Článek
Witold se narodil na úsvitu 20. století do starého a hrdého šlechtického rodu. Jeho dědeček strávil část života na Sibiři ve vyhnanství za to, že povstal proti ruskému carovi.
Witoldovo dospívání připadlo na roky, kdy všude kolem zuřila 1. světová válka, což ho stejně jako Josefa Mašína staršího vychýlilo z původně plánované kariéry v obchodě a přivedlo jej do řad polské armády. Bojoval s ní už v Polsko-sovětské válce na přelomu 20. let a rozhodně v ní nebyl jen do počtu, což dokládá fakt, že byl dvakrát vyznamenán křížem za chrabrost.
V relativně klidnějších časech mezi válkami se věnoval sociálním tématům a stihl se i oženit a stát otcem dvou dětí. Jeho syn Andrzej i dcera Zofia věkově odpovídají dětem Josefa Mašína a s velkou pravděpodobností byli vychováváni i ve stejných zásadách.
Po napadení Polska Německem 1. 9. 1939 bojoval Witold za svojí zemi, ale v momentě, kdy všechno vypadalo ztracené, se i on rozhodl stáhnout do ilegality a založit Tajnou polskou armádu, která měla do roka na 8.000 členů.
Pilecki šel ale dál - rozhodl se infiltrovat do nově vzniklého koncentračního tábora Osvětim, kde měl v plánu sbírat informace, co se za jeho zdmi vlastně děje. Nikdo v té době netušil, že místo pracovního místa se časem bude jednat o továrnu na smrt, takže každá informace z nitra měla cenu zlata.
Jeho podrobné depeše se dostávaly až do Londýna pomocí vysílačky, kterou sestavili sami vězni díky propašovaným součástkám. Svět se tehdy poprvé dozvídal o počtu vězňů, zdravotním stavu, počtu úmrtí i dalších okolnostech, jen tomu zatím nechtěl uvěřit.
V roce 1943 se stal další pobyt v táboře pro Witolda neudržitelný, a tak se nechal přiřadit do noční směny, ze které se mu podařilo uprchnout a přidat se k odbojové skupině Zemská armáda. Plánovali osvobození tábora, ale nikdo ze Spojenců se k nim nechtěl přidat.
Londýn považoval zprávy z Osvětimi za zveličené, Rudá armáda vůbec neprojevila zájem se do něčeho takového ani náznakem pouštět. Byl to poslední střípek do Pileckého vidění světa, kde nemá místo nacismus, ani komunismus, což si později potvrdil i během Varšavského povstání. Ani při něm Rudá armáda Polákům nepomohla a nechala polské vlastence doslova utopit v krvi.
Witold byl zajat a uvězněn v německých táborech pro válečné zajatce. Na rozdíl od generála Mašína měl ale štěstí a válku přežil. Po návratu do Rudou armádou obsazeného Polska se rozhodl přidat k odboji, mezi tzv. „prokleté vojáky“.
Postupně začal díky svým spolupracovníkům shromažďovat důkazy proti sovětským okupantům, a i když měl jako voják na rozkaz opustit Polsko, odmítl. Byl zatčen 8. 5. 1947 a o necelý rok později byl v monstrprocesu odsouzen k trestu smrti. Ještě před tím zakusil tak krutá mučení, která okomentoval, že Osvětim byla ve srovnání s tím jen „drobnost“.
Jeho spoluobvinění byli nakonec omilostněni, Witold byl pro výstrahu skutečně popraven a jeho hrob nebyl nikdy objevený. Hned v roce 1990 byl omilostněn a v roce 1995 byl vyznamenán řádem Polonia Restituta. O 11 let později obdržel i nejvyšší polské vyznamenání Řád bílé orlice.
Hrdinství Witolda Pileckiho si na řadě míst Polska dodnes připomínají nejen oficiálně názvy ulic či pomníky, ale vznikly i řady neoficiálních míst k jeho uctění - tzv. muraly.
Jeden z muralů s tváří Witolda Pileckiho na domě ve Varšavě
Více informací najdete na:
