Rallye Dakar: Nápad na první start aneb Narodil se Dakar

Premiéry kamionů Liaz na slavné soutěži se zúčastnilo pět Čechů. Dnes žijí tři z nich. Vzpomínání jsme doplnili jejich citacemi z dobového vydání Světa motorů.

Nápad přišel u kafe

Myšlenka na účast v Rallye Dakar se zrodila jednoho sychravého listopadového dne roku 1983 v konstrukční kanceláři tehdejšího národního podniku Liaz v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou. „Přišel jsem k Radku Fenclovi a Zdeňku Kovářovi na kus řeči. Byl to skoro každodenní rituál,“ vzpomíná Jiří Moskal, který byl v té době úspěšným reprezentantem s tehdejšími formulovými auty. „Na stole ležely francouzské časopisy a byl tam článek o Rallye Dakar. Radek Fencl tehdy jen tak z hecu prohlásil, že by stálo za to něco takového zkusit.“

Klíčovou osobou pro následující dění se stal někdejší generální ředitel Liazu Viktor Korecký. Velký příznivec motoristického sportu a současně muž ostrých loktů si uměl na tehdejším režimu vydupat, co chtěl pro Liaz a své zaměstnance. Současně se nebál odvážných rozhodnutí.

Dakar 2024 ŽIVĚ: Finální výsledky v cíli. Češi slaví úspěch!

Další výraznou osobou byl francouzský obchodník Jean-Pierre Strager, který vlastnil v Paříži firmu MAM Strager, zabývající se dovozem československých nákladních automobilů do země galského kohouta. Tenkrát nefungoval zahraniční obchod svobodně jako dnes. Zájmy československých výrobců zastupoval podnik zahraničního obchodu Motokov, s nímž pan Strager jednal. Na jaře 1984 na schůzce v Paříži přišel s myšlenkou účasti českých kamionů na Rallye Dakar, která byla hodně populární. Zástupci Tatry, jež o rok dříve přišla na trh s modelovou řadou 815, účast odmítli. V Jablonci nad Nisou se k návrhu postavili kladně.

Ředitel se startu nedožil

Pod severočeskou automobilku patřil tehdejší Automotoklub (AMK) Liaz. V něm působila řada úspěšných automobilových jezdců. Korecký si po návratu z Paříže zavolal do kanceláře iniciátory schůzky z listopadu minulého roku. Po Moskalovi, Fenclovi a Kovářovi požadoval vypracování návrhu na účast Liazu na Rallye Dakar, který by mohl předložit ke schválení. Projekt dostal zelenou a do Jablonce nad Nisou přiletěl Francouz Alain Galland, který na rekreační chatě ve Smržovce předával Čechům zkušenosti. Byl dvojnásobným účastníkem Dakaru. Ovšem nikdo nevěděl, že žádný ročník nedokončil, a neprojevila se jeho prudká povaha.

Bohužel přišlo osudné pondělí 4. června 1984 a pod dálničním nadjezdem nedaleko Norimberku tragicky zahynul při automobilové nehodě Viktor Korecký. Bylo mu 52 let. Odpůrci projektu účasti na Dakaru v Liazu chtěli přípravy zastavit, ale všechno utnul zastupující ředitel Miroslav Jelínek. Ten rozhodl o pokračování projektu.

To už byl postavený prototyp, s nímž uchazeči o dakarskou sedačku létali po polích patřících tehdejšímu zemědělskému družstvu Kněžmost, kde měl dobré vztahy Josef Brzobohatý. „Každý den jsme auto doslova zničili, přes noc ho mechanici dávali dohromady,“ vzpomíná. Další testy pokračovaly v severočeských povrchových dolech.

Mezitím dokreslil inženýr František Kryštof dokumentaci k závodním vozům, které se začaly stavět. „Dělali jsme na autech dennodenně všichni. Kamiony se dostrojovaly ještě v noci před odjezdem do Paříže. Bednu s náhradními díly na korbě jsme vyplnili pěnou podobnou polystyrénu. Když jsme pak později potřebovali v poušti něco z bedny vyndat, nadávali jsme, jak je to pracné,“ připomíná Jaroslav Joklík.

I tyhle podivnosti jely Dakar! Rolls-Royce, šestikolka, kačena i Lada...

Galland utekl z auta

Čtyři dny před koncem roku 1984 prošly liazky se svými osazenstvy technickými a administrativními přejímkami. S číslem 626 byla zaregistrována posádka Josef Brzobohatý, Zdeněk Kovář a Alain Galland. V liazce označené 627 seděli Jiří Moskal, Radek Fencl a Jaroslav Joklík. Předposlední den absolvovali v Cergy Pontoise prolog na rozblácené trati. Na silvestra udělali poslední kontroly a úpravy, aby na Nový rok 1985 odstartovali do slavné soutěže. Po cestě přes Středozemní moře se vydali ve čtvrtek 3. ledna na pouť přes Afriku.

Hned na začátku v Alžíru přišly problémy s ohnutými spojovacími tyčemi řízení a utrženými tlumiči. Šikovní čeští závodníci si dokázali pomoci, ovšem nepočítali s prchlivou povahou Alaina Gallanda. Ve třetí africké etapě chtěl vzdát a o den později, kdy měla liazka 626 banální problémy, utekl z kabiny. Marné bylo přemlouvání, ale Galland trval na tom, aby ho odvezli zpátky na start. Češi však pokračovali, ovšem již mimo soutěž.

„Musím se usmívat, když si připomenu, jak nezkušení jsme tam jeli. Jenže tehdy byl absolutní nedostatek informací. Třeba ochranný rám jsme dělali podle obrázků z časopisů a nikdo z nás netušil, zda to bude stačit. Už první etapy v Alžírsku se však ukázaly doslova jako trhací zkoušky. Ohýbaly se spojovačky. V naší posádce jsme k nim přivařili kus trubky vyříznuté z horní části ochranného rámu, kluci z druhého auta použili na zpevnění dvě montážní páky,“ vzpomíná Moskal.

Rallye Dakar: Moskal vzpomíná nejen na legendární start s Liazkou

Viděli Růžové jezero

Trojice Moskal, Joklík a Fencl jela v soutěži dál. Vinou dalších technických problémů a několika zapadnutí dostala posádka dvě patnáctihodinové penalizace za překročení časového limitu. Na chvíle, kdy se kamion ocitl v písku, vzpomíná Joklík: „Naše vozy byly vysoké, ale jednou jsme zapadli tak hluboko, že písek byl kousek pod úrovní oken. A to se odehrálo během deseti sekund. Vyhrabávali jsme se za tmy. Navíc nám zeslábly akumulátory natolik, že byl problém nastartovat motor. Nechali jsme tam pět hodin, a pak přišla ještě ta vysoká penalizace.“

Trojice Moskal, Joklík a Fencl nakonec dojela do cíle k proslulému Růžovému jezeru v senegalské metropoli Dakaru. Na startu v Paříži bylo 55 kamionů, do cíle jich dorazilo 20 a Čechoslováci skončili na třináctém místě. „Musím zaklepat na to, jak skvěle fungovaly motory na obou liazkách. Všichni nám je záviděli. Nemuseli jsme ani jednou doplňovat vodu do chladiče. Kluci na druhém autě nepotřebovali měnit olej, jenom denně měnili čistič vzduchu,“ vzpomíná Brzobohatý, který věkem již překročil devadesátku.

Rallye Dakar: Toto jsou památné okamžiky českých závodníků

Jablonecká automobilka zaznamenala největší úspěchy v několika následujících letech. V lednu 1987 dojela trojice Jiří Moskal, Jaroslav Joklík a Pavel Záleský na třetím místě a první mezi sériovými kamiony. O rok později byla dokonce druhá v pořadí, jen o 9:28 minuty za vítěznou tatrovkou Karla Lopraise. Posádka, v níž vystřídal Záleského František Vojtíšek, dokonce vedla, ale posledních pět etap musela absolvovat bez čelního skla.

Co ještě dodat? „Zapomenout nelze na iniciátora nápadu Radka Fencla, konstruktéra Františka Kryštofa, vedoucího vývojového oddělení Karla Václavíka a kamarády z tehdejší dílny Wolfganga Samesche a Zděnka Malíře. A chtěl bych vyzdvihnout osobu tehdejšího ředitele Liazu Viktora Koreckého, který závodům nesmírně fandil. Tvrdím, že pokud by nedošlo k jeho nešťastné nehodě, továrna Liaz by fungovala dodnes,“ říká Jiří Moskal.