Melancholia podle Larse von Triera: Světová operní premiéra ve Stockholmu

Královská švédská opera ve Stockholmu uvedla ve světové premiéře operu Melancholia švédského skladatele Mikaela Karlssona a libretisty Royce Vavreka Melancholia, která vznikla podle stejnojmenného filmu dánského režiséra Larse von Triera. V jedné z rolí se představila legendární mezzosopranistka Anne Sofie von Otter. Režií byla pověřena i u nás známá slovenská režisérka Sláva Daubnerová a scénu navrhl Boris Kudlička.
Melancholia: Lauren Snouffer, Anne Sofie von Otter (zdroj Kungliga Operan Stockholm)
Melancholia: Lauren Snouffer, Anne Sofie von Otter (zdroj Kungliga Operan Stockholm)

Film Melancholia (2011) kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostřel intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných herečkami Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předložil jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech s doprovodem hudby mimo jiné i z Tristana a Isoldy Richarda Wagnera defilovat obsazení složené z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. V dalších rolích se objevují Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Stellan Skarsgård a John Hurt. Podle filmu nyní vznikla opera skladatele Mikaela Karlssona na anglické libreto Royce Vavreka.

Švédský skladatel Mikael Karlsson se narodil v roce 1975. Od roku 2000 žije v New Yorku, kde v roce 2005 dokončil studium na Aaron Copland School of Music. Karlssonova díla byla uvedena mimo jiné v Carnegie Hall a v Lincolnově centru v New Yorku, ve Festspielhausu v Baden-Badenu, v operách v Paříži, Oslu, Stockholmu a Drážďanech, v Centru Ingmara Bergmana na ostrově Fårö či v Brooklyn Academy of Music. Často spolupracoval na baletech choreografa Alexandera Ekmana (Play, Rooms, A Swan Lake, Resin, Left Right, Left Right, Tyll, Midsummer Night’s Dream, COW, The Eskapist), které byly uvedeny na různých scénách v Evropě i v zámoří. Karlssonova první opera The Echo Drift měla premiéru na festivalu PROTOTYPE v New Yorku v roce 2018. V témže roce složil hudbu pro banket k Nobelovým cenám. Na rok 2024 chystá pro Brusel operu Fanny and Alexander podle proslulého oscarového filmu Ingmara Bergmana z roku 1982, opět na libreto Royce Vavreka a s Anne Sofií von Otter v jedné z hlavních rolí. Pro tuto pěvkyni oba vytvořili také písňový cyklus So We Will Vanish (2021). Karlsson ve svých dílech s oblibou a originálně kombinuje klasický orchestr se syntezátory a elektronickou hudbou, nejinak tomu je i v opeře Melancholia.

Kanadský libretista a textař Royce Vavrek žije v Brooklynu a dostalo se mu označení „the indie Hofmannsthal“ (The New Yorker), „Metastasio of the downtown opera scene“ (The Washington Post) nebo „an exemplary creator of operatic prose“ (The New York Times). Je autorem libreta k opeře Angel’s Bone skladatele Du Yuna, která byla v roce 2017 oceněna Pulitzerovou cenou za hudbu. S americkou skladatelkou Missy Mazzoli spolupracoval na operách Song from the Uproar (Beth Morrison Projects, 2012), Breaking the Waves (Opera Philadelphia, 2016) podle slavného filmu Larse von Triera z roku 1996 a Proving Up (2018) a pro Metropolitní operu v New Yorku chystají operní adaptaci románu George Saunderse Lincoln in the Bardo. K dalším Vavrekovým operním libretům patří například Dog Days (2012) a JFK (2016) s hudbou Davida T. Littla nebo chystaná adaptace slavné novely Ernesta Hemingwaye The Old Man and the Sea s hudbou Paoly Prestini.

Melancholia (zdroj Kungliga Operan Stockholm)
Melancholia (zdroj Kungliga Operan Stockholm)

Operu Melancholia ve Stockholmu hudebně nastudoval a představení řídil italský dirigent a skladatel Andrea Molino, který na této scéně řídil také třeba opery Král Roger, Carmen, Tosca, Bohéma, Macbeth nebo Maškarní ples. Slovenskou režisérku Slávu Daubnerovou, stejně jako scénografa Borise Kudličku, známe i z našich scén, třeba z Národního divadla v Praze, kde Daubnerová režírovala představení Orango & Antiformalistický jarmark Dmitrije Šostakoviče, Výletů páně Broučkovy Leoše Janáčka, Lolitu Rodiona Ščedrina, Gounodova Romea a Julii (ve Státní opeře).

Prvnímu dějství, které trvalo téměř hodinu a půl, vévodilo scéně velké schodiště honosného domu v golfovém rezortu, které se dle potřeby přesouvalo dopředu nebo dozadu. Vpředu byl trávník naznačující golfové hřiště. Na přední průsvitnou oponu byly často promítány obrazce planety Melancholie, která se přibližuje k Zemi a má na lidi zvláštní vliv, zejména na hrdinku opery, nevěstu Justine, která zde s rodinou a svatebními hosty oslavuje svůj sňatek s Michaelem. Ten se blonďaté krásky nemůže nabažit a dává jí najevo svoji lásku, zatímco Justine má ze všeho rozporuplné pocity. Přítomna je i její starší sestra Claire s manželem Johnem a synem Leem. A také matka obou sester Gaby, chladná stárnoucí žena, která se hned od začátku opíjí vínem a dává najevo, jak jsou jí svatby a manželství až odporné. Intimní výstupy hlavních postav jsou narušovány svatebním veselím četných hostů. Podle toho se proměňuje i Karlssonova velice přístupná, avšak nijak líbivá hudba: je intimní a ztišená, ale vzápětí ji vystřídá velká dramatičnost a energie či názvuky rocku. V první polovině opery, které by místy prospělo zkrácení, dominoval klasický orchestr a jen mírně a nenápadně byly použity syntezátory. Justine se chová čím dál podivněji a v jedné chvíli se dokonce před zraky manžela dopustí nevěry s Timem, což je kolega z firmy, kde Justine pracuje. Melancholie mění své barvy a někdy připomíná jakési veliké magické oko, které sleduje marné lidské snažení a směšné chování. V jedné scéně Justine, když se objímá s Michaelem, nechá v jeho náruči jen své bílé svatební šaty, s nimiž se Michael dál mazlí na schodech, zatímco ona jako tělo bez duše sleduje blížící se planetu.

Druhé dějství, trvající něco přes hodinu (celé představení včetně pauzy tak trvá přes tři hodiny), se odehrává na téměř prázdném trávníku golfového hřiště. I těch pár předmětů, které zde osaměle stojí, jako křeslo, televizor či dveře, se později zvednou a zmizí. Větší prostor dostává Claire, která se zmítá mezi pocity lásky a nenávisti k sestře Justine. Jak se Melancholie přibližuje, postavy si uvědomují, že svět i jejich život spějí k zániku. Dochází k usmíření. Claiřin manžel John dospěje k závěru, že už svoji rodinu nedokáže ochránit, a oběsí se. Na scéně zůstávají jen Justine, Claire a malý Leo. V dramaticky i hudebně nesmírně působivém závěru celé opery mizí postavy ve tmě za obrazcem planety opět promítaném na průsvitné oponě… Druhé půli dominují syntezátory a elektronické zvuky a také bohatě obsazené bicí nástroje.

Výborné moderní opeře, která je důkazem, že se stále dají najít zajímavé operní náměty, byla navíc věnována náležitá péče všech tvůrců a účinkujících. Režisérka si skvěle poradila s intimními i davovými výstupy a stejně tak s pocitem blížící se zkázy. Promítání obrazců planety na oponu bylo působivé a magické, diváci snad ani nedýchali. Orchestr byl ve vynikající souhře se syntezátory a elektronickými zvuky z nahrávky. A především všechny tři hlavní představitelky podaly v náročných rolích skvělé výkony. Lauren Snouffer v roli Justine vládne znělým a příjemným sopránem, který neměl problém se prosadit ani přes místy velice silný orchestrální part. Herecky přesně podala všechny protichůdné pocity, které Justine má: dojetí i naděje a veselost novomanželky, obavy z manželského soužití, potřeba odpoutat se od snoubence a nyní již manžela i fyzickým aktem s jiným mužem, složitý vztah s matkou i sestrou, přitažlivost k planetě Melancholii – nejprve zvědavost (všichni planetu pozorují), možná jakési naděje na změnu života, pak strach z blížící se zkázy…

Melancholia: Rihab Chaieb (zdroj Kungliga Operan Stockholm)
Melancholia: Rihab Chaieb (zdroj Kungliga Operan Stockholm)

Rihab Chaieb v roli Claire vládně nádherně zbarveným mocným temnějším mezzosopránem, v druhém dějství bez problémů podala dlouhý monolog a zvýraznila potácení mezi láskou a nenávistí k sestře, stejně jako zklamání ze sebevraždy zbabělého manžela. Anne Sofie von Otter byla ideálně obsazená do role chladné matky obou sester. Prostoru má sice méně, ale její hlas je stále pevný a znělý a při každém výstupu zcela ovládla jeviště i herecky, v zářivě rudých šatech přitahovala pozornost publika. I další sólisté a sbor podali velice dobré výkony, což publikum ocenilo vřelým potleskem (při sobotním odpoledním představení od 15:00 hodin bylo hlediště Královské švédské opery téměř zaplněné).

Mikael Karlsson, Royce Vavrek: Melancholia
světová premiéra 21. října 2023 (psáno z představení 28. října 2023)
Kungliga Operan Stockholm (Královská švédská opera)

Orchestrace: Michael P. Atkinson a Mikael Karlsson
Dirigent: Andrea Molino
Režie: Sláva Daubnerová
Scéna: Boris Kudlička
Kostýmy: Chrisi Karvonides-Dushenko
Světelný design: Tom Visser
Zvukový design: Avgoustos Psillas
Video: Bartek Macias
Choreografie: Charlotta Öfverholm
Dramaturgie: Katarina Aronsson.

Osoby a obsazení:
Justine – Lauren Snouffer
Rihab Chaieb – Claire
Anne Sofie von Otter – Gaby
Jens Persson Hertzman – Michael
Ola Eliasson – John
Johan Edholm – Jack
Mikael Stenbaek – Tim
Nils Chin Nygårds – Leo
Klas Hedlund – muž počítající fazole

Kungliga Hovkapellet (Royal Swedish Orchestra)

Kungliga Operans kör (Royal Swedish Opera Chorus)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments