možnosti jsou pak různorodé, třeba taneční pedagogika, choreografie, interpretace, produkce, taneční věda, komerční činnost. Jsem otevřená čemukoliv.

Zmínila jste, že vedle školy také pracujete. V jakých tanečních projektech jste zapojena?

V současné době se věnuji spíše pedagogické a produkční činnosti. V minulosti jsem ale působila v taneční škole B – original v Praze, kde jsem tančila v několika choreografiích předního českého tanečníka ve street dance Matěje Zvary. Co se týče divadelní činnosti, tam jsem byla součástí různých studentských projektů a choreografií. Velmi ráda spolupracuji také se svými dvěma spolužačkami. Velmi obohacující pro mě byla zkušenost s choreografkami Petrou Hájkovou nebo Markétou Jandovou. Věnovala jsem se také komerční činnosti. Zúčastnila jsem se natáčení různých videoklipů, například s raperem Dorianem. V nedávné době jsem se dostala do taneční company Jiřího Korna. Měla jsem s ním vystupovat na jeho koncertě v O2 aréně, ale bohužel byl zrušen. Absolvovala jsem s ním alespoň několik vystoupení na různých firemních a kulturních akcích. Byla to velká zkušenost. Setkala jsem se tam s choreografkou Anet Antošovou, která byla skvělá.

Jak se daří taneční skupině EFK?

V EFK konečně zažíváme po pandemické době takové klasické období, což je velmi osvěžující a motivující pro nás všechny. Tréninky jsou rozjeté naplno, dokonce jsme museli přidávat tréninky nad rámec původního plánu, jelikož zájem o naše kurzy byl v letošním roce opravdu velký. Máme v podstatě dvakrát více členů než vloni. Je super vidět tolik nadšených dětí, které mají zájem o tanec, o hudbu a o to patřit do dobrého kolektivu. Snažíme se jim k tomu poskytnout to nejlepší zázemí. Jsem za to moc ráda a jsem moc ráda za všechny lektory, kteří mi pomáhají. Zaučují se u nás i mladí nově nastupující lektoři, což mi dodává hodně energie, když vidím ty mladé duše plné energie a mohu jim předávat své zkušenosti a zároveň s nimi i přes docela velký věkový rozdíl sdílet lásku k tanci. Momentálně máme kolem 130 členů. V historii EFK se nejspíše jedná o nejvyšší počet, kterého jsme kdy dosáhli.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace