Vůbec poprvé v historii se český trilobit dostal do „Přírody“.
Paleontologové z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK spolu s dalšími kolegy popsali v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature trilobita starého 465 milionů let se zachovaným obsahem trávicí soustavy.
Zkamenělina trilobita byla objevena rokycanským sběratelem Karlem Holubem už v roce 1908 a dostala se do sbírek rokycanského muzea (dnes Muzeum B. Horáka, součást Západočeského muzea v Plzni).
Nicméně až po více než sto letech si paleontologové uvědomili, že drobné schránky, viditelné v odlomené části trupu mohou představovat zachované zbytky potravy v trávicím traktu. Nebylo je ale možné zkoumat, aniž by vzácná fosilie byla zničena.
Pokrok nezastavíš
Svá tajemství vydala díky použití nejmodernější zobrazovací metody – synchrotronové tomografie. Ta umožňuje prozáření materiálů velké hustoty, včetně hornin, v rozlišení v řádu tisícin milimetru.
Rokycanský trilobit se tak stal jednou z prvních českých fosilií, které byly zkoumány na Evropském synchrotronu (ESRF) ve francouzském Grenoblu.
Vědci zrekonstruovali obsah žaludků a střeva a dokázali dokonce i určit živočichy, které trilobit druhu Bohemolichas incola pozřel.
Jeho trávicí trakt byl zcela naplněný vápenatými schránkami a jejich úlomky, které patřily mořským bezobratlým, jako jsou lasturnatky, mlži či ostnokožci.
Nevybíravý strávník
Z rekonstrukce lze odvodit, že trilobit sežral „co mu stálo v cestě“, ať již mršiny nebo živou kořist, a to včetně pevných schránek.
Nebyl nijak vybíravý, co se týká složení potravy, ale soustředil se především na sousta drobná, nebo taková, která byl schopen rozdrtit. Je pozoruhodné, že ani tenkostěnné vápnité schránky nejsou v trávicím traktu ani částečně rozpuštěné.
To svědčí o tom, že nebyly vystaveny kyselému prostředí. Neutrální či lehce alkalické prostředí trávicí soustavy nalezneme i u dnešních korýšů či klepítkatců, což ukazuje na velmi starý společný původ trávení členovců.
