Village Stories Pražského filharmonického sboru a Lukáše Vasilka. Novinky hudebního vydavatelství Supraphon

Poslední pořad o novinkách hudebního vydavatelství Supraphon v roce 2023 nabízí čtveřici zajímavých titulů. Ten první přináší novou nahrávku koncertů českého skladatele 20. století Jana Nováka a jedná se de facto o rodinné setkání napříč časem. Hudba Jana Nováka, který žil v letech 1921–1984, je sama o sobě výjimečná a hodná pozornosti, a zmiňovaná supraphonská nahrávka navíc přináší jistý punc autenticity. Spolu s klavíristou Karlem Košárkem se totiž sólových partů tří Novákových koncertantních skladeb ujaly obě skladatelovy dcery. Zatímco flétnistka Clara Nováková se možná vrátila ve vzpomínkách do svých patnácti let, kdy jí táta věnoval první verzi Choreae vernales, Dora Novak-Wilmington seděla u klavíru na místě své maminky Elišky, která ovládala klavír se stejnou bravurou jako její manžel a skladatel Jan. Nahrávka tedy tak trochu dýchá atmosférou rodinného setkání napříč časem. A co konkrétního nová supraphonská novinka tedy přináší? Jedná se o Novákův Koncert pro dva klavíry, který odráží skladatelovy dojmy ze studijního pobytu u Bohuslava Martinů v New Yorku, kde spolu mj. navštěvovali jazzové kluby, dále pak čtyřruční Concentus biiugis, dílo, které poprvé zaznělo v roce svého vzniku ze skladatelova německého exilu na podporu Charty 77, a třetím kusem jsou Jarní tance, tedy Choreae vernales. Kromě sólistů se na nahrávce podílí Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Tomášem Netopilem.

Druhou supraphonskou podzimní novinkou je album nejkrásnějších lidových písniček, které pod názvem Rež, rež, rež natočil tenorista Štefan Margita. Na nahrávce propojil nejen slovenské, ale také moravské a české lidovky, a to v aranžích pro zpěv, symfonický orchestr a instrumentální sólisty. Filmová filharmonie s dirigentkou Alenou Hron, cimbalista Josef Fečo a houslista Ivan Herák pod vedením klávesisty a producenta Daniela Hádla zpěvákovi nabídli znamenitou podporu při hledání nejvhodnějšího podání většinou slavných a oblíbených písní. Kromě té titulní tu najdeme dalších jedenáct melodií, oslavujících lidové předlohy, a zároveň nechávajících vyniknout Margitův světově uznávaný operní tenor. Namátkou - Išel Macek do Malacek, Černé oči jděte spát, Ach, synku, synku, Keby som bol vtáčkom, Ej, lásko, lásko nebo Mať moja. Nahrávka jistě přinese potěšení všem posluchačům hudby bez žánrových omezení.

Třetí Supraphonská novinka vyjde 8. prosince a jedná se o zbrusu novou nahrávku proslulých Slovanských tanců Antonína Dvořáka, kterou uskutečnil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se svým současným šéfdirigentem Tomášem Braunerem.
Slovanské tance, jak známo u Dvořáka objednal berlínský nakladatel Fritz Simrock, a to na základě úspěchu Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Chtěl od mladého skladatele české tance, po vzoru Brahmsových Uherských. Náčrt první řady Slovanských tanců měl skladatel hotový v několika hodinách, čtyřruční klavírní verzi za tři týdny a souběžně už pracoval na orchestrální podobě. Vlivný hudební kritik Louis Ehlert pak nadšeným článkem v berlínském listu National-Zeitung proslavil neznámého českého skladatele doslova ze dne na den: „Považuji Slovanské tance za dílo, které právě tak slavně půjde celým světem jako Uherské tance Brahmsovy. … Božská přirozenost proudí touto hudbou … Dvořák píše tak veselé a původní basy, že se řádnému hudebníkovi směje srdce v těle ... Myslím si, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat, jako o jaru.“ Během prvního roku od svého vydání slyšeli výběr z tanců posluchači mj. v Praze, New Yorku, Bostonu, Londýně, Berlíně, Drážďanech, Hamburku, Kolíně, Bonnu, Nice, Grazu či Luzernu…
Pražští symfonikové Dvořáka tak říkajíc „umí“. Tomáš Brauner tak může v Dvořákově hudbě v jejím provádění navazovat na své předchůdce – Jiřího Bělohlávka, Sir Charlese Mackerrase, či Václava Neumanna. Jeho nahrávka vychází z hluboké interpretační tradice a její plastický a transparentní zvuk zachycuje ty nejlepší kvality krásné secesní Smetanovy síně Obecního domu.

• Tomáš Brauner (©Petra Hajská)

Poslední supraphonská podzimní novinka přináší lidové písně i hudbu jimi inspirovanou z pera hned tří mistrů 20. století – Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Igora Stravinského. A to ve skvostném podání, jemuž vévodí především Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Album s názvem Village Stories navazuje na vysoce oceňované nahrávky: Kantáty Bohuslava Martinů (Gramophone Editor´s Choice, nominace na BBC Music Magazine Award) a Martinů Madrigaly, které Vasilek nahrál s Martinů Voices v roce 2018 (Gramophone Editor's Choice, Diapason d´Or, Presto Classical či tuzemský Tip Harmonie).
Janáček a o generaci mladší Bartók a Stravinskij tvoří významnou trojici skladatelů 20. století, kteří byli výrazně ovlivněni lidovou hudbou a integrovali ji do svého hudebního myšlení. CD Pražského filharmonického sboru, vedeného Lukášem Vasilkem, obsahuje Stravinského cyklus Svatba, Janáčkova Říkadla a Bartókovy Tri dedinské scény. Tyto hudbení tituly ožívají tedy nyní v nových nahrávkách i díky celé plejádě vynikajících sólistů, které si Lukáš Vasilek do nahrávacího studia přizval – jsou mezi nimi například sopranistka Kateřina Kněžíková, mezzosopranistka Jana Hrochová, tenorista Boris Stěpanov, barytonista Jiří Brückler, klavíristé Zoltán Fejérvári, Kiril Gerstein a také Zemlinsky Quartet a Belfiato Quintet a další.

• Lukáš Vasilek (©Daniel Havel)
  

Lukáš Vasilek k dramaturgii nového alba poznamenal: „Na začátku byla Stravinského Svatba – chtěli jsme zachytit naše nastudování a interpretaci. A ke Svatbě jsme pak hledali podobně originální díla vycházející ze slovanského folkloru. Volba Janáčkových Říkadel byla v podstatě jasná, ke Stravinskému perfektně sedí, ovšem třetí skladbu jsem hledal delší dobu. Na Bartókovy Tri dedinské scény, které jsem vůbec neznal, jsem narazil vlastně náhodou. A myslím, že to byla trefa. Spojení těchto tří skladeb je podle mě dokonalé.“

Janáček a Bartók se lidovou písní intenzivně zabývali i teoreticky a prováděli terénní sběr, Stravinskému pak učarovaly především lidové rituály. Jeho Svatba ve čtyřech tanečních scénách na ruské lidové texty zobrazuje vesnické svatební obyčeje. Také dětská Říkadla, která jednasedmdesátiletý Janáček psal v těsné návaznosti na operu Věc Makropulos, uspokojila skladatele až ve druhé instrumentaci, v níž okouzlení tvorbou Stravinského nelze přeslechnout. Bartók ve svých Dedinských scénách pro ženské hlasy s komorním orchestrem vychází přímo z lidových písní, které sám posbíral v okolí slovenského Zvolena. A také Bartók se tu zřejmě vyrovnává se silnou Stravinského inspirací. K tomu sbormistr a dirigent Vasilek dodává: „Všechny tři skladby jsou mimořádně náročné a vlastně i docela choulostivé, navíc ve velmi bizarních instrumentálních obsazeních. Nahrávání se neslo ve znamení obrovského nasazení všech – nutno říct nejen zpěváků a muzikantů, ale i hudebního režiséra, zvukového mistra a produkce. Všichni jsme chápali náročnost skladeb a připravovali jsme se velmi pečlivě.

• Úvodní foto: Lukáš Vasilek (©Daniel Havel)