Zelenkovy vzpomínky: Byl jsem grázlík, Žemlička mi zachránil kariéru. A co Wohl?
Jiří Zelenka
|
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Hokejová Sparta slaví 120 let a chystá akci s výmluvným názvem Návrat legend. Ta oslaví legendy, které holešovickým klubem za dobu jeho existence prošly a které jej utvářely. Mezi nominovanými je i Jiří Zelenka, někdejší vynikající střelec, borec jenž má se Spartou čytři mistrovské tituly. V obsáhlém rozhovoru Zelenka vzpomíná na úspěšnou kariéru, mluví o Františku Výborném, Pavlu Wohlovi nebo o trénování mládeže, jemuž se věnuje nyní.
9. prosince se v Holešovicích zúčastníte sparťanského Návratu legend, berete to tak trochu jako návrat do starých časů?
Určitě ano, za mě je to parádní akce Sparty a jsem moc rád, že patřím mezi nominované. Uvidíme se společně s bývalými spoluhráči a s kamarády, se kterými se moc často nevídáme. Doufám, že přijde co nejvíc fanoušků a že my jim ukážeme co nejlepší výkon. Jasně, už to nebude tak rychlé, jak to bývalo, když jsme profesionálně hráli, ale v rukou to snad máme pořád. (usmívá se)
Proběhne před zápasem speciální příprava?
Asi ne. My totiž chodíme s Jardou Hlinkou a dalšími hrát do Letňan za veterány, takže na ledě jsme skoro furt.
„Doufám, že na Návrat legend přijde co nejvíc fanoušků."
Hrát za veterány je fajn, ale tu pozornost už člověk zkrátka nemá. Nechybí vám?
Vůbec, já slávu nebo média nikdy nevyhledával a troufám si říct, že to platilo i obráceně. Ale jsem samozřejmě rád, když někdo zavolá, jako třeba vy a zavzpomínáme si. Spartu beru jako součást svého života, jako svou rodinu. I proto se na Návrat legend moc těším.
Předpokládám, že když znovu vkročíte na holešovický led, vybaví se vám spousta vzpomínek. Pro vás je to asi osudová hala.
No tak to stoprocentně! V Holešovicích jsem toho zažil spoustu a jak říkáte, jsou to krásné vzpomínky. I proto mám velkou radost, že Sparta akci uspořádá právě tady.
„Spartu beru jako svou rodinu."
Která vzpomínka je pro vás nejsilnější?
Vybral bych oslavu titulu v roce 2000. Klíčový zápas jsme uhráli na Vsetíně, bylo to myslím v pátek, ale o víkendu za námi přišlo do Holešovic několik tisíc lidí, aby oslavili, že jsme to byli my, kdo po pěti letech ukončil dominanci Vsetína. Dodnes si vzpomínám, že oslava na ledě byla úžasná.
Jiří Zelenka | Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Já si zase vzpomínám, že rivalita mezi Vsetínem a Spartou byla v té době doslova extrémní.
To byla, oni měli skvělý tým. Snad od prvního do posledního hráče šlo o reprezentanty. Navíc jejich domácí prostředí bylo pro soupeře vždycky strašně nepříjemné. Strašně moc jsme toužili je porazit – a nakonec se nám to díky sparťanské soudržnosti povedlo.
„Dodnes si vzpomínám, že oslava na ledě byla po finále v roce 2000 úžasná."
Přitom vstup do sezony 1999/2000 vám nevyšel. Byl tak špatný, že došlo i na výměnu trenérů.
A právě po ní jsme se semkli, což bylo naprosto klíčové. Najednou jsme jeli jako kolos, jako mašina, která nebyla k zastavení. Tehdy se play off hrálo na tři vítězné zápasy a my všechny série vyhráli poměrem 3:0. Nepochybovali jsme, že titul uděláme.
Kdo hrál ve vámi zmíněném semknutí zásadní roli?
Za mě Ríša Žemlička. Když měl v kabině jakýkoliv proslov, všichni byli automaticky zticha. Měl obrovský respekt. Věděli jsme, že když už má Ríša Žemlička proslov, že už nám teče do bot. Kabinu dal dohromady neskutečným způsobem.
„Ríša Žemlička dal kabinu neskutečným způsobem dohromady."
Tehdy byla jiná doba než dnes, řekl bych, že nebyla až zbytečně moc korektní. Dokázal si Richard Žemlička sjednat pořádek i chlapsky?
Nevybavuju si, jestli někdy někomu dal facku. Ale vzpomínám si, jak mě chránil a jak nade mnou držel ochrannou ruku. Já byl totiž tenkrát takový trošku gauner, grázlík a Ríša mi tím, že se za mě vždycky postavil, zachránil kariéru.
Takže jste měli vztah trochu jako otec a syn?
Jo, dalo by se říct. Fakt jsem tenkrát nebyl žádný svatoušek, dělal jsem bordel, ale když na mě Ríša spustil, vždycky mě dal do latě.
„Tenkrát jsem nebyl svatoušek, dělal jsem bordel. Když na mě Ríša spustil, vždycky mě dal do latě."
Se Spartou máte celkem čtyři tituly. Krásná sbírka, co?
Přesně, myslím, že to bylo hlavně díky tomu, že jsme vždycky hráli za Spartu. Nedívali jsme se na osobní statistiky, vždycky jsme naše úsilí podřídili tomu, abychom uspěli jako tým, a nakonec se nám to povedlo čtyřikrát. Když pak zvedáte pohár nad hlavu a víte, že v dané sezoně jste nejlepší, byl to vždycky nádherný pocit.
Luboš Rob a Jiří Zelenka | Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Váš první titul se váže k sezoně 1992/1993, tedy ještě do dob federální nejvyšší soutěže.
Pamatuju si, že jsme tenkrát strašně pařili. Byl jsem mladej frajírek a myslel si, že mi patří svět. Když ve dvaceti letech vyhrajete titul, může se vám z toho zamotat hlava a mně se zamotala.
Na druhou stranu, komu by se nezamotala? Ještě když jste poslední finálový zápas s Vítkovicemi rozhodl vítězným gólem právě vy.
Na ten moment vzpomínám dodnes, tuším, že mě našel Milan Kastner a já dával kličkou do bekhendu na 5:3. Už jsem si říkal: Paráda, budu poslední federální střelec, ale nakonec ještě Vítkovice snížily na 5:4 zásluhou Miloše Holaně, takže posledním federálním střelcem je právě on.
„Pavel Wohl? S hráči uměl výborně komunikovat, jako trenér předběhl dobu."
Spartu vedl v sezoně 1992/1993 z pozice hlavního trenéra Pavel Wohl, pro mladší generaci už skoro neznámé jméno, ale obrovský odborník. Jak na něj vzpomínáte vy?
Pro mě byl pan Wohl druhým tátou. Měl jsem ho strašně rád a troufám si říct, že i on mě. S hráči uměl výborně komunikovat. Do hokeje mi toho dal strašně moc.
Co jeho proslovy? Těmi byl prý vyhlášený.
Mluvil strašně potichu, ale když už zvýšil hlas, fakt to stálo za to. Dokázal nás namotivovat tak, že jsme věřili, že nemůžeme prohrát. Zároveň měl velký přehled o soupeřích, na nejsilnější stránky každého z nich nás vždycky dokázal připravit. V tomhle podle mě předběhl dobu.
„Ve Spartě i v nároďáku toho pan Wohl odvedl strašně moc."
Škoda, že se pak z hokeje stáhl, nejen Spartě, ale i českému hokeji jako celku mohl ještě hodně prospět, že?
Určitě. My jako hráči jsme se nikdy nedozvěděli, proč skončil. Za sebe každopádně říkám, že jak ve Spartě, tak i v nároďáku toho odvedl strašně moc. Zaslouží si velké uznání a je škoda, že se mezi nás nepřijde podívat. Byl to pan trenér na správném místě.
Z pozice hráče jste na střídačce zažil Pavla Wohla i Františka Výborného, obě obrovské persony. Dají se v něčem srovnat?
Každý měl jiný styl trénování, pan Wohl byl spíš klidnější a pan Výborný emotivnější. Těžko se mi porovnávají, ale jak říkáte i vy, oba byli a pořád jsou persony a odborníci.
Jiří Zelenka | Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Koneckonců k doposud poslednímu titulu dovedl Spartu právě František Výborný, přičemž na jaře 2007 jste byl opět součástí týmu i vy.
Měl jsem tenkrát štěstí, protože mě před sezonou vyměnili do Plzně, ale před play off si mě pan Výborný stáhnul zpátky. Tým měl sílu, jak pan Výborný, tak i pan Jelínek s námi pracovali nejen po mentální stránce věci. Věřili jsme si. Jen mě mrzí, že poslední zápas finálové série s Pardubicemi jsem neodehrál, ale byl jsem součástí týmu, což je hlavní.
„Když jsem byl mladej, myslel jsem si, že mi patří svět. S věkem zmoudříte."
Takže vás nemrzelo, že vaše pozice už nebyla taková, jak třeba v roce 1993 nebo na přelomu tisíciletí?
S věkem zmoudříte a uvědomíte si, že každý titul je krásný. Samozřejmě, že jsem to bral v roce 2007 jinak, než když mi bylo dvacet. Ale pořád je to o té partě. O tom, jak tým žije, když se vám něco povede. A nejen tým ale i lidé okolo, ledaři, údržbáři a tak dále… Tohle je na hokeji to nejkrásnější.
Co říkáte na to, že klub velikosti Sparty na další titul od roku 2007 čeká?
Myslím, že byly sezony, kdy nám chyběl kousíček. Letos máme výborné trenéry, dobře složený tým. Věřím, že by kluci titul mohli získat, ale cesta je to dlouhá.
Jak velkou roli hraje ve výsledcích Sparty všudypřítomný tlak a očekávání?
Zažil jsem to sám, když jsem do Sparty přišel jako mladík, klub má vždycky ty nejvyšší ambice a vy se s tím musíte umět popasovat. Ale jak říkám, musíte mít i štěstí. Sice je to klišé, ale když hrajete výborně základní část, vyhrajete ji, jenže v play off máte spoustu zraněných, tak máte smůlu. Hokejový pánbůh zkrátka musí stát při vás.
„Jako trenér mám na starosti sedmou třídu. Snažím se klukům předat to, co jsem se díky hokeji naučil."
Na Spartě momentálně trénujete mládež, je to pro vás velká výzva?
Mám na starosti sedmou třídu a snažím se klukům předat co nejvíc z toho, co jsem se díky hokeji naučil. Máme tady super partu: Honza Hlaváč, Petr Ton, Jarda Hlinka, Pavel Šrek, Tomáš Netík a další, kteří jsme spolu hrávali. Naším cílem je, abychom vychovali hráče, kteří jednou budou tahouny sparťanského áčka.
Musíte mít jako trenéři velký respekt, co? Když by přede mě nastoupila taková jména, možná by se mi i podlomila kolena.
Je vidět, že jste vyrůstal v jiné době. (usmívá se) Nechci všechny házet do jednoho pytle, jsou i kluci poctiví, skromní a pracovití. Ale u spousty dalších mi pokora pracovitost a zápal chybí. Dneska spousta dětí nechce udělat nic navíc, nechce se takříkajíc kousnout.
Jak tyhle děti namotivovat?
Snažím se jim říkat, že hokejový pánbůh každému dá do šálku jen to, co do toho dotyčný vloží. Když někdo něco s prominutím ojebává, tak vlastně ojebává jen sám sebe. Tohle se mi potvrdilo i během profesionální kariéry.
Co byste Spartě popřál do další let?
Hlavně to, aby byli všichni zdraví. A samozřejmě co nejvíc úspěchů a radosti.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Share on Facebook
