Festival Nová generace 2023 (1): Co znamená tanec pro jednotlivce i společnost?

Projekce kontra realita
Jako první se na scéně představí performance alienation – resonance? Katii Steier, Jasmin Lux a Kamilly Adamik, studentek pedagogiky současného tance na Musik und Kunst Privatuniversität ve Vídni. Na jeviště přichází tři osoby v černém, dvě z interpretek vzápětí vidíme ve videu promítaném na horizont. Zatímco v reálném čase se postavy za tónů hudby a slov míjí, v projekci se ze začátku těla odhalují v detailech, naše pozornost je tak vedena k rukám, očím a ústům coby prostředkům komunikace. V replikách kladou performerky otázky, zejména na to, jakým způsobem se vyjádřit, zatímco v realitě pro diváky zůstávají naprosto němé, a jak název inscenace napovídá, i odcizené. Paradoxně totiž do filmového média vnáší nejen skrze verbální projev, ale i mimiku více autenticity. Vidíme například slzy, ale i napětí, zatímco na jevišti každá koná svůj preferovaný pohyb, kterým se pokouší ovlivnit prostorové možnosti té druhé, ale marně. Performance trefně demonstruje každodennost nás všech, ve které se lidé s mobily v ruce míjí na veřejných prostranstvích a vlastně už spolu nic nesdílí, ani pohled. Prostorem kýžené rezonance se totiž stává on-line svět, stejně jako se tomu děje právě před našimi zraky.

Vnitřní pohyb kontra vnější pohyb
Na řadu přichází Movement Therapy v podání Adama Capoucha, Adély Kašparové a Adély Marie Bidelnici – studentů HAMU, kteří na rozdíl od předchozích vystupujících hýří podzimními barvami díky svým mikinám, a to červenou, hnědou a béžovou. Z počátku skutečně na jevišti leží jako mezi sebou propletené spadené listy, které však namísto větru oživuje hudba. Pomalu, ale společně se snaží rozpohybovat, což připomíná rozcvičku nebo lekci jógy. Rytmika jejich těl není zcela kompatibilní se znějící relaxační melodií, avšak po prozkoumání prostoru i sebe samých přece jen soulad nachází a vytváří esteticky příjemné společné kreace. V nich například jeden druhého nazvedá nad zem do rotací. Čím déle setrvávají v tanci postaveném především na principech contemporary a street dance, tím více srší energií, jako by se v nich právě vyplavovaly vlny endorfinu. Po melancholickém zamyšlení alienation – resonance? začne sál ovládat naděje, že stále lze sdílet společný prožitek právě tady a teď.

Síla kontra slabost
Následuje opět melancholické zamyšlení, tentokrát v podobě eggsplore fragile strength ve zpracování již zmíněné trojice z Musik und Kunst Privatuniversität ve Vídni. Zatímco Jasmin Lux zde stojí v roli tanečnice v bílém, o hudební složku se pro tentokrát postará dvojice v černém, Katia Steier (housle) a Kamila Adamik (zpěv). Už jste někdy přemýšleli nad křehkostí i pevností své skořápky, kterou dáváte všanc tomuhle světu? Právě tento aspekt se snaží i skrze volný tanec zkoumat Jasmin Lux vytvářející kreace odkazující na její růst i pukání. Jednou leží na zemi a snaží se přemístit z jedné strany jeviště na druhou, jindy se špičkami nohou dotýká studené země. Pokouší se rezonovat prostorem, avšak její tělo jako by nepřinášelo žádnou odpověď. Musím se přiznat, že mnohem víc mě upoutává zvuk a zpěv, který tanec doprovází. Nejen že Katia Steier velmi citlivě vybrnkává na housle, přičemž zohledňuje ve svém tempu naladění kolegyně-tanečnice, ale výtečně se do hry také včleňuje praskání skořápky vajíčka, které provádí přímo do mikrofonu Kamila Adamik. Ačkoliv hudební dvojice svým konáním naznačuje změnu, v tělesném projevu Jasminy Lux ji, bohužel, nespatřuji.

Veřejná prezentace kontra vnitřní naladění
Doslova hřebem večera se stává HADR (pracovní název), choreografky, ale také performerky Natalie Tun, který vznikl za podpory Centra choreografického rozvoje SE.S.TA v rámci šestidenní rezidence ve Žďáru nad Sázavou. Jako první mě na jevišti zaujme objekt, a to bílé prostěradlo, které je nasvíceno tak, že připomíná měsíční krajinu. Tato interpretace není od věci, protože jak záhy zjistím, jádro performance tvoří vztah aktérky k posteli, respektive její prožitky během spánku coby tvůrčí impulsy. Z počátku se performerka chová k prostěradlu odtažitě, různě je posouvá po jevišti, zatímco druhá účinkující – Audrey Kristine Wangle toto počínání nasvěcuje baterkou téměř až se zběsilostí paparazzi, což působí komicky. Po chvíli v intimitě tmy Natalie Tun odkládá své svršky a do plátna se zabaluje.

Teď je sama osvětleným objektem, který začíná popisovat své prožitky a myšlenky, ale i sny. Jedná se tak o jakýsi akt vnitřní i vnější nahoty, v němž se odkrývají frustrace, strach i radost z tvůrčího procesu. Chvílemi působí Tun v kombinaci s látkou jako nelidský objekt, protože ji má záměrně obtočenou kolem horní části těla. Její pohrávání završuje interview, v němž s maskou hvězdy odpovídá na otázky reportérky čišící umělým entusiasmem, před chvílí „osvětlovačky“, Audrey Kristine Wangle, které se týkají hlavně dokonalosti její performance. Ačkoliv na dotazy odpovídá jako ostřílená úspěšná choreografka a performerka, záhy své odpovědi bokem ironizuje. HADR se tak pro mě stává nejvíce vyváženým projektem celého večera, ve kterém se téměř dokonale pracuje s melancholií a ironií, ale i sebereflexí tvůrčího procesu.

Vycházím z budovy DAMU, venku stále prší. Mám radost. Mířím si to přes Karlův most, kde nikdo, až na pár turistů, není, a nabývám pocitu, že se také já právě ocitám ve snu. Už se také těším na svou postel, třeba se mi bude zdát o střídání melancholie a radosti, jako se to dělo dnes na jevišti Divadla DISK.

Nová generace 2023, první večer, 3. listopadu 2023:

Alienation – Resonance?
Koncept, choreografie: Kamilla Adamik (MUK Vídeň)
Interpretace: Katia Steier, Jasmin Lux, Kamilla Adamik
Video: performers: Dina Skwirblies, Jasmin Lux, Katia Steier
Kamera: Albina Agliullina
Hlas: Dina Skwirblies, Kamilla Adamik
Hudba: Olafur Arnalds, Arnor Dan

Movement Therapy
Choreografie: Adéla Kašparová
Interpretace: Adam Capouch, Adéla Kašparová, Adéla Marie Bidelnica
Hudba: hudební koláž

Eggspolore Fragile Strength
Koncept, choreografie: Jasmin Lux (MUK Vídeň)
Tanec: Jasmin Lux
Viola: Katia Steier
Hlas: Kamilla Adamik

HADR (pracovní název)
Koncept, choreografie a interpretace: Natalie Tun, Audrey Kristine Wangle
Hudba: Frankie Reyes
Audio nahrávka: Natalie Tun
Edit: Audrey Wangle