Jak čelit strachu
Surf, skate, surfskate - v poslední době jsem se do těhle sportů doslova zamilovala. Kromě toho, že jsou náročné fyzicky a mají v sobě neskutečný adrenalin, přinášejí s sebou i jistou životní filozofii, která mi neskutečně imponuje. Učí mě čelit strachu, nerozsypat se po každé odřenině, naslouchat svému tělu a přestat všechno donekonečna řešit v hlavě. Tyhle sporty vás dostanou zpátky do přítomnosti. Naučíte se mít odvahu, párkrát si zcela určitě neuvěřitelně nabijete, ale za odměnu dostanete pocit, že umíte lítat. U surfu se navíc naučíte vnímat moře a oceán. Jeden z nejkrásnějších živlů, který vám ovšem nedá nic zadarmo. Pokud se nevzdáte, pocítíte neuvěřitelný nával návykové euforie.
Můj druhý domov
Itálie je země, která mi přirostla k srdci a která je mým druhým domovem. Nejenom proto, že tam mám pracovní příležitosti, ale za poměrně krátkou dobu jsem si tam našla kamarády na celý život. V Itálii se nikdy nebudete cítit osamoceně a nikdy si nebudete připadat moc. Emoce, kamarádi, rodina, kultura, dobré jídlo a pití a překrásná příroda. V Itálii vás budou objímat, budou se s vámi smát a budou na vás křičet a to všechno v jedné jediné větě. Když přijedu do Říma, mám pocit, že jsem doma.
Dávka adrenalinu
Trampolíny jsou můj další adrenalinový sport, který miluju. Nejenom kvůli pocitu létání a absolutního štěstí z toho, když se po dlouhé námaze naučíte nový komplikovaný prvek, ale hlavně kvůli neuvěřitelně přátelské atmosféře, která v Tyršově domě, kde kurzy probíhají, panuje. Pohybovat se mezi sportovci je, zvlášť pro herečku, neuvěřitelně ozdravné. Nikdo se s vámi nepáře, neprobíráte poslední premiéry ani kdo nazkoušel líp Hamleta. Jednoduše proto, že to nikoho ani trochu nezajímá. Sportovci vás nenechají fňukat ani babrat se ve svých emocích, jak máme tolikrát ve zvyku. Máš nataženej sval a bojíš se skočit salto s půlvrutem, protože jsi minule vypadla z trampolíny na zem? Běž se po tréninku vypovídat žebřinám, ty to možná bude zajímat, ale teď pojď skákat! Podle mě nejlepší přístup, aby se člověk nebral tak vážně.
Herečka Hanka Vagnerová otevřeně sdílí své strachy i radosti.
Pracovní naplnění
Mám velký štěstí, že se živím něčím, co mě baví a naplňuje. Miluju se na filmy dívat, miluju v nich hrát a miluju je tvořit – tak jak jsem měla např. příležitost u filmu Hranice lásky režiséra Tomáše Winského, ke kterému jsem spolunapsala scénář. Miluju vyprávět příběh. Miluju sdílet film s lidmi v kině. Miluju, když se všichni zasmějí ve stejný moment, nebo když se v kině rozsvítí a vy vidíte uplakané oči diváků. Na filmu ať už jako divák nebo jako herečka zbožňuju to, že otvírá v lidech emoce a nutí je přemýšlet nad svým vlastním životem. Je to malý zázrak. Útěk do jiného světa, který nám tolik říká o nás samotných.
Moje vášně
Vždycky jsem říkala, že bych radši nejedla, ale na parfém si vydělám. Vůně je pro mě něco jako velice osobní podpis člověka. Vůni si zapamatuju na roky a když pak jdu po ulici a někdo se stejným parfémem okolo mě projde, jsem schopná se na několik minut zastavit a vzpomínat na člověka a situace, které mi ta vůně připomněla. Další mojí vášní jsou náušnice. Visací, extravagantní, ale i jemné, ale originální. Nenosím je tak často jak bych si možná sama přála, ale ten moment, kdy si je vezmu je pro mě skoro posvátný. Strašně se mi líbí absolutně jednoduchý outfit, ale velké náušnice. Možná proto, že jsem jako malá trpěla tím, že mám odstáté a výrazné uši a snažila jsem se je všemožně schovávat, tak proto jsou pro mě nyní velké náušnice symbolem odvahy a sebepřijetí.
Cesta k zrzavým vlasům
Zrzkou jsem se stala v podstatě náhodou. V kadeřnictví mi do mých hnědých vlasů omylem přimíchali červenou. Z maléru se nakonec stal můj styl a já jsem léta hrdě nosila zrzavou barvu. Stejným „omylem“ jsem došla k nynější blond barvě. V době korony a pracovní pauzy jsem byla nějaký čas u moře a vlasy mi do blond vyšisovaly ze slunce. Protože jsem hned na to roztáčela projekt, rozhodla jsem se, že si na těch několik měsíců blond nechám. Změna barvy pro mě znamená něco jak kdybych další barvu otevřela sama v sobě, ve své osobnosti. Barvu, která do té doby trochu spala, nebo byla vybledlá. Se zrzavou jsem objevila sebevědomí, divokost, s blond zase uvolněnost a jemnost. Je to pro mě naprosto zásadní zkušenost.
Síla meditace
Meditace je pro mě protipól všech těch adrenalinových sportů. Našla jsem něco, co mi pomáhá se zklidnit a porozumět všem svým emocím, kterých mám opravdu hodně a navíc je prožívám s extrémní silou. Před lety jsem se naučila transcendentální meditaci a je to věc, která mě nejednou zachránila život. Stačí 15-20 minut denně. Někdy, když nemám čas, zkrátím to klidně i na 5 minut, ale vím, že mi to pomůže reagovat na náročné situace s větším klidem a nadhledem.
Zdroj: časopis Glanc
