Článek
„Živý, starostlivý, samostatný, energický, schopen jako velitel družstva, jako zástupce velitele čety a řidič, má vliv na mužstvo.“ Takto hodnotil Čurdu jeho nadřízený v září 1940. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o problémového vojáka.
Čurda vstoupil do armády už v roce 1933 a chvíli pracoval i u finanční stráže. Byl vlastencem a hned po začátku války uprchl přes Polsko do Francie (údajně přímo ze služby, v uniformě a se zbraní), kde se přidal k cizineckým legiím. Než jej ale stačili nasadit na frontu, byla Francie dobyta a Čurda utíká, jako mnozí další Čechoslováci, do Anglie. Zde dobrovolně vstupuje do exilových jednotek a pro své kvality je vybrán do elitního výcviku parašutistů.
Operace Out distance
Během výcviku je dále kladně hodnocen. Údajně je spolehlivý, kamarádský, odvážný a zvlášť vyniká v tělesných disciplínách. Nešla mu akorát výuka angličtiny. Jeho dobrými kamarády byli i Gabčík s Kubišem, po výcviku spolu chodili například do hospody.
Díky svým schopnostem byl nakonec vybrán jako součást výsadku Out distance. Společně s Adolfem Opálkou a Ivanem Kolaříkem měli provést sabotáž plynárny v Praze a následně dále pomáhat odboji.
Výsadek se však nezdařil. Opálka se zranil a parašutisté ztratili skoro veškeré vybavení. Navíc dopadli 130 km daleko od plánu a jejich letadlo spatřila civilní stráž. Všichni si tak uvědomovali, že do pár chvil se to na místě bude hemžit německými vojáky.
Celá skupina se urychleně rozdělí. Kolařík je již za několik dní dopaden a spáchá sebevraždu. Čurda se mezitím skrývá u svého přítele v Jindřichově Hradci a posléze se rozhodne vyhledat úkryt u své rodiny. Přijme ho jeho sestra v Kolíně a marně zde čeká na další rozkazy. Rozhodne se proto kontaktovat člena odboje Jana Vojtíška, kontakt na něj jim dali už v Londýně právě pro tento případ.
U Vojtíška na něj čekal rozkaz od Opálky a on se tak úspěšně zapojuje do další činnosti odboje, např. příprav na bombardování plzeňské škodovky. Několik dní se tak pohybuje po různých konspiračních bytech (vždy bydlel u nějakého člena odboje), až jej zastihla zpráva o atentátu na Heydricha. V následujícím brutálním pátraní je v Praze málem odhalen při domovní prohlídce (patrně se ukryl ve větrací šachtě) a rozhodne se (v rozporu s rozkazy) zmizet ke své matce na venkov.
Úkryt na půdě a osudový zlom
Zde se několik dní ukrývá na půdě, pravděpodobně se mu ještě jednou podaří vyhnout se domovní prohlídce, a čeká. Jeho psychika však zažívá těžké chvilky. V domě má totiž přístup k rádiu i novinám a denně si čte o popravách a odplatě Němců za atentát. Dozví se i o vyhlazení Lidic a Ležáků a mezi popravenými vlastenci nachází i jména rodinných příslušníků ostatních parašutistů.
I přes elitní výcvik se tak u Čurdy projevuje šílený strach. Ví, že ho může kdykoliv někdo udat, kdykoliv může přijít další domovní prohlídka (německé úřady věděly, že před válkou stihl utéct), do toho byla veškerá komunikace mezi členy odboje přerušena a dennodenně čte další zprávy o popravených, nebo, což je pro něj horší, zajatých odbojářích. Po vyhlazení celých vesnic se totiž obává, že pokud jej někdo z nich nahlásí, bude to znamenat jasný rozsudek smrti pro celou jeho rodinu.
Čurda se dále skrývá v naprosté bezmoci a strachu na půdě u matky a snaží se vyčkávat. Vše se ale mění, když je vyhlášena amnestie pro všechny, včetně rodinných příslušníků, kteří přispějí k dopadení atentátníků. K tomu byla i vypsaná odměna 2 000 000 říšských marek.
Udání
I když o odměnu zřejmě Čurdovi vůbec nešlo, vidina záchrany jeho blízkých v něm převážila nad ochrannou jeho kamarádů a dalších desítek lidí, o kterých měl informace.
Zastavte pátrání po útočnících na Heydricha, zastavte vraždění nevinných lidí, ježto atentát provedl Gabčík a Kubiš. Gabčík pochází ze Slovenska a Kubiš má na Moravě bratra řezníkem
Na četnickou stanici tak prvně odesílá anonymní dopis, který ale zůstane bez odezvy. Čurda tedy sedá na vlak a odjíždí do Prahy. Podle některých zdrojů se tam ještě naposledy pokusí najít ostatní parašutisty, ale neuspěje. Hned poté zamíří na gestapo.
Tam se o jeho výpověď již velice zajímají, možná je i mučen. Bohužel vyzradí úplně všechno. Jména parašutistů, jména členů odboje, veškeré plány, adresy, zkrátka vše, co věděl. To zanedlouho vedlo k nalezení výsadkářů v kostele sv. Cyrila a Metoděje a rozprášení odboje. Kvůli Čurdovým výpovědím zemřelo několik desítek lidí.
Podle všeho si myslel, že nakonec zastřelí i jeho, ale nacisté už s ním měli jiné plány. Je mu vyplacena část odměny (500 000 marek), dostane byt, a po změně jména se dokonce ožení s Němkou. Je z něj symbol kolaborace. Vzkaz nacistů byl jasný: „Vidíte, pokud vše řádně oznámíte úřadům, bude s vámi takhle dobře zacházeno.“
Alkoholismus a rozvrat osobnosti
Po své zradě už nemá vlastně na výběr a je nucen i dále s gestapem spolupracovat. Nacistům například pomohl s vystopováním druhého výsadku, anebo se snažil infiltrovat zbytky československého odboje. Popravy, na kterých měl podíl, tak běžely ještě nějakou chvíli.
Svědomí však umlčet nedokázal. Věděl, že má na rukou krev svých kamarádů a dalších vlastenců, věděl, že se dopustil osudové chyby. Peníze ve velkém utápěl v alkoholu, degeneroval a stal se z něj apatický člověk. Po čase s ním přestalo spolupracovat i gestapo, protože byl prakticky nepoužitelný.
Po konci války se sám přihlásil československým úřadům a byl zatčen. Odsouzen byl k trestu smrti oběšením a ani nepožádal o milost. Smrt pro něj byla už jediným možným vysvobozením.
Zdroje a další četba
