Zapalování svíček za zemřelé je zvyk, který má kořeny již v předkřesťanských tradicích a spojujeme si jej s uctíváním zesnulých. V křesťanské tradici se svíčky zapalují na Dušičky, celé hřbitovy se rozsvítí září plápolajících světélek. Svítí na cestu živým a zemřelému ukazují, že nebyl zapomenut.
Svíčky jsou světlo pro mrtvé i živé
Každý národ, kultura či náboženství má pro poslední rozloučení s mrtvými své vlastní zvyky. Jedno nás ale všechny spojuje - svíčky, které mrtvým na jejich cestu zapalujeme. I když si každý vykládá používání světla na pohřbu po svém. Římané svítili duším proto, aby duše trefila skrze temnotu do věčného světla a zároveň svíčky kolem zesnulého chránily jeho duši před zlými duchy. Církev vidí ve svíčkách symbol Boha, v židovství svítí svíčka po smrti milované osoby po celý týden, aby připomínala, že duše je věčná.
Svíčky jsou světlo v temnotě života, připomínají naději na vzkříšení a život po smrti. Jsou také způsob, jak zemřelým vyjádřit úctu a respekt. I pro nevěřící představují Dušičky den vzpomínání, příležitost se zastavit a snad i odpustit dávné křivdy. Nemusí jít nutně o zapálení svíčky přímo na hrobě, zavzpomínat lze i světýlkem u sebe doma. „U nás jsou Dušičky svátek, kdy si máme vzpomenout na blízké, kteří už s námi nejsou. Zapálit jim svíčku a aspoň myšlenkama být v tu chvíli s nima,” říká Jaroslav Drábek, profesionální vyšetřovatel paranormálních jevů a zároveň nabádá, ať vzpomínáme, ale mrtvé v tyto dny necháme odpočívat. „Není dobré zrovna na tento den vyvolávání zesnulých a snažit se s nimi komunikovat, třeba skrze spiritistickou tabulku. Kdo to dělá, tak si musí potom nést následky, protože dneska se říká, že brány nebe jsou otevřené, což je pravdou, a ta aktivita může být daleko vyšší než jiné dny v roce.”
Mrtví ať odpočívají v pokoji
Jednou z lidových pověr spojených s Památkou zesnulých je, že duše uvězněné v Očistci každý rok v předvečer Dušiček vystupují z hrobu a odpočívají od mučení v plamenech jako trest za své hříchy. Naši předkové měli ve zvyku naplnit lampu máslem místo olejem, aby si duše mohla potřít popáleniny a ulevit si od bolesti. Také se pilo studené mléko, aby se duše ochladila.
Vyvolávání duchů je vlastně komunikace se záhrobím. Projevit se může různě. „Začíná to nenápadně, nějakými pohyby, dveře se samy otevřou nebo zavřou, posune se židle nebo váza na stole. Aktivita se může zvýšit například strachem, jak se člověk bojí, tak ducha, my tomu říkáme entitu, nabíjí. Entita je cosi neurčitého, co se skládá z energetického potenciálu, který můžeme nazvat energetickým tělem. A tohle tělo je potom schopné provozovat různé aktivity tím, že se mění struktura elektromagnetického pole a mít fyzické projevy. Klepání na okno, dveře… když má dostatek energie, tak se objeví postava, například silueta. Většinou lidi popisují černou nebo černošedou postavu, obvykle v kápi bez obličeje. Takže takhle se oni umí projevovat,” vypráví ze své praxe Jaroslav Drábek s tím, že on duchy neloví, jen se jim snaží pomoci na druhý břeh.
Po smrti má prý duše většinou 54 hodin na odchod ”do světla”. Když to nestihne, už nedokáže sama odejít a musí se jí pomoci obřadem, takovým druhým pohřbem. Problém bývá například u sebevrahů, protože aby mohli odejít, musí pro sebe požádat o odpuštění.
Máme se duchů bát?
Je to samozřejmě každého věc, zda na duchy věří, či nikoliv, ale pokud už byste si měli představit setkání s duchem, s největší pravděpodobností bude vypadat jako z hollywoodského filmu. Plné děsu a hrůzy. Je na místě se duchů skutečně bát? „Když tam je ze strany člověka útok nebo agrese, tak jsou schopní ho nějak šťouchnout, dotknout se ho, ale že by ho mlátili, to je opravdu vzácné. Samozřejmě si ho dotyčný může vyprovokovat, třeba zlobou. Nebo když se dva hádají, automaticky dochází ke zvýšení agresivity no a ta entita se na to snaží upozornit tím, že se tam dějí zvláštní věci. Může se objevit zápach, který najednou zmizí, již zmiňované pohyby předmětů. Nebo jeden z partnerů bude mít pocit, že nad ním u postele někdo stojí, třeba ho i vidí, ale druhý to nevidí, protože na to není naladěný. Na tyhle věci musíte být jak se říká ’naladěná’, jinak nemáte šanci se s tím setkat,” uzavírá Jaroslav Drábek.
Zdroj: iGlanc.cz, European Paranormal Real Voices, Jaroslav Drábek - vyšetřovatel paranormálních jevů a jejich řešení ve spolupráci s Alexandrou Naul
