Tradice, oslava demokracie i protesty. Co přivedlo lidi 17. listopadu do ulic

Student Robin Významu oslav jsem dlouho nerozuměl

Robina z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy k oslavám 17. listopadu od dětství vedli rodiče.

Fotogalerie zobrazit 131 fotografií

„Dlouhou dobu jsem neměl ponětí, o čem to je. V pubertě jsem měl navíc averzi k veřejným událostem, takže jsem se neúčastnil,“ říká k „pauze“ v pro něj dnes už každoroční tradici. „Jako student 17. listopad nyní považuju za důležité datum jako evidentně většina lidí v naší společnosti,“ dodává.

Robin běžně slaví na Národní třídě, ale letos většinu času strávil na Albertově. „Je mi něčím příjemnější. Je tu míň lidí a není to taková strkanice. Působí útulněji. Navíc tu máme stánek našeho institutu,“ vysvětluje.

Anna a Albert z politologie na FF UK Aplikovat události u nás na války jiných zemí nejde

Anna i Albert, studenti politologie na Filozofické fakultě, si listopadové dění let 1939 a 1989 připomněli také na Albertově. Z návštěvy akcí si, jak sami říkají, udělali společně s kolegy z fakulty „každoroční tradici“. Na místě vystoupili jako politologická platforma se spolky.

Udělali jsme obrovský skok kupředu, řekl Pavel. Věří mladé generaci

„Sedmnáctý listopad je pro mne oslavou svobody a demokracie. Když studuji politologii a historii, oslavy nabírají úplně jiný rozměr,“ komentuje Anna.

Přítomnost dvou současných velkých konfliktů ve světě, na Ukrajině a v Izraeli, Annin pohled na nezbytnost demokracie jen upevňují. „Musíme se umět ozvat, když s něčím nesouhlasíme. Tyto konflikty ve mně mé hodnoty ještě více posilují.“

Albertovi státní svátek připomíná, co to znamenalo bojovat za svobodu a demokracii. A především že tyto hodnoty nejsou v dnešní době samozřejmé. „Jde o hrdinství předků v letech 1939 a 1989. Ronald Reagan vždycky říkal, že svoboda je jednu generaci od toho, aby zanikla nebo byla zničena,“ cituje amerického prezidenta.

Dva nedaleké konflikty podle něj se 17. listopadem nesouvisí. „Aplikovat události tady u nás na války jiných zemí nejde. Existuje u nich něco jako dobový kontext a myslím si, že není vhodné je přenášet na jinou společnost a jiné režimy,“ vysvětluje, zatímco mu spolužačka Anna přikyvuje.

„Boj o svobodu a demokracii je světový, ale náš 17. listopad nebo obecně pád komunismu ve východní Evropě je něčím jiný než to, co se nyní děje na Ukrajině nebo v Izraeli,“ dodává Albert.

Pár z Prahy Krásná Národní třída a dobrá hudba

Pátečního programu se zúčastnil i mladý pár z Prahy. Den zakončil na večerním osmém ročníku Koncertu pro budoucnost. „Oslavujeme jako každý tady. Tu hudbu máme rádi. Jsme šťastní, že se takové oslavy konají. Byli jsme i na Národní třídě, která byla krásná,“ usmívá se Tereza.

Vrabel vede nové hnutí, volá po volební koalici vlastenců v čele s SPD a KSČM

Henryk Josef z politologie v Hradci Králové Vadí mi laciné fráze

Student kombinovaného studia politologie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové se v Praze zúčastnil satirického průvodu Sametové posvícení, které odkázalo na současný vývoj české společnosti. On přišel kritizovat podfinancovanost a škrty ve školství.

„Vadí mi laciné fráze, třeba že Česká republika bude mozkovnou světa do roku 2030, ale současně s tím se škrtají a přesouvají peníze. Ministr školství Mikuláš Bek prohlásil, že někteří vysokoškolští učitelé mají vyšší platy než politici. Realita je ale jinde. Mají třeba 30 tisíc čistého,“ stěžuje si.

Studentka pražského gymnázia Málo peněz ve školství

S Henrykem v procesí souhlasí i dívka z pražské výběrové školy, která si přála zůstat v anonymitě. Podle ní nejde pouze o problém vysokých, nýbrž také středních škol.

„U nás se teď sice otvírá nová třída, ale zároveň se snižují peníze. Finance nejsou ani na další učitele,“ poukazuje na paradox. „Je skvělé, že chceme přijmout více studentů, ale nemáme dost pedagogů na jejich vzdělání,“ ironicky poznamenává. Podle ní bude mít současná situace dalekosáhlé dopady. Státu totiž v budoucnu budou chybět vzdělaní.

Milada z Prahy Teror české inteligence

Listopad letos ovšem nevyužili pouze návštěvníci Albertova či Národní třídy. Protestní akce svolané Ladislavem Vrabelem na Staroměstském náměstí se zúčastnilo několik stovek lidí. Starší paní Milada na demonstraci dorazila s kamarádkou původem až z Českých Budějovic. Novinářce na dotazy odpověděla jen velmi nerada. Fotku publikovat odmítla.

„Podporuji samozřejmě Českou republiku na prvním místě. Jsem Češka,“ vysvětluje svoji přítomnost na demonstraci stručně. Na otázku, co pro ni znamená 17. listopad, odpovídá, že hlavně odkaz k roku 1939. „Šlo o okupaci naší země a teror proti české inteligenci,“ říká.

Zuzana z Prahy Novodobá diktatura a zklamání

Podle Zuzany, která rovněž přišla demonstrovat proti vládě, změna režimu proměnila i svět žurnalistiky. Avšak k horšímu. Osobní zkušenost prý měla její sestra, novinářka, která však zemřela během pandemie. „V roce 1989 do redakcí přišli mladí a nezkušení ani ne novináři, kteří diktovali, jak se má psát. Že se nemá psát pravda, ale vymýšlet. Sestra odešla společně s osmi kolegy, když to viděla, co se děje,“ argumentuje.

Její sestra podle ní zemřela „z toho všeho zklamání“. „Když viděla, jak se všichni obrací k Západu a probouzí se nový fašizmus, byla hodně zklamaná. A já jsem teď taky,“ zdůvodňuje své zapojení do protestů. Mladí podle ní nemají možnost „pravdu“ ani poznat. Osnovy dějepisu určuje prozápadní orientace, myslí si.

„Naši předci také bojovali za mír. A já jsem tu, protože nechci válku,“ uzavírá.