Minimalismus nade vše
Nejde tedy zatím o netrpělivě očekávanou nástupovou kolekci mladého (a velmi slibného) návrháře Jana Černého. Na tomto místě bych v ideálním případě dodala: „Avšak i tak se jedná o zajímavý počin.“ Jenže… nejedná. Když se to vezme kolem a kolem, je volnočasová kolekce vcelku nudná a nezajímavá. A upřímně řečeno bychom měli být rádi.
Limity olympijských kruhů. Jak „brutálně speciální“ bude kolekce Jana Černého |
Historie českých olympijských kolekcí – a to i těch nástupových – je plná více či méně povedených experimentů a ruku na srdce, těch opravdu vydařených je až bolestně málo. Dobrý nápad většinou srazí urputná snaha našich designérů protlačit do svých děl lidové motivy naší domoviny nebo hostitelské země.
Nástupová kolekce pro olympijské hry 2021 se příliš nevyvedla. Čeští autoři mají nepochopitelnou tendenci držet se folklórních motivů.
Vezměme si vybavení, které sportovci dostali před dvěma lety do Tokia. Modrotisk – úžasný nápad. Totálně ho ovšem zazdily červené „lidové“ ťapky a střih oděvů neuměle odkazující na lidové kroje. Dobrým dojmem nezapůsobily ani vějíře a slámové tašky.
Takové problémy se volnočasových kolekcí většinou netýkají. Třeba zrovna ta z Tokia s nápisem Czech Republic a jeho ekvivalentem v japonštině byla vcelku líbivá. Loňská kolekce pro zimní olympijské hry v Pekingu byla navíc originální a vtipná.
Ústředním motivem se zde staly symboly s pokyny, jaké vídáme na štítcích na oblečení. Snad jediným příkladem skutečně povedeného využití folklorních motivů je zimní kolekce z roku 2014, která si půjčila lipové listy z děl Alfonse Muchy.
Kolekce ze Soči byla mimořádně vydařená. Zlatá podšívka a lipové listy z maleb Alfonse Muchy působily honosně, stylově a přitom vůbec ne kýčovitě.
Folklor tedy v nové volnočasové kolekci místo nenašel. Její autorka Veronika Paulenová se rozhodla zůstat v minimalistických vodách. Relativně slušivé střihy, žádné překombinované motivy, jednoduché kousky jako mikina s kapucí, tričko a legíny… Zkrátka příjemná oddechovka.
