Co předcházelo otevření Zlaté kapličky?
Další Hudba podle kalendáře připomene slavnostní otevření budovy Národního divadla v Praze 18. listopadu 1883. Otevřela ji představením pro tuto příležitost zkomponované slavnostní opery Libuše Bedřicha Smetany.
Tomuto momentu ovšem předcházelo zhruba osmdesát let úsilí českých vlastenců, řada dílčích vítězství i proher, tahanic a sporů, okamžiků nadšení i zklamání. O privilegium pořádat české divadlo požádali čeští herci císaře Josefa II. už v roce 1786. České divadlo se sice v té době v Praze již hrálo, první česká představení probíhala od roku 1785 v Nosticově, dnešním Stavovském divadle, ovšem jen občas a nepravidelně.
Další scénou, kde se hrálo česky, byla dřevěná Bouda, kterou nechal zbudovat roku 1786 na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, stavitel František Pfanner a pojmenoval ji Vlastenecké divadlo. Po třech letech ovšem byla Bouda kvůli finančním potížím stržena. Důvodem byl nejen nedostatek peněz, ale i to, že v té době ještě česká společnost nebyla dost ekonomicky, sociálně ani intelektuálně vyspělá, aby mohla vlastní divadlo udržet.
Trvalo dalších šest desetiletí, než čeští vlastenci iniciovali vznik Sboru pro zřízení Národního divadla, v jehož čele sál historik a spisovatel, Otec národa František Palacký. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se zrodila na podzim 1844 na poradách českých vlastenců a z jejich podnětu vzešla žádost o "privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení" samostatného českého divadla, kterou František Palacký předložil stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845.
Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Šest let nato, v dubnu 1851, vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů, který sice předurčil nádhernou polohu divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan, nicméně svou stísněností a lichoběžníkovým tvarem byl nesnadným oříškem pro autory budovy.
Přípravy stavby probíhaly s ohledem na poměry v tehdejších Čechách, kde vládl Bachův absolutismus pomalu, a tak byla zatím postavena na jižní části divadelního pozemku architektem Ignácem Ullmannem alespoň skromná prozatímní budova, která byla otevřena 18. listopadu 1862. Budova Prozatímního divadla se pak stala součástí stavby definitivního Národního divadla; její vnější plášť je dodnes patrný ve zvýšené části zadního traktu stavby a vnitřní prostorové dispozice byly zahlazeny až při poslední rekonstrukci budovy Národního divadla v letech 1977-1983.
Více prozradí Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 17. listopadu v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 19.11. v 9:00 a středu 22.11. ve 22:00.
Foto: Socha Roberta Schumanna ve Zwickau (©Wikipedie)
