Jatky, kasárna… O dvojím skloňování a významu pomnožných podstatných jmen
Jednou slyšíme jatka, podruhé jatky, vepř aby se v tom vyznal… A protože jsem na konci své debutové nemocenské počal i já poněkud vepřovatět, kdo jiný by vám měl vysvětlit pravopis a významy pomnožných podstatných jmen? Jako bonus tradičně přidávám pár zajímavostí.
Jak už jejich název napovídá, pomnožná podstatná jména vyjadřují pouze nebo převážně množné číslo. Často se jedná o označení částí těla (játra), nástrojů (nůžky), oděvů (kalhoty), nemocí (neštovice), svátků (Vánoce) nebo o názvy měst a míst (Pardubice).
Speciální skupinu pak tvoří pomnožná podstatná jména, která mají hned dva rody, a proto je můžeme skloňovat dvojím způsobem – konkrétně jatka/y, kasárna/y a kasematy.
Jatky i jatka
Slovo jatky (jatka) označuje místo či podnik pro porážení dobytka. Přeneseně se také ujal význam jatek jako masového zabíjení, válečného masakru nebo jakékoliv situace, která někoho připraví o větší množství krve.
K dnešnímu významu jsme dospěli nejspíše jeho přenesením ze staročeštiny – z chatrče, boudy nebo jeskyně přes krám (obchod), kde se prodává maso.
V češtině se skloňuje podle vzorů množného čísla rodu ženského (ženy – jatky) i středního (města – jatka). Obě varianty se shodují ve 2. a překvapivě i 6. pádě (jatek, jatkách). A obě jsou především správné.
Jak skloňovat jatky / jatka:
|
Vzor |
ženy |
města |
|
1. p. |
jatky |
jatka |
|
2. p. |
jatek |
jatek |
|
3. p. |
jatkám |
jatkům |
|
4. p. |
jatky |
jatka |
|
5. p. |
jatky |
jatka |
|
6. p. |
jatkách |
jatkách |
|
7. p. |
jatkami |
jatky |
Pozoruhodné je, že dnes ryzí pomnožné podstatné jméno se ve starší češtině užívalo také v jednotném čísle rodu ženského, a to v obecném významu porážky zvířat, ale přeneseně i lidí. Na přelomu 19. a 20. století jej najdeme například v díle Vítězslava Hálka nebo katolickém Blahověstu:
„Z nenadání dostala babička jednou z rána od dědečka rozkaz, která telata se mají vybrat k jatce (…)“1 „Kdo chtěl by záštím ještě lovit v zmatku? / Kdo chtěl by lidstvo ještě vésti v jatku?“2
Kasárny i kasárna
Stejně tak i podstatné jméno kasárny (kasárna), označující budovy určené k ubytování vojenských jednotek, skloňuje se podle vzorů ženského a středního rodu (ženy – kasárny a města – kasárna). Shoduje se však pouze ve 2. pádě, tvarem 6. pádu se naopak odlišuje – kasárnách x kasárnech.
Jak skloňovat kasárny / kasárna:
|
Vzor |
ženy |
města |
|
1. p. |
kasárny |
kasárna |
|
2. p. |
kasáren |
kasáren |
|
3. p. |
kasárnám |
kasárnům |
|
4. p. |
kasárny |
kasárna |
|
5. p. |
kasárny |
kasárna |
|
6. p. |
kasárnách |
kasárnech |
|
7. p. |
kasárnami |
kasárny |
Význam slova pochází minimálně ze tří jazykových proudů – francouzského (caserne), německého (Kaserne) a staršího provensálského (cazerna – místnost pro čtyři strážné).
V běžném hovoru se také prosazuje podoba jednotného čísla rodu ženského (do kasárny). Dnes se jedná o tvar nespisovný, na každý pád však zastaralý.
V dílech z konce 19. století jej vylovíme třeba v Pamětech Josefa V. Friče („jmenovitě před Karlovou a Trinitárskou kasárnou“)3 nebo Učitelských listech („škola nebudiž ani kasárnou ani klášterem“)4.
A ještě jedna zajímavost teritoriální – na Moravě se dodnes udržuje nářeční tvar ty kasárně5. Ani ten samozřejmě nepatří do spisovné češtiny.
Kasematy i kasemata?
Výraz kasematy, bez nějž se během každodenního shonu určitě neobejdete, označuje chodby v hradbách historických pevností, nejčastěji budované jako palebná postavení, sklady nebo žaláře.
Pochází pravděpodobně z italského cassamata (krytý domek), ale nelze vyloučit ani vliv francouzštiny (casemate) a němčiny (Kasemate).
A je až fascinující, jaký chaos kolem skloňování kasematů panuje v současné češtině. V průniku jazykovými slovníky totiž vystupuje jako pomnožné podstatné jméno rodu ženského (kasematy, -at), mužského (kasematy, -atů) a někdy i středního (kasemata, -at).
Jak skloňovat kasematy:
|
Vzor |
ženy |
hrady |
|
1. p. |
kasematy |
kasematy |
|
2. p. |
kasemat |
kasematů |
|
3. p. |
kasematám |
kasematům |
|
4. p. |
kasematy |
kasematy |
|
5. p. |
kasematy |
kasematy |
|
6. p. |
kasematách |
kasematech |
|
7. p. |
kasematami |
kasematy |
Nutno dodat, že tvar středního rodu kasemata byl považován za zastaralý třeba už v Příručním slovníku jazyka českého ve třicátých letech6 . V přehledu skloňování tak uvádím jen současné a ověřené tvary mužského a ženského rodu.
Někdy se setkáme dokonce s jednotným ženským tvarem kasemata (bez kasematy). Ten označuje komoru pro dělové baterie v podpalubí válečných lodí a dnes je už čistým historismem. Zákon však prozatím dovoluje psát tvar kazematy se souhláskou -z- uprostřed.
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Takže až vás zase na Novinkách bude školit vševědoucí děd Gandalf, že jen jeden tvar přec vládne všem a jeden jim všem káže…
Vězte, že neexistuje žádný slovníkový doklad, jenž by vylučoval kterýkoliv tvar z uvedených dvojic. To jen my Češi tak moc rádi otravujeme v diskusích svými dogmaty, která nám zřejmě pod kůži zaryla pedagogika reálného socialismu.
Poznámky:
1 HÁLEK, Vítězslav. Povídky. 2.. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957, s. 57.
2 Blahověst. Hlasy katolické. Praha: František Krásl, Karel Vondruška, 1893. roč. 43., s. 171.
3 FRIČ, Josef Václav. Paměti Josefa V. Friče: Svazek II. 2. vyd. Praha: Na Král. Vinohradech : Nákladem knihtiskárny B. Grunda a V. Svatoně, 1886, s. 252.
4 Učitelské Listy: časopis učitelstva na Moravě a v Slezsku. roč. 14. Brno, 1880, s. 50.
5 Kasárny. ČJA 4 - ČESKÝ JAZYKOVÝ ATLAS [online]. Praha: Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, 2014 [cit. 2022-07-11]. Dostupné z: https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/4/121.
6 Příruční slovník jazyka českého II. K-M. Praha: Třetí třída České akademie věd a umění, 1938, s. 76.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
Komentáře
Prostě guláš. Tak se snad polepším. Děkuji za Váš přehled, i za všechny články. Jsou bezvadné. GW