K rekonstrukci mlýna přitom došlo náhodou. Příběh začal v Praze 7. „Pro budovu, kde jsme měli kanceláře, jsme vymysleli záměr kulturního centra společně s Městskou knihovnou v Praze a Rádiem Junior. Jenže přišel covid, veřejná soutěž na využití budovy vyhlášená nebyla a nám skončil nájem,“ vzpomíná Pavel Kocourek, který pracuje v malé IT firmě specializující se na vyhledávání a sdílení informací.
„Od konce devadesátých let spolupracujeme s Městskou knihovnou v Praze a Českým rozhlasem, proto jsme chtěli vytvořit kulturní centrum s nimi. A začali jsme hledat nové místo s duší.“
Při návštěvě úřadu na Praze 8 zaparkoval Pavel Kocourek na Elsnicově náměstí a v dálce uviděl chátrající barokní průčelí. Cestou zpět si budovu prohlédl zvenku a rozhodl se o Löwitově mlýně zjistit víc.
Vodní mlýn na okraji dnešních Thomayerových sadů pochází pravděpodobně z konce 15. století, jeho dnešní podoba z poloviny 18. století. Vodu bral z řeky Rokytnice (dnešní Rokytky) a sousedil s libeňskou tvrzí, kolem které se později rozrostla osada Libeň.
 |
Mlýn prošel řadou přestaveb, za třicetileté války byl téměř zničen a v letech 1651 – 52 obnoven, nejstarší dochované části pocházejí z 16./17. století. Znovu byl zničen v roce 1744 při vyplenění Libně. O tři roky později ho obec postavila v současné podobě.
Mlýn měl šest vodních kol, vzkvétal a měnil majitele. Po dvou stoletých povodních v letech 1784 a 1845 došlo v roce 1872 k regulaci Vltavy a zasypání slepého ramene, které obtékalo libeňskou židovskou čtvrť a přivádělo k mlýnu vodu. Zrušení náhonu uzavřelo i mlýn a za ním vznikl park – dnešní Thomayerovy sady.
V roce 1883 koupil hospodářské budovy Jáchym Löwit. Jeho jméno nese mlýn dodnes, ačkoliv on zde zřídil pekárnu. Pražská obec budovy odkoupila v roce 1906. V 50. letech zde národní podnik Zelenina Praha skladoval brambory, v 60. letech objekt využívalo Divadlo S. K. Neumanna, dnešní Divadlo pod Palmovkou, jako sklad rekvizit.
V roce 1997 Praha 8 chátrající stavbu sanovala, aby památku zachránila a mohla ji pak prodat. Plány na penzion, restauraci a další komerční využití spláchla v létě 2002 povodeň, během které voda vystoupala až ke krovům. Dvacet let budova opět pozvolna chátrala, než ji objevili Pavel Kocourek s Bárou Růžičkovou a začali s Městskou částí Praha 8 jednat o jejím využití.
Oživení mlýna
„Když jsme do mlýna před 2,5 lety poprvé vstoupili, některé zdi byly rozpadlé, jiné vlhké či plesnivé, sklepní prostory obývali bezdomovci, chyběla kanalizace i elektrické sítě,“ vzpomíná Pavel Kocourek.
S kolegy pátrali v archivech, společně s památkáři vytvořili pravděpodobnou původní podobu barokního mlýna a po roce získali stavební povolení na adaptaci pro soudobé využití.
Oldřich Navrátil přestavěl starý mlýn u Třebíče na pohádkovou chalupu |
„Projektanti rekonstrukci odhadovali na 50 milionů, my jsme za ni zatím zaplatili čtvrtinu. Všechny lidi jsme najímali sami, sháněli jsme si materiál na stavbu i vybavení, třeba umyvadlo na toaletách je originální žlab přivezený z barokního statku na Slapech. Původně jsme počítali s nižší částkou, ale v průběhu rekonstrukce se objevovala různá překvapení. Zároveň je to veřejný prostor a musí splňovat všechna bezpečnostní nařízení,“ vypráví Pavel Kocourek.
Velký Löwitův mlýn je památkově chráněn od roku 1958 a veškeré úpravy musí schválit odbor průmyslových památek Národního památkového ústavu, odbor památkové péče na magistrátu i stavební úřad Prahy 8. Dochované části zdí bylo nutné zrestaurovat a doplnit vhodným materiálem, třeba speciální vápennou omítkou.
S pitím do knihovny
Mlýn stojí na skále, která se původně vypínala nad řekou. Z cesty se tak vstupovalo rovnou do mlýnice. Dnes slouží vysoký prostor s klenbami jako výstavní a kulturní sál, mj. zde vznikla nová pražská folková scéna. O zvýšení terénu vypovídají okna pod stropem a schody vedoucí ke dveřím a do vedlejší místnosti.
Do patra vyjdete po úzkých schodech přes původní sklep. Barokní mlýn totiž končil v místech dnešního vstupu a toalet, tento výminek byl přistavěn až později. Druhý vstup vede z cesty nad budovou. Za původními dřevěnými dveřmi vás přivítá voňavá káva a sálající kachlová kamna.
Neuvěřitelná záchrana unikátního vodního mlýna. Je ozdobou obce Vepřek |
„Barokní dům nelze zateplit, dřevěnými okny a škvírami ve dveřích profukuje, silné zdi akumulují teplo a zároveň i vlhkost. Kamna sem historicky patří a prostor příjemně vytopí. Na zimu ale máme připravené i elektrokotle,“ ukazuje Pavel Kocourek. Tím, že se veškeré rozvody a odpady dělaly nově, využilo se řešení inteligentního domu, které umožňuje sledovat parametry o provozu budovy nebo měnit intenzitu osvětlení.
Hlavní sál v patře slouží jako komunitní centrum a otevřená knihovna. „Po 30 letech má Libeň znovu pobočku Městské knihovny v Praze a rovnou se zcela jedinečným konceptem. Máme otevřeno každý den od 8 do 20 hodin, jen v pondělí až od 13 hodin. Knihovna je plně samoobslužná, knihovnice se čtenářům věnují od 14 do 17 hodin, jinak jsou dostupné na telefonu. Organizujeme workshopy, nekomerční a apolitické akce, děti si u nás můžou zařádit v dětském koutku, odpočinout si v houpačkách i zahrát stolní hry, každou středu čte dětem babička,“ popisuje Nikola Balcarová, vedoucí pobočky Velký mlýn.
Gauče a křesílka lákají k posezení i čtení, knihy si můžete vzít ven i ke kamnům, naopak do knihovny můžete s občerstvením z kavárny, kde podávají skvělou kávu, pivo z Únětického pivovaru, vybraná vína i domácí koláče, zákusky a slané pečivo. „Chtěli jsme vytvořit místo setkávání, kam rádi zajdete s dětmi, sami, na schůzku, pracovat, za kulturou nebo si jen tak číst,“ shodují se Pavel s Nikolou.
