Článek
Není klasickou sparťanskou „devadesát dvojkou“. V dorostu působil v Bohemians 1905, na Letné zamířil rovnou do áčka dospělých.
„Jsem stejně starý, ale jak jsem kategorie přeskakoval, tak jsem se s klukama v mládeži moc nepotkával,“ vysvětluje ve studiu 31letý útočník, který kvůli vleklým zdravotním problémům profesionální fotbal opustil a hraje za Milín.
Sparťanský ročník 1992 byl proslulý. Od žáků až po dorost všechno suverénně vyhrával. Bilance týmu trenéra Petra Janouška třeba ve starším dorostu byla výmluvná. Ligový titul získal s velkým předstihem, náskok na druhou Olomouc narostl na 22 bodů. Soupeřům nastřílel 112 gólů, třeba Slavii mladí sparťané v derby porazili 8:0. V sedmnácti ze třiceti utkání dokázali nasázet čtyři a více branek…
Sparťan Gomez nepřesvědčil, v Mladé Boleslavi chyboval i Panák. Příspěvek z pořadu PřímákVideo: Sport.cz
„Největší talent jsem měl asi já, ale dopadlo to, jak dopadlo… Ale jak říkám, já se tam nepočítám. Takže pak Milan Jirásek. Relativně brzy odešel do Interu Milán, svůj talent ovšem nenaplnil. Nedávno jsem s ním byl ve Viktorce Žižkov, teď hraje druhou ligu,“ líčí Václav Kadlec.
Naopak největší díru do světa v jeho očích udělal Pavel Kadeřábek. Český internacionál již od roku 2015 působí v bundesligovém Hoffenheimu.
„Když to řeknu trochu blbě, od něj bych to přitom čekal nejmíň. Z fotbalového hlediska bych nikdy neřekl, že to v sobě má. Byl vždycky poctivý, hodně běhal. Jako mladý byl na hostování ve Viktorce, teď už se tak dlouho drží v Německu,“ oceňuje kolegu hráč, který sám působil ve Frankfurtu.
Sparta má za sebou nepovedený týden. Příspěvek z pořadu PřímákVideo: Sport.cz
„Pavlovi hodně pomohlo, v jakém mančaftu ve Spartě byl. Bořek Dočkal, Matějda či Pepa Hušbauer dokázali využít jeho předností. Když bylo třeba, vždycky byl na křídle včas, pak hned běžel zpátky. Mohl předvádět svou hru, přitom talent měl podle mě z mimořádného ročníku nejmenší,“ myslí si Kadlec.
On sám už jednou s velkým fotbalem skončil, pak se v Jablonci, Mladé Boleslavi a na Žižkově zkoušel bez úspěchu vrátit.
„Samozřejmě klukům závidím, že můžou fotbal na této úrovní hrát dál. Pokud jim zdraví vydrží, řada z nich má před sebou ještě spoustu sezon,“ věří.
