Taky jste si všimli těch stovek, tisíců, prostě neuvěřitelně početných hejn slunéček alias berušek, které se v těchto dnech stahují do lidských obydlí? Lezou vám úplně všude, bzučivě poletují kolem hlavy a okupují nejrůznější škvíry? Nejste v tom sami. Jde o přirozený jev – slunéčka jen hledají vhodná místa k přezimování. Podle entomologů není letošní rok v tomhle ohledu výjimečný, přesto je ale neobvyklý svým načasováním a masivností díky pozdějšímu nástupu podzimu.
„Máme jich doma snad sto a vypadá to jako z hororu,“ zoufá si na Facebooku jedna z „postižených“. Přemnožená slunéčka se snaží chytat i do petky, protože přibývají nová a nová, nejspíš špatně utěsněným oknem. „Už je dokonale nenávidím. Mně málem zalezla do ucha, štípou a páchnou.“
Ano, právě teď nastávají ty nejpříhodnější chvíle, kdy se slunéčka stěhují k lidem. Prostě tam chtějí být a je téměř nemožné jim v tom bránit. Zatímco ve volné přírodě si slunéčko vyhledává k přezimování zejména skalní škvíry, ve městech bere útokem obytné prostory, mimo jiné i influencerů z Letné, aby bylo během babího léta o čem diskutovat na sítích. Vskutku, migrace těchto tvorů z čeledi brouků se nedá přehlédnout. Ale proč tomu tak je?
Slunéčko východní vytlačuje domácí druh
Vedle našich tradičních slunéček sedmitečných (lat. Coccinella septempunctata) se totiž u nás již nejméně patnáct let objevuje slunéčko východní (lat. Harmonia axyridis). Tehdy ho zahrádkáři vysadili na své pozemky jako přirozený prostředek pro boj se mšicemi, jenže to došlo tak daleko, že tento nepůvodní druh vytlačil naši původní berušku z měst do volné přírody. Je to jako zápletka z nějakého filmu – a my všichni nyní sklízíme, co drobní pěstitelé zaseli.
Před tím, že si s beruškami není radno si zahrávat, protože v realitě divoké přírody jde o bezcitný a pragmaticky kalkulující hmyz, varoval již kdysi dávno spisovatel Ondřej Sekora. Slunéčko zvětšené pod elektronovým mikroskopem vypadá jako opancéřovaný kombajn, konstruovaný na vraždění mšic. Kdybyste nechali slunéčko tisíckrát vyrůst nebo naopak vypili kouzelný nápoj Alenky z říše divů a zmenšili se na velikost zrnka máku nebo třeba tečky za větou, zjistili byste, že tenhle na první pohled roztomilý tečkovaný hmyz není vůbec nic hezkého, a nálady „sluníčkářů” by možná dost rychle vystřídaly obavy „chcimírů“.
Chuť k jídlu má, a to enormní
„Strach z tisíckrát nazvětšovaných slunéček bychom neměli mít ani tak kvůli jejich vzhledu, ale protože jsou nesmírně žravá,“ vysvětluje entomolog Oldřich Nedvěd z Biologického centra Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity. Jakmile se slunéčko na jaře probudí vyhladovělé zimním spánkem, nepřemýšlí, jestli poletí „do sluníčka nebo peklíčka“, ale neomylně se vydá tam, kde může mšicím svými mocnými kusadly oddělit nožičky od tělíček a pěkně na nich pohodovat. Mšice nenahání, neloví ani neláká do pastí – jednoduše se sune vpřed a systematicky konzumuje jednu mšici za druhou, jako když se cestou z hospody zastavíte ve fastfoodu na pár „čízů“.
To samé platí též pro larvy slunéčka, které se na jaře líhnou z čerstvě nakladených vajíček, s pořádným apetitem ve vínku. Nemá-li dost potravy, slunéčko se živí jako kanibal svými vlastními vývojovými stádii – vajíčky, larvami nebo kuklami, případně i jinými druhy slunéček. A zatímco běžná larva zkonzumuje za celou dobu svého larvárního stádia zhruba do čtyř set mšic, dospělé slunéčko spořádá na 64 mšic – ale denně!
Toxicitou proti predátorům
Teď na podzim si slunéčka východní razí cestu do lidských obydlí ve skupinách čítajících třeba i stovky jedinců. Při sebemenším vyrušení vylučují žlutooranžovou tekutinu – hemolymfu, která ulpívá na povrchu. I když to není úplně pravděpodobné, mohou vás i kousnout podobně jako třeba mravenec.
Vedle mechanické ochrany tvořené párem vzdorovitých krovek se totiž slunéčko před možnými nepřáteli brání i tím, že hraje „mrtvolu“ a vylučuje žlutou, toxickou tekutinu. Toxicita je ale přirozeně relativní – takže nebojte, pokud jako kdysi v dětství olíznete „to žluté čůrání berušky“, nezemřete. Alkaloidy obsažené v této tekutině jsou hořké, nejedlé až jedovaté jen pro jejich biologické nepřátele, jimiž jsou typicky ptáci. Ti si proto dvakrát rozmyslí, než by takové slunéčko sezobli. Vám pak radíme totéž.
Biologické hodiny si řídí podle světla
Podle entomologa Oldřicha Nedvěda se slunéčka východní stěhují k lidem v momentě, kdy vyhodnotí, že nastal podzim. Pravý čas poznají na základě zkracující se délky dne a nižších teplot. Jakmile se délka slunečního svitu zkrátí pod 12 hodin, ochladí se a pak zas oteplí na teplotu kolem 20 °C, zamíří zimovat směrem k objektům připomínajícím skály v kopcích, tedy například na již výše zmíněnou Letnou. Zde hledají sebemenší díru či mezeru, kam by vnikla a zalezla až do míst, kde to nepromrzá a kde je nebudou ohrožovat houbové nemoci.
Že je jich letos víc než kdy dřív, se nám podle profesora Nedvěda ale jenom zdá. „Podmínky pro migraci do zimovišť letos nastaly později a slunéčka byla nadržená, aby to správné počasí rychle využila, a tak stejné množství přiletělo za kratší čas,“ říká přírodovědec.
Pokud dobrovolně nechcete poskytnout obtěžujícím „hmyzákům“ přístřeší, doporučuje během babího léta neotvírat okno. Pokud se ovšem nechcete mazlit se stovkami tečkovaných brouků.
