Článek
Velmi rychlé změny na poli umělé inteligence, kterých jsme v poslední době svědky, nás mohou uvádět v úžas, zároveň však budí obavy, zda jsme se neocitli za pomyslnou čarou, odkud už není návratu. Jestli jsme si jako lidstvo nevytvořili nástroj naší zkázy. Právě rozvoj AI tvoří stěžejní téma básnické sbírky řeč Adolfa Insteina (opravdu s malým ř).
Básnická sbírka to není obsáhlá. Stejně krátké jsou i samotné básně. Nenajdeme v nich žádné vzletné dlouhé epické popisy. Básně jsou úderné, minimalistické a úsporné na slova. Působí vlastně stejně, jako současná doba - zrychleně, uspěchaně, s důrazem, bez zbytečných vytáček.
Z básní čiší skepse a strach z budoucnosti, zároveň ale leckde nechybí ani špetka naděje. Kromě budoucnosti se Jurman věnuje i tématům veskrze současným jako je ekonomická krize či penzijní reforma. Zajímavý je rozhodně i fakt, že na sebe básně navazují. Vždy poslední verš či slovo básně je zároveň začátkem básně další. Jednotlivá dílka se tak mezi sebou řetězí. Některé obraty svou básnickou obrazotvorností připomínají malebné texty kapely Kryštof, třeba „v mrakodrapech našich ledů“, některé jsou naopak velmi syrové.
Umělá inteligence autorovi posloužila nejen jako námět, ale i jako spoluumělec, když na základě Jurmanova zadání vytvořila ke knize doprovodné ilustrace. Těžko hodnotit práci stroje, přesto se člověk neubrání myšlenkám, zda v budoucnu budou ještě nějací umělci zapotřebí. Naštěstí stroje ještě poezii psát neumí.
Krása poezie spočívá hlavně v subjektivním názoru každého z nás, proto je velmi těžké ji hodnotit, alespoň pro mě. Nejlepší je, když si o knize a o pocitech, které do ní autor vložil, udělá obrázek každý sám.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: se zamýšlíte, kam současný svět spěje.
NEČTĚTE TO, POKUD: vám současná poezie nic neříká.
Autor knihu poskytl k recenzi.
JURMAN, Michal. Řeč Adolfa Insteina. Bookla, 2023. ISBN 978-80-7568-656-5.
