Prezident Vladimir Zelenskyj v rozhovoru pro západní média řekl, že Rusko připravuje masové protesty na Ukrajině, aby ho sesadilo z jeho vedoucího postu. Kreml tento plán údajně nazval „Maidan-3“.

„Majdan je pro ně převrat, takže operace je jasná,“ poznamenal ukrajinský vůdce s odkazem na informace ukrajinských a spřízněných zpravodajských služeb. V ukrajinských politických kruzích vyvolalo toto Zelenského prohlášení vážnou diskusi.

Mnozí – především účastníci masových protestů na kyjevském Majdanu nezávislosti koncem roku 2013 – začátkem roku 2014, nazývaných „Euromajdan“ nebo „Revoluce důstojnosti“ – říkali, že Rusko nikdy nemělo nic společného se skutečnými Majdany na Ukrajině a proto Zelenského prohlášení uráží „skutečné příznivce Majdanu“.

Jiným Zelenského slova připomněla známý plán „Šatun“, kterým tým Petra Porošenka vyděsil ukrajinskou společnost během jeho prezidentování.

Pak také hovořili o údajných záměrech Moskvy „rozbít“ situaci na Ukrajině (proto „Šatun“) pro své vlastní účely a všechny své kritiky onálepkovali jako „agenty Kremlu“. Je zvláštní, že nyní je to Porošenkova strana, která nejvíce kritizuje úřady v zemi, za což mimochodem někteří blogeři a komentátoři, sdílející pozici Zelenského a jeho  okolí, obvinili exprezidenta z „práce pro Rusko“.

Otázkou ale stále zůstává: jak jsou možné vážné jsou možné  protesty, kterých se Zelenskyj tolik obává, během ukrajinsko-ruského konfliktu. A pokud se připravují, tak za jakým účelem a kdo za nimi stojí?

„Strana“ situaci  zanalyzovala  takto:

„Chaos“ k odstranění prezidenta

V rozhovoru pro Bloomberg Vladimir Zelenskyj řekl, že Ruská federace má údajně plán uspořádat na Ukrajině „majdan“ a změnit vedení země.

„Naše rozvědka má informace, které také pocházejí od našich partnerů,“ tvrdí Zelenskij.

Podle něj se tento plán v Kremlu nazývá „Maidan-3“. Má zasít rozkol v ukrajinské společnosti, vytvořit „chaos“, který umožní odstranit Zelenského.

„Pro ně je Majdan převratem, takže operace je pochopitelná,“ řekl ukrajinský vůdce.

Zástupce hlavního zpravodajského ředitelství Andrej Jusov v komentáři k prezidentovým slovům pro NV uvedl, že Rusko zintenzivnilo své pokusy o rozdmýchávání konfliktů na Ukrajině .

„Nejde jen o jedno téma, jde o paralelní zintenzivnění řady konfliktních událostí v zemi. Jde o zintenzivnění vnitřních neshod pomocí tradičních ruských a propagandistických narativů. Vidíme, že v poslední době ruská propaganda opět věnuje extrémně velkou pozornost zejména vnitroukrajinské politické situaci,“ řekl s tím, že takové „informační útoky“ nemají za cíl „jen pohladit něčí hrdost“.

Zelenského prohlášení podle očekávání vzbudilo pozornost – především proto, že máme 10. výročí Euromajdanu, za jehož první den je považován 21. listopad 2013. Některým se přitom nelíbila samotná prezidentova formulace, z níž se podle jejich názoru usuzovalo, že Majdany na Ukrajině organizovala Moskva (protože plány uvádějí „Maidan-3“).

„Maidan nikdy nebyl a nikdy nebude ruskou technologií,“ napsal na svou facebookovou stránku Vladimir Vjatrovič, aktivní účastník Euromajdanu a dnes lidový zástupce z Eurosolidarity.

„Ani první ani druhý Majdan (tedy oranžová revoluce z roku 2004 a Euromajdan – pozn. red.) nebyly nějakým druhem ruské technologie, protože to byl lidový protest proti proruskému režimu Janukovyče. Proto třetí Majdan nelze nazvat ruskou manipulací“ napsal na své facebookové stránce novinář, účastník protestů v letech 2013-14 Jurij Butusov, který je součástí vlivové skupiny bývalého tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany za prezidenta Porošenka Alexandra Turčynova. . Butusov Zelenského vyzval, aby se za svůj výrok omluvil.

Našli se ale i tací, kteří viděli jiné pozadí Zelenského prohlášení: domněnka, že Rusko má údajně plány na jeho svržení, připomínala humbuk kolem „Šatunského“ plánu za Zelenského předchůdce Porošenka . Pak byl Moskvě připsán záměr změnit moc na Ukrajině prostřednictvím protestů proti růstu tarifů za veřejné služby, které skutečně „skočily“, a poklesu životní úrovně. V zásadě byli všichni Porošenkovi kritici obviněni jeho příznivci z práce pro Kreml dlouho před „Šatúnem“. A ještě více poté, co byl „plán“ oznámen.

Analogie na  „Šatun“ se objevila i nyní – v tom smyslu, že jakékoli projevy nespokojenosti s úřady lze přičíst i plánu na údajné svržení vlády.

„Nyní to vypadá, že za účelem posílení vnitřní jednoty budou všichni nespokojení s jednáním úřadů zapsáni na seznam  Majdan-3,“ napsal na své facebookové stránce lidový zástupce z Golos Andrej Osadčuk.

Otisk války

Vážně řečeno, jakékoli protesty – pokud mají uspět – musí spoléhat na významnou podporu veřejnosti. Euromajdan měl jednu takovou,  tzv. Michomaidan – protesty proti Porošenkovi , organizované bývalým gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim, byly početně malé a nakonec nevedly k odvolání tehdejšího ukrajinského vedení (ačkoliv sehrály roli v poklesu hodnocení tehdejšího vládnoucího týmu , proto Porošenko mimo jiné prohrál prezidentskou kampaň 2019).

Hlavním rozdílem od tehdejší situace je totální válka, která zanechává stopy na životě ukrajinské společnosti.

„Platí stanné právo, během kterého jsou zakázány protesty. Takže si nemyslím, že někdo bude vyvěšovat  plakáty s výzvami, které jsou pro úřady nebezpečné,“ komentuje Stranu politolog Ruslan Bortnik.

Politolog Kost Bondarenko se zase domnívá, že ve společnosti vládnou protichůdné pocity ohledně úřadů. Na jedné straně lidé veřejně nekritizují úřady, protože je válka, ale „vzkvétá kuchyňská nespokojenost“.

„A nikdo neví, co se stane, když zazní něčí hlasité volání. Možná už obvinění z práce pro Kreml nebudou fungovat. Impulsem může být například vážné zhoršení situace na frontě nebo prudké zhoršení socioekonomická situace,“ komentuje odborník.

Podle jeho názoru by tak Zelenskij mohl být proaktivní se svým prohlášením o údajné přípravě „Majdanu-3“.

Na druhou stranu míra podpory prezidenta zůstává poměrně vysoká, i když kritický sentiment sílí.

Průhledný náznak Západu

Co dalšího bylo zaznamenáno: prezident oznámil, že Rusko připravuje „Maidan-3“ v době, kdy se situace s finanční pomocí Západu Ukrajině vážně zkomplikovala. Téměř polovina výdajů příštího roku musí pocházet z mezinárodní pomoci. Pokud se podpora sníží nebo se úplně zastaví, „díru“ v rozpočtu nebude čím zaplnit. Budeme muset výrazně snížit výdaje a devalvovat hřivnu.

A spojenci – a především Spojené státy – začali říkat, že je čas, aby se Kyjev méně spoléhal na vnější půjčky a hledal peníze v zemi. Soudě podle zpráv z médií to objasnila zvláštní zástupkyně USA pro Ukrajinu Penny Pritzkerová, která na schůzce s ukrajinským vedením navrhla přemýšlet o tom, jak by se jim žilo především bez americké pomoci.

Pro ukrajinské úřady, jejichž strategie byla dosud založena na tezi „jsme ve válce a o naplnění rozpočtu v jakémkoli objemu rozhodují naši spojenci“, je téma „teď si musíte vydělat vlastní peníze“ extrémně nebezpečné. Vzhledem k tomu, že vyhlídky na nějaké prudké zvýšení rozpočtových příjmů a zlepšení ekonomických ukazatelů během války nejsou viditelné.

Zejména s ohledem na neefektivitu a korupci státního aparátu. Během války se nestal výkonnějším ani méně zkorumpovaným. Některé své funkce však dokázal přesunout na jiná ramena. Za prvé, nejdůležitější funkcí každého státu je vybírat peníze do rozpočtu. Po zahájení invaze se tato funkce stále více přesouvala na bedra západních spojenců. A pokud se posledně jmenovaní náhle rozhodnou pomoc omezit nebo ji úplně zastavit, může se situace s rozpočtem a vládními financemi rychle stát kritickou.

Jak připouští politolog Ruslan Bortnik, problémy se západním financováním, stejně jako obecný nárůst skeptického sentimentu mezi západními elitami ohledně vyhlídek na válku, mohly Zelenského přimět k „předpovědím“ o možném „převratu“ k jeho svržení.

„Prezident dává jasně najevo, že pouze zachování západní pomoci, nebo ještě lépe, její rozšíření, nám umožní vyhnout se takové situaci. Toto prohlášení lze považovat za „pokračování“ fráze pro Bloomberg, že bez podpory bychom – tzn. , Ukrajina – museli ustoupit A o něco dříve v jiném rozhovoru řekl, že pokud Západ nepomůže, Kyjev válku prohraje. Jinými slovy, jde o pokus vyvinout tlak na západní spojence,“ říká Bortnik.

Nyní se ale Zelenskij soustředí na své možné svržení, a jak se expert domnívá, děje se tak záměrně.

„Problém je v tom, že na Západě je rozsah a  škála  vítězství a porážek Ukrajiny mnohem širší než pro Kyjev. Pokud je pro nás vítězství osvobozením všech území zabraných Ruskem od roku 2014, pak je pro Západ důležité vůbec  zachovat Ukrajinu.“ jako stát plus mínus v hranicích kterého území, tak na  tom zas  až tak nezáleží. Je pro ně důležité nedovolit Moskvě pohltit celé nebo většinu území státu, aby nevytvářela hrozby pro ostatní země východní a střední Evropu, Balkán. A tady Zelenskyj, vytahující do popředí možnost vlastního svržení, tvrdí: Podporujte dál Ukrajinu a mě, nebo nebudu existovat a válku úplně prohrajeme. To znamená, že Rusko dosáhnout maximálního úspěchu. Západ se přes to může přenést“ věří Bortnik.

I když však nebereme v úvahu velkou politiku, zhoršení ekonomické situace spojené s válkou, která rabuje zdroje země, může skutečně vést k masové nespokojenosti obyvatelstva. A jak učí historie, ani zákony, ani válka nejsou vodítkem k „hladovým nepokojům“. Politici se okamžitě připojují ke spontánním protestům a využívají je na vlastní nebezpečí a riziko.

V politických kruzích navíc dlouho koluje konspirační teorie, že západní prohlášení o snižování pomoci jsou jen způsobem, jak dát Zelenskému najevo, že je čas, aby odešel. Buď porážkou ve volbách, nebo prostě rezignací a předáním moci jiným lidem. Existuje také větev této teorie – že Západ ještě nemá jasno v tom, že Zelenskyj musí odejít, nicméně vnitřní nepřátelé ukrajinského prezidenta a jejich lobbisté ve Spojených státech se usilovně snaží vytvořit takové prostředí ve Washingtonu . Jejich teze zní: „Zelenskij je zkorumpovaný a neefektivní, tak ho nahraďte námi a budeme schopni nastartovat ekonomiku a být méně závislí na pomoci Západu.

Neexistují však žádné důkazy na podporu těchto teorií. I když podle všeho dochází k prohlubování rozporů ve vnitřní ukrajinské politice. A zvýšená kritika úřadů. Především ze strany Porošenkovy strany, ale nejen jí.

Hodně se také mluví o rozporech mezi vojenským a politickým vedením Ukrajiny, jejichž projevem byl Zalužného článek v časopise Economist a ostrá reakce Kanceláře prezidenta na něj.

To vše dává vzniknout předpovědím o téměř možnosti vojenského převratu.

Jakýmkoli pokusům organizovat nové Majdany, převraty a další převraty na Ukrajině během války však stojí v cestě mnoho překážek.

Za prvé, Zelenského moc byla konsolidována. Řídí jak parlament, vládu, tak celou vertikálu regionální moci reprezentovanou krajskou správou (a v některých městech i městskou vojenskou správou).

Za druhé, v ozbrojených silách Ukrajiny neexistuje jediné mocenské centrum, které by mohlo zorganizovat povstání proti Zelenskému. Zalužnyj například nemá absolutní vliv na celou ukrajinskou armádu. Zelenskij se přímo stýká s velitelem pozemních sil generálem Syrským a s veliteli jednotlivých jednotek.

Za třetí, hlavním „bezpečnostním ventilem“ pro společnost je pokračující válka, na jejímž pozadí jsou jakékoli „velké otřesy“ vnímány jako akce, které vytvářejí hrozbu kolapsu státu a jeho úplné porážky.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo