Poslední z Ležáků oslavila narozeniny ve škole, z žáků se stali badatelé

  12:20
Popisné číslo na domě poslední žijící z Ležáků Jarmily Doležalové ve Včelákově je nyní stejné jako její věk. V pondělí oslavila 84. narozeniny. V tento den se vypravila s dcerou do Základní školy v Prosetíně, kde pro žáky osmých a devátých tříd uspořádaly besedu o vypálení Ležáků.

Badatelka a historička Jarmila Doležalová mladší besedu s dětmi vedla, její maminka doplňovala vzpomínkami. | foto: Stanislava Králová

„A nevadí vám, že vám toto téma, které je pro vás tak tragické, neustále někdo připomíná?“ ptal se při debatě oslavenkyně osmák Leoš.

„Já na tuto dobu nemám žádné vzpomínky. Nevadí mi, když se Ležáky a to, co se v nich stalo, připomíná,“ řekla Jarmila Doležalová.

Spolu s dcerou připravily pro žáky interaktivní besedu. Studenti se proměnili v badatele, ve čtyřech skupinách měli za pomoci tabletů, knih, kopií popravčích protokolů a transportních listů přiblížit životy čtyř obětí z Ležáků.

Během dvaceti minut měli shromáždit informace a jejich mluvčí pak ostatním přiblížil osud toho, koho si vylosovali. Osmáci a deváťáci pak vyhledávali základní data, která pak popsali ostatním.

„Josef Boháč byl nejstarším obyvatelem Ležáků a zároveň nejstarším popraveným ze 194 lidí popravených na Zámečku. Helena Skalická byla nejmladší popravenou. Bylo jí patnáct let. Dokonce sám Goebbels učinil dotaz, co se stalo, že byla popravena patnáctiletá dívka,“ doplnila Jarmila Doležalová mladší informace, jež vyhledaly děti.

„Kolika z vás je patnáct let?“ dotazovala se Doležalová mladší dětí na besedě. Několik se jich přihlásilo.

„Po Marii Hrdé zbylo kolo, na němž jezdila do měšťanky,“ citovaly děti ze svých referátů. Pavel Sýkora byl zase nejmladším ležáckým dítětem. Byl mu rok a v době ležácké tragédie 24. června 1942 se sjelo příbuzenstvo na oslavu. I on se dostal do tajného útulku gestapa, byl však označen jako neschopný poněmčení a pravděpodobně ho zavraždilo lodžské gestapo.

Oslava? Ani by nemusela být

Jarmila Doležalová starší si na oslavy příliš nepotrpí. „Nejradši bych měla jen malou komorní oslavu, nebo žádnou,“ říká Doležalová starší. S dcerou se po covidu zvolna vydávají do škol a přibližují těžký osud Ležáků.

„Většina dětí má přehled o regionální historii. Během přednášek se o ni hodně zajímají,“ říká.

Besedami chtějí mladé generaci s dcerou také říci, jak důležité je mít se kam vrátit. Doležalovou starší se sestrou dalo gestapo k poněmčení. Když se po čtyřech letech vrátily domů, neuměly rodnou řeč.

Protože přišly o oba rodiče, vychovával je dědeček. Při návratu z koncentračního tábora vážil 36 kilogramů.