Buňky to nepřežily, hlásí vědci po měření emisí v pražských ulicích. Mají na to stroj s plícemi
Množství prachu, které se dostává do plic, umí přímo na frekventovaných silnicích měřit vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. Využívají při tom mobilní toxický inkubátor, který sestavili odborníci z liberecké Technické univerzity a pražského Českého vysokého učení technického (ČVUT). V tomto speciálním přístroji jsou přímo plicní buňky a první výsledky potvrzují, že největším problémem je právě automobilová doprava.
Jedno auto za druhým. Pražskou ulicí V Holešovičkách projede denně přes 90 tisíc aut a do plic se tak člověku dostává tolik prachu, že to nepoberou ani měřící filtry, zjistili vědci.
„Buňky to v zásadě nepřežily. Byly poškozené do té míry, že některé ty analýzy bude velmi obtížné provést, protože to znečištění bylo tak enormní, že se s tím buňky nedokázaly vyrovnat,“ shrnuje Pavel Rössner z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd.
Tak zatím vypadá předběžné měření stavu pražského ovzduší. Přesné výsledky zatím projektu s názvem AMBIEX nejsou, očekává se, že budou na jaře.
Mezitím se vědci vydají měřit stav ovzduší ještě do Ostravy, už byli v Praze, Kvasinách a Košeticích.
Pro měření škodlivin v ovzduší vyrobili stroj, který obsahuje lidské plicní buňky.
Lidské buňky ve stroji
Lidské plicní buňky V Holešovičkách pět dnů simuloval mobilní toxický inkubátor liberecké Technické univerzity a pražského ČVUT. Vypadá jako čtyřiceticentimetrová kostka a připomíná ledničku.
„Je to zařízení, do něhož se umísťují buňky v kultivační komůrce. I když inkubátor není úplně lehký, aby ho odnesl jeden člověk, je pořád takové velikosti a takové váhy, že je snadné ho transportovatelné osobním autem do různých částí republiky, kamkoli si vzpomeneme,“ vyzdvihuje Rössner.
Teď je u něj bioložka Zuzana Nováková.
„Tady se otevřou dveře a je tady vidět soustava měřičů a hadiček a zvlhčovacích zařízení. Ta krabička s buňkami se umístí doprostřed a napojí se na vstupní část, kudy bude proudit venkovní vzduch, který se bude cestou zvlhčovat, aby byly buňky byly v ideálních podmínkách. Na druhou stranu krabičky se napojí na výstup, který vede k měřičům průtoku,“ popisuje Nováková.
Stroj má také sedm měřičů, stupnic.
„Jsou to rotametry, které měří průtok vzduchu. Jsou nastavené na hodnotu, kterou jsme si spočítali na základě toho, co vdechuje průměrný člověk. Abychom zachytili dostatečné množství škodlivých látek. Rotametr hlídá, že během expozice je průtok vzduchu správný a stabilní,“ vysvětluje bioložka Nováková.
Stroj je také potřeba utěsnit. „Kvůli uchování teploty 37 stupňů Celsia. Aby to pořád drželo správné podmínky,“ přibližuje Nováková.
Platina, částice z pryže i wolfram. Znečištění od aut je patrné i 300 metrů od silnice
Číst článek
Zásadní pro celý výzkum je, že uvnitř testovacích krabiček jsou v minizkumavkách opravdu lidské plicní buňky.
„Je to buněčná kultura, která byla komerčně pořízená. Je to rekonstituovaná lidská plicní tkáň třeba od lidí nemocných, zdravých, různého věku, pohlaví, kuřáků, nekuřáků. Takhle si můžeme namodelovat podmínky podle toho, jakou populaci chceme sledovat,“ přibližuje Pavel Rössner.
Před samotným měřením se ale musí buňky upravit. „Beru do ruky pipetu, abychom do kultivační destičky přidali trochu kultivačního média. Teď do destičky vložíme trychtýřek. A na dně jsou buňky, které simulují plicní tkáň,“ říká a uznává:
Ultrajemný prach proniká až do mozku. Čeští vědci vyvíjejí detektor, který by před ním varoval hasiče
Číst článek
„Není to vidět. Musíte se podívat pod mikroskopem. Samo o sobě je to hrozně malá vrstva, buněk je tak okolo milionu. To se může zdát hodně, ale realita je taková, že pro naše účely je to sotva tak, aby nám to stačilo pro testy.“
I tento box je potřeba utěsnit. „Je opravdu důkladně krabičku zavřít, protože se má udržovat konstantní vlhkost a teplota,“ dodává Rössner.
