Poslanecká sněmovna tento týden po celodenním jednání schválila vládní většinou rozpočet na příští rok. Rozpočet obsahuje nepopulární škrty napříč jednotlivými rezorty. Nespokojenost s rozpočtem vyjádřili i pedagogové, kvůli škrtům v pondělí stávkovaly asi dvě třetiny mateřských, základních a středních škol v Česku.
Přestože ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek proklamuje, že rozpočet na školství ve skutečnosti vzroste a kvalita vzdělávání se nesníží, kritici tvrdí opak. Šetřící opatření mohou mít největší dopad na nepedagogické pracovníky jako kuchařky nebo uklízečky, ale i učitelé se mohou setkat se zkracováním úvazku.
Oslovili jsme tři venkovské školy v různých částech republiky, kde se vyučuje pouze prvních pět ročníků, abychom zjistili, zda a jak se jich plánované škrty dotknou.
Nehroutíme se z toho
„Školy naší velikosti se to zas až tak nedotkne,“ říká Ilona Mikešová, ředitelka ZŠ Přibyslavice, obce v okrese Třebíč na Vysočině, která má asi 800 obyvatel. Nikdo ze zaměstnanců se zde nezúčastnil pondělní celodenní stávky.
Přestože škola nabízí vzdělání pouze pro první stupeň, jde rozsahem o větší malotřídku se 77 žáky, která nemá spojené ročníky. Ředitelka tvrdí, že jí zůstala „celkem velká suma na rozdělování odměn“, takže i kdyby byla nucena dofinancovávat nepedagogické pracovníky, např. kuchařky, může sáhnout do tohoto balíku peněz.
„Samozřejmě počkáme, jaká bude výsledná verze, ale že bychom se z toho teď nějak hroutili, tak to ne,“ podotýká Mikešová. „Od té doby, co je PHmax, tak se nám daří dobře a máme i finanční prostředky na to, abychom ohodnotili i nepedagogický personál,“ konstatuje ředitelka a dodává, že i ze strany materiálního vybavení je na tom škola velmi dobře.
PHmax je označení pro maximální počet výukových hodin, které stát proplácí. Tento koeficient se má od 1. září 2024 snížit základním školám o 6 %, což může v některých zařízeních vést ke snižování úvazků učitelům.
Doplácení uklízeček
Ivana Dubovská, ředitelka základní školy v obci Komňa ležící na úpatí Bílých Karpat nedaleko slovenských hranic, řekla pro Epoch Times, že kdyby zůstalo příští rok financování školy na stejné úrovni, „tak bychom to ještě nějakým způsobem zvládli“.
Poznamenává, že již několik let dofinancovává nepedagogy z peněz pedagogů. Jak vysvětluje, od ministerstva školství dostane na rok určitý balík peněz na nepedagogické pracovníky a s tím musí vystačit.
Ačkoliv má místní škola pouze třicet dětí, budova, v níž sídlí, je poměrně velká a vyžaduje si dvě uklízečky. „Já mám ty holky už dlouhodobě podfinancované, tzn. že jednu i druhou mám na úvazek 0,85, ale peněz od státu dostanu třeba o 0,2 míň. Takže to dofinancovávám z těch nadstandardních složek platu anebo z nadtarifů pro pedagogy,“ vysvětluje Dubovská. Tyto peníze by přitom měly jít na odměny a za nadstandardní výchovně-vzdělávací činnost.
Pokud by její malotřídka měla dostávat od státu krácené peníze a zřizovatel školy, tedy obec, by tuto částku nedoplatil, znamenalo by to pro ni problém. „Pokud to nějak výrazně sníží, už to nebudu moct doplácet, protože bych nemohla vyplatit pedagogy za doučování a další věci, které jdou nad rámec jejich pracovních povinností,“ namítá ředitelka.
Podotýká, že zatím netuší, jak přesně se jich budou úsporná opatření ve školství týkat, ale domnívá se, že ministerstvo má do budoucna v plánu přesunout všechny nepedagogické pracovníky pod křídla zřizovatele. To by přirozeně znamenalo dodatečnou finanční zátěž pro obecní rozpočty.
„Prostě nemyslitelné“
Platy, které dostává provozní personál škol, označuje Miroslava Macková, ředitelka ZŠ Staré Křečany, za „almužnu“. „Když to srovnáme s průměrnou mzdou v Česku, tak někteří, i když mají osobní ohodnocení, tak s tím tříčvrtečním úvazkem na to nedosáhnou,“ uvedla pro Epoch Times ředitelka.
Její škola leží v malebné krajině na úpatí Lužických hor nedaleko hranic s Německem, proto není divu, že kuchařky, školníci i uklízečky raději jezdí za prací do sousedního státu, kde dostanou za tu samou práci dvojnásobnou mzdu.
Komplikuje to i fakt, že malotřídka s 45 žáky leží ve vyloučené lokalitě, kde chybí rozvody kanalizace, plynu i vody a topit se musí tuhými palivy. „Tady sehnat na menší úvazek pracovníky je nad naše síly,“ poukazuje Macková a dodává, že až odejde kuchař, který už je v důchodu, „tak to bude katastrofa“. Ve velké jídelně se přitom připravuje 200 jídel denně, pro které si chodí i místní občané.
„Ať si každý uvědomí, že ti provozáři jsou vedle pedagogů tak strašně důležití pro provoz školy. Na nich stojí provoz školy. Bez kuchaře – by to nešlo, bez uklízečky – by to nešlo, bez topiče – by to prostě nefungovalo,“ poznamenává ředitelka a stýská si, že až odejdou „staří poctiví lidé“, z mladé generace k nim nikdo pracovat nepůjde.
Macková podotkla, že se minulý rok se převlékla do pracovního, aby si vyzkoušela na den roli výdejářky, která zajišťuje dětem ze školy i školky svačiny, převáží mezi budovami na kárce uvařené pokrmy a ve zbylém čase uklízí. Říká, že byla za celý den naprosto vyčerpaná. „Za ty peníze, co za ně musí tahle pracovnice absolvovat, to klobouk dolů. Každý den tohle dělat za almužnu, to je ostuda. A když se jim to ještě sníží, tak to můžeme rovnou zavřít, protože to by už nikdo nedělal. Je to k breku.“
Zaměstnanci její školy se zúčastnili pondělní stávky učitelů. Škola rovněž pocítí avizované snižování maximálního počtu proplácených vyučovacích hodin. „Jako malotřídka máme už teď spojené ročníky, abychom se do toho PHmaxu vešli, například třeťáky a čtvrťáky u angličtiny. A teď ještě spojovat další ročníky do toho, to je prostě nemyslitelné,“ říká Macková.
Spoléhat se přitom malotřídka nemůže ani na obec, jejíž rozpočet není bezedný. Dostávají od ní pevný obnos s jasnými pravidly na útratu a nelze jej navyšovat, komentuje ředitelka.
Stát by měl podle ní do vzdělávání budoucích generací investovat víc. „Peníze do školství nejsou výdaje, ale investice, které se vždycky vrátí,“ říká žena. V listopadu se zúčastnila konference Školství 2024 a říká, že z vývoje školství „jsme byli všichni smutní“.
„Jasno nemají ani ti nahoře, ale nejhorší je, že o všem rozhodují lidi, kteří ve školství nikdy ani nebyli, nezkusili si to,“ vypráví Macková, která pochází z učitelské rodiny a cítí se být pedagožkou „tělem i duší“.
Jak uvedla, na konferenci zazněl návrh, že by se malé školy spojily ve větší aglomeráty, které by fungovaly jako jeden celek pod vedením manažera bez pedagogického vzdělání. „To, co se děje teď, to je nemyslitelné,“ stěžuje si a dodává: „Hrozně nás mrzí, že se na školství a takovéto malotřídky zapomíná a že se jim snaží spíše ublížit než podpořit.“
Kouzlo malotřídek
Malé školy s výukou pouze prvních dvou ročníků se většinou se nacházejí v menších obcích, obklopených přírodou, kde mají žáci dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Menší počet dětí umožňuje pedagogům dobře poznat jednotlivé děti, podle toho k nim přistupovat a věnovat jim více pozornosti. Ve městech si za takovýto luxus musejí rodiče připlácet značné částky v soukromých zařízeních.
„V každé třídě máme v průměru 10, 11 dětí, v každé třídě máme paní asistentku, která pomáhá. Obzvlášť v dnešní době, kdy má každé druhé dítě hendikep, je to důležité,“ popisuje ředitelka Macková ze Starých Křečan.
Její škola se stala pro děti „druhým domovem“, říká. Stmelený kolektiv přispívá k pohodové atmosféře, kde se žáci cítí dobře. To si uvědomují i přespolní rodiče, kteří sem vozí svých 15 ratolestí. „Rodiče si pochvalují, že děti mají individuální přístup, během hodiny se s nimi pracuje, několikrát jsou ústně přezkoušeny, aby si danou látku procvičily,“ líčí pedagožka.
O kvalitě výuky svědčí i to, že od nich po páté třídě odcházejí děti na osmileté gymnázium, tedy v podstatě na studium střední školy.
