Poslechněte si pět povídek Viktora Špačka, letošního laureáta Magnesie Litery za prózu!

Viktor Špaček je vůči svým postavám neúprosný i soucitný. V kaších, které si navařily, je nechává bezmocně, groteskně trčet. Tím, co je zachraňuje, je humor. Nebo taky ne...

Precizně vystavěné povídky napsané přesným jazykem s důrazem na detail a metaforickou zkratku předvedl už ve své první povídkové sbírce Něco cirkusového (Dybbuk, 2015). I Literou oceněné texty z druhé povídkové knihy Čistý, skromný život (Host, 2022) vykazují výraznou imaginaci, jíž nešetřil ani ve svých předešlých třech básnických sbírkách Zmínky a případky (2007), Nejasný rozměr (2015) a Co drží Nizozemí (2010). Ve Viktoru Špačkovi má česká literatura uštěpačného glosátora našeho neodvratného úpadku.

Kaktusy

Jaké to je, když se náš domov promění v tiché bojiště, kde se dva lidé navzájem vyhýbají tak obezřetně, jako by z pokoje do pokoje stěhovali tabuli skla? Viktor Špaček dokáže bravurně zachytit ticho nacpané napětím a frustracemi. Pozorujte dospívající dívku a dospělého muže, který není jejím otcem, ale rád by ho zastoupil, a jeho dojemné snahy o sblížení, jež jsou předem odsouzeny k zániku. Povídka Kaktusy vznikla exkluzivně pro Vltavu.

V tom přesvědčení jsem žil

Kamil by rozhodně neřekl, že teď prožívá lásky čas. Život mu zabředl do vyježděných kolejí. Cesty z práce a do práce, večery u televize. Do reality, se kterou se smířil, patří i to, že jeho žena miluje jiného muže. Kamilův domov je tak „sice trochu chladný, ale víceméně bezpečný.“ Aspoň dokud se u dveří jejich bytu neobjeví milenec jeho ženy...

Špaček čerpá své náměty z nekonečného portfolia mezilidských vztahů. Vztahů ale málokdy funkčních a naplněných. Zatímco postavy žen mají ve svém životě poměrně jasno, muži jsou většinou stejně jako Kamil ztracené případy.

Zásuvka

Povídku Zásuvka „o panelákové melancholii, nenaplněné lásce a klidu v oku hurikánu“, jak ji sám Viktor Špaček charakterizoval, napsal přímo pro Český rozhlas.

Kotva

Povídku o hledání životních jistot nazvanou Kotva napsal Viktor Špaček pro Český rozhlas.

Prádelna

Teodor je divný pavouk. Ale bývá s ním i zábava. Nemusí nic, neboť jeho žena se denně vžívá do role přičinlivé hospodyňky, třebaže jí není tak docela vlastní. Ona kmitá, on ještě v poledne sedí v kuchyni v županu a prská jako nevrlý kocour, že se nemůže soustředit na práci, káva je moc horká a bábovka má brousek. Proč tohle soužití s Teodorem vlastně ještě podstupovat? A proč jej nepodstupovat? Někdy přece dovede být tak milý a něžný...

Prádelna je povídka o tíživé i rozčilující ambivalenci partnerských vztahů, která nedovoluje udělat konečný radikální řez.