Houbám je jedno, zda je vytrhneme, nebo uřízneme. Vadí jim dupání a necitlivá těžba, říkají mykologové
České lesy se mění, budou se měnit i druhy hub, které v nich rostou? Mykologové Radim Dvořák a Markéta Vlčková z České mykologické společnosti v korespondenčním rozhovoru vysvětlují i to, co by bylo třeba udělat pro lepší ochranu hub, jak k tomu přistupují majitelé lesů nebo jak se máme v lese chovat, abychom houbám neuškodili.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Přibývá ohrožených druhů hub?
- Začneme kvůli vyšším teplotám v lesích nacházet nové druhy?
- Co bude pro houby znamenat odumírání smrkových monokultur?
- Berou vlastníci lesů obvykle v potaz ochranu hub?
- Jak ovlivňuje růst hub používání těžké techniky k těžbě?
- Jak by měla být podle mykologů ošetřena ochrana vzácných druhů?
- A jak se při houbaření chovat co nejohleduplněji?
České lesy se v poslední době proměňují, kvůli suchu či škůdcům na řadě míst odumírají smrkové či borové porosty. Jak to dopadne na houby?
Lesy na našem území jsou dnes v naprosté většině dílem člověka, který kvůli optimalizaci výnosů vytvořil monokultury, především smrkové, často na nevhodných místech. Takovéto lesy jsou pak velmi zranitelné při přemnožení škůdců, jak dnes vidíme u smrku. To není nic nového, historicky známe vymírání jilmů na grafiózu, způsobenou houbou Ophiostoma novo-ulmi, v posledních letech mizí jasany napadané zavlečenou voskovičkou jasanovou. Ve smíšeném lese ztráta jednoho druhu stromu les jako celek příliš neovlivní, v monokultuře je to katastrofa. Neomezujme ale diskuzi jen na lesy, příroda zahrnuje i nelesní stanoviště a koneckonců houby rostou i mimo les – na loukách či pastvinách, v parcích, sadech, městských trávnících i na polích, skládkách biologického odpadu, dokonce i v budovách a dolech, zkrátka skoro všude.
A pokud zůstaneme u hub, víme o druzích, které u nás zmizely?
Naše pozorování hub ztěžuje fakt, že sledujeme pouze fruktifikaci, tedy výskyt pouhým okem viditelných plodnic. Ta nastává za příznivých podmínek a trvá jen krátce, zatímco přítomnost mycelia, tedy podhoubí daného druhu na lokalitě, běžnými metodami nezjistíme.
Proto je těžké říci, že nějaký druh úplně vymizel. Houba může na dané lokalitě růst desítky let, ovšem pokud nefruktifikuje nebo její plodnice nikdo nenajde, o její přítomnosti se nedozvíme. Máme zdokumentované případy, kdy houba na sledované lokalitě netvořila plodnice třeba i 50 let a pak se najednou objevila – tedy mycelium evidentně přežilo nepříznivé období.
Za vymizelý druh se u nás dá považovat
