Techniky kata Denči: Tak co, už jsi otevřel tu konzervu? aneb "bez možnosti volby"

Pokračuji v námětu na sci-fi fantasy s pracovním názvem: "Mělo by to být i hezké..."

Organizace Dark Side na jiné planetě má lidi jako otroky. A planeta je pro organizaci Dark side vlastně takovou živou spižírnou a  život těchto otroků se odehrává vlastně v takové živé spižírně a oni jsou živé konzervy, jako je měli neolitičtí pravěcí lidé, když kradli zvířatům na jaře novorozená mláďátka a živili je, aby měli obživu.

Organizace Dark Side, která si vybírá lidi ze specifických rodin, aby dělali obaly na srdíčka pro jejich pracovníky, kteří musí žít za specifických podmínek od narození, je na to připravován od dětství, třeba vytvořením hrbu v teenagerovském věku, díky kterému se v mozku odepnout spoje, které by udržely srdíčko.

1. a to v mnohem větší chudobě, než je standardem v dané společnosti,

2. dále všichni vědí, že to jsou živé konzervy a k čemu jsou určeny - takže s nimi nenavazují lidské vztahy, aby je jejich smrt nebolela.

3. Nesmí mít partnera

4. Nesmí se dostat do žádaných a atraktivních profesí, kde se vyskytují pracovníci organizace Dark side, protože by se v každodenním kontaktu s nimi odvrátili hnusem, protože až "přijde jejich čas", tak do otroků kálí a dělají s nimi ty nejodpornější věci, které si kdo dovede představit.

5. Počet programů a toho, čím musí projít, je plánovaný ad hoc, podle jejich mentální kapacity a fyzického zdraví. Zdravý otrok a zdravá živá konzerva toho logicky musí vydržet více.

6. O organizaci, jejích programech a případně "pravidlech" otrok nic neví, je to paralelní struktura společnosti, která se s běžnou strukturou částečně prolíná, ale není vidět. 

O pravidlech pojednáme ještě samostatně, sice jsou nějaká nastavená, ale s každou generací se mění. A když to Hlavnímu prostě nejde, tak se podle toho upraví pravidla, aby to šlo a aby si to, co si naplánoval, také dokázal zrealizovat.

Otroci dostali od svých "vlastníků" naplánováno, KDY "toho" chtějí dosáhnout (tedy, kdy otroci umřou) a podle toho jim celá společnost, jejíž život se točí jen okolo tohoto programu - plánuje, co budou dělat, co si budou myslet, co nebudou vidět, kam nesmí, jaká ještě "zkouška" by je mohla čekat. Také, co je potřeba k závěrečné fázi, takže znásilnění, samota a chudoba.

Na otroka je neustále, celý život, od prvního dechu po narození, napojeno několik tisíc lidí, pracovníků, kteří ho destabilizují a mění ho tak, aby žádná myšlenka nebyla jeho a žádný pocit nebyl jeho. Všichni ho používají jako tréninkovou pomůcku a trénují si na něm techniky, které umí.

Pracovníci otroku "pomáhají", ve skutečnosti ho krutě mučí, ale nikdy ho nedodělají, takže třeba dva měsíce ho muší a pak přestanou, když dosáhli něčeho a počkají, co se stane, jak bude zmučené tělo reagovat, jestli se neobjeví nemoc nebo jestli se otrok nezblázní. Když ano, "je hotovo" a když ne, za měsíc, za týden nebo za dva dny, zas jiná parta s dalšími tisíci pracovníky nastoupí a začne další mučení, kdy se otrok a živá konzerva dostává k další, vyšší citlivosti. Otrok je něco jako člověk, který má amputovanou nohu a místo ní má protézu nohy králíka nebo zajíce - aby slyšel i trávu růst a vnímal běžně nezachytitelné signály.

A cílem pracovníků je, budovat si i druhou tvář, aby nebyli jen vrazi, ale aby také pomáhali, takže když otrok po 50 letech mučení základní sadou pracovníků a po devíti letech mučení všemi, začne cítit to, co by jindy necítila  díky tomu se zblázní a propadne do nevědomí a nebude mít hlavu a tvář, tak mu Vyvolený milostivě nabídne, že má ještě nějakou cestu, může přece chodit na procházky a trénink nohou mu pomůže třeba o měsíc déle žít. 

A Vyvolený "má najednou srdce" a cítí se skvěle jako dobrý člověk, že někomu pomohl. Ano, tomu člověku, kterého má jako vlastník otroka celý život v rukou a tento otrok je cíleně celou společností diskriminovaný, ale tak, aby to bylo ještě únosné. A běžní pracovníci by se otroka od dětství ani nedotkli, tak by se pozvraceli hnusem.

V některých jiných společnostech by takový otrok vypadal jinak, třeba by by byl strašně oblíbený a každý by se (nepravě) k němu choval, jako by byl hvězda, což by způsobilo jeho zpychnutí a tím by přišel "o hlavu".

Ve společnostech předního východu se to dělalo tak, že vzali nějakého nebožáka z ulice a na den ho korunovali králem a chovali se k němu jako ke králi a dovolovali mu vládnout. A on pak ztratil hlavu a tím o ni mentálně i skutečně přišel, popíšu ještě jak.

Otroci a naše živé konzervy jsou vlastně takové Věstonické Venuše - musela to být žena zcela neatraktivní  pro tehdejší společnost zaměřenou na chůzi pěšky a ulovení potřebného množství zvířat nebo úniku před nimi. Také je Věstonická Venuše bez tváře. Neposuzuji reálnou Venuši, ale vymýšlím si imaginární příběh jiné společnosti na jiné planetě - žena nemá tvář, tedy jako by nebyla, není osobou ani osobností, nikdo di ji nebude pamatovat jako člověka, nikdo ji nebude litovat. A ještě si řeknou, že se měla dobře, protože se najedla a nedřela tolik. Možná ji pokládali také za přítěž pro společnost.

Venuše má v sobě také takové dírky. Opět netuším, k čemu sloužily u reálné Věstonické Venuše z neolitu z doby před více než 27 000 lety - ale na naší jiné planetě by to byly mužské "zářezy". Tuto jednu ženu totiž primárně dělá Hlavní Vyvolený a jeho 40 hlavních podřízených a spolupracovníků. Díky tomu, že ženu zbavují vědomí a skrze mozek ovlivňují srdce a jiné orgány v těle, především pocit hladu, vyměšování, sexualitu a fertilitu - tak se žena stává jakousi membránou, skrze kterou oni spolu mimoslovně komunikují - ovšem za cenu, že ona nemá vlastní život jako ostatní a za obrovského mnohaletého mučení a utrpení zemře.

Na mučení těchto otroků a vlastnění živých konzerv od miminka si vymyslela jedna skupina, že jde založit nesmrtelnou říši, kdy "lid" jim bude dělat otroky a oni ho svým čistým srdcem budou prosvětlovat a kdo nebude čistý, zemře.

V minulých obdobích se totiž lidé "prosvětlovali" na dvě chyby, pak stačila jedna chyba a jeden program, kdy lidé trestali a mučili jim předložené otroky, také od miminka, ale ne tak, jak to dělá tato nová generace - že i lidé tohoto otroka dělají od miminka a určují, jestli si malé dítě může vzít jedno jablíčko nebo dvě - takže je logické, že to dítě nevydrží a začne se nutkavě přejídat - což zase lidé běžně nevědí, protože jednají v modu kolektivní identity a davového chování, v němž se ztrácí individualita.

Takže lidé si v tomto kolektivním stavu myslí, že mají srdce a v klidu jim nevadí, že otrok je sám a oni všichni na něj mají požadavky. Otroci také žijí ve stavu jakéhosi perpetuum mobile - nesmí nic dostat, a  musejí jen a výhradně dávat. Společnost se pečlivě snaží, aby nedostali ani lísteček ze stromu, pokud by byl jedlý, ale musejí dávat.

Jestli jsou běžně dary společenskými událostmi a výměnou, tak v případě otroků tomu tak není. Otrok musí dát a nesmí za to nic přijmout.

Paradoxem říše organizace Dark Side je, že se jim nelíbí, když by otroci měli nějakou bonusy nebo "výhody", např. nesmlouvate u obchodníka a on vám to prodal dráze, tak ještě přihodí dárek, protože nechce koupit tak draze. Tento "dárek" vám organizace Pes sebere, protože je to pro ně bonus, kdybyste to ale koupil v jiném obchodě za polovinu, bez "dárku", jsou v pohodě, popř. jim to dojde po několika letech.

 Jenže organizace Dark Side a speciálně jejich hlavní Vyvolený má otroky také jaké nespravedlivou výhodu, protože má povoleno je neomezené pomalu mučit, za pomoci celé planety. Je to celá planeta versus jeden jediný člověk, speciálně vybraným a speciálně pomalu mučený od narození, pronajímány k výrobě srdíček papalasum, kterého nekonečně mučí a týrají. Oni všichni jsou "já", takže každý může říkat za druhého: Já jsem tam byl. Jen že takový otrok není jeden, je jich mnoho, protože VyVolení si pomoci otroků zvyšují své srdíčko, každý jich má několik, podobně jako si mravenci pěstují mšice nebo jako bájný indický Kršna kradl smetanu. Základní pravidlo je, že nikomu z organizace Dark Side se nesmí odporovat, co oni chtějí,vtoho dosáhnou.

Předběžná struktura knihy:

0. Byl jsem tu od 6 let, každý víkend jsme to tu chodili uzavírat.

1. Kapitola knihy bude znít: Žárlím na dívčí pel.

Jedna z dalších kapitol: Budou tě dělat všichni.

Další kapitola: Kdo vymyslí nejpomalejší, nejponizujici a nejméně odhalitelný způsob umírání otroka, získá pozici

Poslední kapitola: Rondel aneb zábava v ringu pro vsechny