Na začátku minulého století si ženy sušily vlasy kovovými elektrickými fény značky Foen. Některé jsou dodnes funkční

Robert Kostka má rád staré věci, které někdo před spoustou let vyrobil a které třeba i dodnes slouží svému účelu. Nebo jsou prostě jen krásné. V regálech jeho pracovny tak stojí například stará horská sluníčka, fotoaparáty nebo termosky.

Nejvíc pyšný je ale na svou sbírku elektrických vysoušečů vlasů, v podstatě prvních svého druhu. Na začátku sbírky byla, jak už to tak bývá, náhoda. "Kupoval jsem starý stůl, a v dolní zásuvce byl fén," říká, a ukazuje na nerezový přístroj v originální trojúhelníkové krabici. "Pak jsem chtěl mít všechny," dodává.

V polici teď leží vysoušeče značek AEG, Reika, ale i Foen. Poslední označení bylo dobrým reklamním tahem firmy Sanitas. Jako vzor si vzali teplý jižní vítr. A fén se vysoušečům vlasů říká dodnes. Zajímavé je, že ty staré kovové přístroje fungují dodnes. "Je vždycky trochu strach, aby to nevyhodilo pojistky. Je to hlučnější, než ten dnešní. Fouká jen teplý vzduch, není tam žádná regulace," říká sběratel s tím, že princip fénů je stále stejný - rozžhavená spirála a větrák.

Sbírka prvních nerezových fénů Roberta Kostky je úplná. "Mám od každého z té doby od těch firem jeden," říká. Byl by rád, kdyby se jeho poklady mohlo kochat víc lidí. "Já jsem uvažoval, kdyby otevřeli nějaké kadeřnictví, že bych to i půjčil. Že by to dotvořilo interiér."