Cvik mezinárodního charakteru pojmenovaný turecký vztyk čili turkish get up se znovu objevil krátce po uvedení typicky ruského náčiní koulí s uchem (kettlebells) na americkou fitness scénu koncem minulého tisíciletí. Jeho původ je nesnadno doložitelný a spadá možná až do starého Říma, kde prý trestali vězně tím, že je nechávali dělat get up (italsky alzarsi da terra) po stovkách opakování. Nevíme ale jistě, jestli s nějakou zátěží. Cosi podobného také existovalo v různých armádách v 18. - 19. století na povel: "K zemi! Vztyk!" čili "Nieder - auf!" Máme přirozeně na mysli pruské, rakousko-uherské nebo německé ozbrojené složky.
Podle jedné verze, nahrávající názvu "turecký", pochází TGU od starých tureckých zápasníků, kteří pronikli do čela světové žíněnky v prvních globálních šampionátech na přelomu 19. a 20. století. Byli to mohutní, vysocí, svalnatí a nesmírně silní borci jako Kara Ahmed, Ahmed Madrali (The Terrible Turk), Ali Hassan Nourlah nebo Youssuf Ishmaelo. Legenda rovněž tvrdí, že začátečník byl přijat k "opravdovému" tréninku až poté, když zvládl TGU se 45kg zátěží. Druhou verzi podporoval známý historik Dr. Terry Toddem z University of Texas. Ten tvrdil, že get up byl pravděpodobně efektním číslem skupin kočovných akrobatů (tak řečeně světemjdoucích) z Německa, Rakouska a Francie, kteří místo činky používali chlapce nebo děvče.
O co vlastně jde? V tomto cviku se musíte dostat z polohy ležmo celým tělem na podlaze jedním plynulým pohybem do vzpřímeného stoje se zátěží na napnuté paži nad hlavou.
Celé tělo musí pracovat v soudržnosti se zátěží. Jedno opakování TGU trvá asi 30 sekund, což mnozí lidé nikdy nezažili - většina silových cviků má pouze jednu či dvě fáze a trvá sekundu nebo dvě. Na rozdíl od jiných cviků majících balistickou složku, případně pohybový moment, se TGU vyznačuje pomalým, kontrolovaným pohybem, slučujícím v sobě výpad, most a boční prkno (side plank). Z jiného náhledu je TGU jednoduše mechanicky přesná metoda vztyku z pozice v lehu na podlaze do stoje se současným držením zátěže v napnuté paži nad hlavou, což vyžaduje pružnost ramenního kloubu a sílu zápěstí, nemluvě o souhře mezi pohyblivostí a stabilitou, to vše zároveň s přechodem do lehu, převalením na bok, klekem na jednom koleni a stojem... a potom provedením těchto akcí v opačném pořadí.
Prostudujte si návod z článku Charlese A. Smithe "All-round Body Strength" z roku 1950:
"Položte se na podlahu a nechte si do jedné ruky podat činku (zde Smith nevyužívá možnost samostatného vzepření činky). Není důležité, jakou paží začnete. Z pozice vleže zády na podlaze s činkou v natažené paži nad tělem začněte zvedat trup a otáčejte se při tom do strany. Držíte-li činku v pravé ruce, točte se doleva. Tlačte při tom levou dlaň do podlahy a zvedejte tělo nahoru. Dále je vztyk záležitostí rovnováhy a nohou. Pravděpodobně zjistíte, že se kvůli hrozbě pádu činky musíte odklonit směrem od ruky držící činku. Po určité době nácviku můžete začínat ze stoje a opět vstávat do stoje. Dělejte až 20 opakování pouze v JEDNÉ sérii."
Průměrný muž může po nácviku zvládnout TGU se 25 - 35kg koulí s uchem (jednoručkou, činkou). Podívejme se, jak si vedli někteří profesionálové v době před sto lety, kdy byl TGU běžně používaným cvikem stejně jako dnes bench-press. Jako srovnávací měřítko sloužila vlastní tělesná váha.
-
Ruský borec Konstantin Stěpanov vážící 82 kg provedl get up se 49kg koulí s uchem, kterou držel za ucho dnem nahoru (cca 1910).
-
Německý silák Lionel Strongfort (Max Unger, 1878 - 1970) vážil asi 80 kg a udělal get up se 68 kg (cca 1900).
-
Nejsilnější policista USA z roku 1949 Joseph Peters zvedl trhem jednou paží 68kg činku, lehl si s ní na záda a zase vstal (cca 1940).
-
Polský vzpěrač a gymnasta Otto Arco (Otto Nowosielski, 1881 - 1960, 160 cm) provedl get up s 80 kg, sám vážil jenom 62,5 kg (cca 1910).
-
S činkou vážící 84,8 kg udělal get up "Ruský lev" Georg Hackenschmidt (175 cm, 95 kg), s 50 kg zvládl 10 opakování (cca 1900).
-
Profesionální silák Otis Lambert (1867 - 1954, 167 cm, 76 kg) předváděl na pódiu get up s partnerem vážícím 85 kg plus 12kg činkou (cca 1900). Z hlediska nejvyšší použité váhy jde o rekord (97 kg.)
-
Švýcarský profesionální vzpěrač a zápasník Emile Dériaz (1879 - 1938, 173 cm, 100 kg) provedl v roce 1903 get up s jednoručkou vážící 86,5 kg. Cvik jej naučil slavný francouzský silák Charles Batta. Jeho mladší bratr Maurice Dériaz (1885 - 1974, 169 cm, 91 kg) dokázal stejný cvik s váhou 91 kg (1912).
-
Majitel studia v New Yorku Sig Klein (1902 - 1987), borec lehké váhy do 67,5 kg, prováděl get up se 45kg činkou až do pozdního věku.
-
Švýcarsko-americký silák G. W. Rolandow (G. Wüthrich, 1874 - 1940, 178 cm, 82 kg) provedl get up s vlastní exhibiční činkou o váze 95 kg (cca 1890).
-
S 95kg činkou v pravé paži vykonal get up kanadský silák Arthur Dandurand (1878 - 1942) vážící asi 80 kg (cca 1910).
-
Nejvyšší celkové váhy ve cviku get up za 1 hodinu dosáhl jistý Američan Adam Peacock (možná shoda s bodybuilderem ze 60. let Artem Peacockem, nar. roku 1935 v Anglii, po přestěhování do Kalifornie partnerem A. Schwarzeneggera). S kettlebellem vážícím 24,4 kg udělal 180 opakování, což reprezentuje součet 4392 kg (2020).
-
Nepotvrzený výkon patří ruskému silákovi jménem Terentij Koreń (1883 - 1931). V roce 1908 v Londýně měl provést get up levou paží s 96kg činkou, sám na výšku 184 cm vážil asi 95 kg.
-
Rovněž dostatečně nedoložený výkon z exhibice je get up amerického siláka Johna Collinse. Tento 180 cm vysoký a 90 kg vážící profesionál jej údajně provedl na Muscle Beach v roce 1940 s dobrovolníkem o váze 120 kg!
Víte, že...
