Vzpomínání na „zlatou herní éru“ bývá zpravidla velmi subjektivní. Spíše než na souboj Segy s Nintendem většina tehdejších českých hráčů vzpomíná spíše na bezstarostnou éru DOSovek, prvních Windows nebo na nástup PlayStationu. Jiní zamáčknou nostalgickou slzu při pomyšlení na legendární počítače jako Amiga 500, Commodore 64, ZX Spectrum nebo Apple II.

Jak jde vývoj kupředu a roky ubíhají, smýšlení o oné mýtické zlaté éře se dál posouvá. Neplatí to jen pro mladší generaci hráčů a hráček, která vyrůstala na pozdějších mašinách. Xbox 360 přišel na trh v prosinci 2005, PlayStation 3 následoval o rok později. Přestože sám patřím do generace, kterou formovaly tituly vyrobené původně v osmdesátých letech a především pak v divokých devadesátkách, jsou to právě hry vydané pro PS3 a Xbox 360, ke kterým se dnes vracím nejraději. V čem jsou tak lákavé, co nabízejí dnešním hráčům a proč se jednalo o tak zásadní období?

zdroj: Sony

Jádro moderní hratelnosti

Tak předně, jak známo, dnešní vysokorozpočtové hry výrazně narostly co do množství obsahu. Pokud se vyloženě nejedná o gigantické otevřené světy, jsou jejich úrovně velice rozlehlé a bývá jich hodně. Mívají také spoustu vedlejších úkolů a vy po zhlédnutí závěrečných titulků máte místo pocitu satisfakce spíše dojem, že vás autoři upozorňují, že jste se hře věnovali málo. Mizí pocit zadostiučinění. Tuhle filozofii první konzolové HD hry nerazí a jejich konce působí buď jako skutečný závěr vašeho snažení, pokud jej tedy nekorunuje cliffhanger lákající na pokračování za jeden až dva roky.

Mají chytlavou a už i poměrně pestrou hratelnost, její systémy ale nebývají překombinované. Na mysli mám především prvky, mezi které patří rozumná míra implementace systému výbavy, stromů dovedností, sběratelských předmětů nebo třeba zajímavých kosmetických úprav, a to v omezeném, nebo řekněme uměřeném množství. zdroj: Crytek

Hry na PS3 a Xbox 360 jsou proto také obecně přímočařejší a jednodušší na pochopení. Autoři současných her si evidentně během dlouhého vývojového cyklu kladou otázky jako: Můžeme to udělat větší? Můžeme tady přidat něco dalšího? Můžeme jít více do hloubky? Vzhledem k stále silnějšímu hardwaru odpověď bude znít logicky stále častěji ano. Jenže to, že můžou, neznamená, že by měli.

V rané konzolové HD éře tak najdeme zárodky prvků, které postupně narostlo do rozměrů, co jsou dnes už spíše na škodu. Vzpomene si někdo na naivní nadšení z lootu, který série Borderlands odkoukala od Diabla? Kdo si zkoušel hrát ve Skyrimu s craftingem, který jeho autoři sice nevymysleli, ale výrazně jej popularizovali? Bavilo vás získávat nové kamufláže na zbraně v Call of Duty? A kolik lidí bláhově vyzobávalo každé smítko na mapě v prvních dílech Assassin's Creed nebo v přelomové střílečce Far Cry 3? Kdo se přizná, že v těchto hrách vyšplhal na každou věž, aby si sesynchronizoval mapu a mohl v ní udělat úplně všechno? Zvedněte ruku, stydět se nemusíte. Jednalo se o v konzolovém mainstreamu málo profláklé prvky, navíc to vzhledem k menší velikosti map zas tak velkou práci nedalo.

zdroj: Ubisoft

Zase ta délka

Opět tu narážím na klíčový rozdíl, kterým je herní délka a celkové množství obsahu. S tím sekundárně souvisí i tempo hry – pro řadu titulů bylo typické, že se v nich častěji střídalo prostředí a centrální dějová linka odsýpala (a končila) mnohem rychleji. A protože vývoj pokračování netrval tak dlouho, další rozvíjení příběhu fungovalo vlastně podobně, jako tomu je u současných seriálů. Zatímco u nich čekáme rok až dva na další sérii, v případě her nám autoři naservírovali další díl. Zřídkakdy se jednalo o zásadní posun v herních mechanismech (a studia za to byla často kritizována), ale s odstupem si člověk až bolestně uvědomuje, že co do kvality herního narativu, tento model fungoval lépe.

Stačí uvést příběhy herních značek, mezi které patří arkhamovská série Batman, Uncharted, Mass Effect, Assassin's Creed, nebo i původní trilogie Call of Duty: Modern Warfare. I vysoká frekvence vydávání s sebou samozřejmě nesla určité problémy, ale vyprávěné příběhy bývaly poutavé po celou dobu trvání hry a netrpěly zbytečnými odbočkami a umělým zpomalováním děje.

Ty nejlepší tituly by se dnes stran délky pravděpodobně ocitly pod palbou kritiky mnohých dnešních hráčů. Lineární akce z první nebo třetí osoby jako Uncharted, Gears of War, Dead Space, God of War 3, Max Payne 3, Spec Ops: The Line, Halo, Killzone nebo Resistance jste nezřídka sfoukli v čase kolem plus mínus deseti hodin. Otevřenější level design, jako měl BioShock nebo Batman: Arkham Asylum, znamenal většinou dalších pár hodin k dobru.

Akce v otevřených světech jako Infamous, Assassin's Creed, GTA, Red Dead Redemption nebo L.A. Noire vám zabraly 20 až 35 hodin. Jednotlivé díly Mass Effectu byly ještě o něco delší a z příběhových titulů pak nejvíce času spolkla obří RPG, mezi které patřilo Dragon Age: Origins, hry od Bethesdy nebo třeba epochální zjevení v podobě série Demon's / Dark Souls, jejíž délka ovšem souvisela i s tím, jak vás hra učila místní pravidla. Byl to ale model otevřených světů, který se ukázal jako klíčové lákadlo budoucí konzolové generace. Ještě dlouho po vydání Skyrimu sloužila jeho mapa jako referenční bod pro to, kolik toho titul na PS4 a Xbox One nabízí.

zdroj: Sony

Růžové brýle dolů

Při vzpomínkách bych se ale nechtěl dopustit toho, že éru PS3 a Xboxu 360 nekriticky vychvaluji do nebes. Uvedení těchto dvou konzolí schopných zobrazit tituly poprvé v HD (720p) sice znamenalo v porovnání s předchozí generací masivní technický pokrok, optimalizace byla ale často pekelná. Snímkování mnohdy nedosahovalo ani 30 snímků za sekundu a proklínanou architekturu PS3 nenáviděli mnozí vývojáři natolik, že se raději spokojili jen s vývojem verze na Xbox.

Platí to třeba pro sérii Mass Effect, která na PS3 dorazila až po vydání dvou dílů pro Xbox 360. A dokonce i první BioShock vyšel na PS3 se zpožděním víc než jednoho roku. V Microsoftu si tehdy spokojeně mnuli ruce – první HD generace byla vlastně jediná, kdy americký výrobce dokázal co do počtu zákazníků držet se Sony krok. Lítý konkurenční boj následně vybičoval japonskou firmu k tvorbě skvělých exkluzivit.

zdroj: JS

Rozdíly v zobrazení a plynulosti pro obě konzole tehdy byly také znatelnější než dnes. PlayStation 3 se díky své jinakosti u některých her potýkal s vážnými problémy. Mezi legendární průšvihy patřila například pohroma v podobě PS3 verze Skyrimu. Ten se na této konzoli mnohým hráčům po určité době začal sekat do té míry, že byl de facto nehratelný. Naštěstí tehdy pomohly updaty. Mnozí hráči Bayonetty zase nechápavě kroutili hlavou nad nadšenou chválou hry, jejíž technický stav byl ve verzi pro PlayStation 3 naprosto tristní.

Problémy se objevovaly i jinde. Z dnešního pohledu obecně třeba překvapí četnost frustrujících pasáží souvisejících s nešťastně umísťovanými checkpointy. Hry mívaly častěji problémy s vybalancováním obtížnosti a bugy se rozhodně neomezovaly na nechvalně proslulou produkci tehdy jinak oblíbené Bethesdy. K tomu si připočítejte lásku vývojářů ke quick time eventům, u kterých vás hra nutila bušit do tlačítek s takovou intenzitou, div jste si nezlomili prsty. I to přitom někdy bylo málo.

zdroj: Sony

V sázce nebylo tolik peněz a neúspěch neznamenal pro studio tolik problémů. Důkladné testování evidentně nepatřilo k prioritám. Hlavně v druhé polovině generace začalo být v módě každou hru opatřovat multiplayerem ve snaze zamezit hráčům, aby své kopie po dohraní prodávali po bazarech. Pravda, hraní s ostatními v Uncharted, Splinter Cell: Blacklist, God of War: Ascention nebo Max Payne 3 bylo fajn, ale na to, že měl tuto složku třeba i Tomb Raider, BioShock 2 nebo dokonce Dead Space 2, si dnes už vzpomene málokdo. 

Japonský dark age?

V souvislosti s negativy je fér poukázat i na tehdejší stav japonské herní produkce. Mnozí mají ranou HD éru na konzolích spojenou s poměry, kdy hernímu trhu dominovaly americké výrobky a japonští tvůrci se moc nepředvedli. Jak se to vezme: Trilogie Final Fantasy XIII nepatří mezi fanoušky k nejoblíbenějším a regulérní nástupce legendárního Dragon Questu VIII na PS3 nevyšel vůbec. Resident Evil si procházel nejslabším obdobím existence a úpadek zažíval třeba i Silent Hill, jehož vývoj Konami outsourcovala do zahraničí - včetně Česka.

Na druhou stranu tu máme zrod přelomové série Souls od FromSoftware, dále divoké akční pecky od PlatinumGames v čele s Bayonettou a Vanquishem, famózní Metal Gear Solid 4, vynikající japonské RPG Ni No Kuni nebo silnou příběhovou strategii Valkyria Chronicles.

zdroj: Sega

Pravdou zůstává, že velká část japonských tvůrců tehdy excelovala spíše na Nintendu DS, respektive 3DS a PSP. Kromě toho pomáhala vytvářet globální fenomén, kterým se stalo Nintendo Wii. Na nedostatečný přísun financí si nikdo z japonských vydavatelů nemohl stěžovat, zákazníků totiž měli víc než dost. Nintendo Wii i jeho konzole DS v prodejích suverénně porazily Xbox 360 i PS3. Dokonce i kapesní PSP s oběma HD konzolemi ve výsledku drželo krok. Navíc byl vývoj pro tato zařízení levnější a jednodušší – PS3 byla pro vývojáře bolehlav a značka Xbox je v Japonsku naprosto okrajovou záležitostí. Tehdejší doba tak byla pro hráče zajímavá i díky pestrosti na poli hardwaru, kdy hraní na Wii a tehdejších handheldech skýtalo velmi odlišný zážitek než to, co nabízel Xbox 360 a PlayStation 3.      

Revoluce na mnoha frontách

Konkurence stranou, příchod PS3 i Xbox 360 a jejich role na trhu byla spojená s daleko větší mírou pokroku, než jakou pociťujeme u her dnes. Skutečně masivní skok v grafice i možnostech hardwaru jsem už naznačil, k tomu je třeba připočíst boom online hraní související se spuštěním PSN a druhé generace Xbox Live, jejíž první verzi spustil Microsoft s předchozí konzolí. Co do formy a pravidel multiplayeru se v tomto ohledu stalo naprosto formativním titulem Call of Duty 4: Modern Warfare.

zdroj: Activision

Podobně zásadní byl ale i rozmach indie produkce. První hity jako Braid, Journey nebo Limbo dodnes patří k těm nejlepším nezávislým hrám vůbec a je radost se k nim vracet. Revoluce v pohybovém ovládání přišla na HD konzole pod vlivem úspěchu Nintenda. Kvalita jeho implementace se sice lišila a pozdější Xbox One za svou sázku na Kinect draze zaplatil, ale technologie s sebou tehdy přinesla i nepopiratelně zajímavé herní zážitky.

Méně oblíbeným, přesto zásadním byl pak příchod season passů a bujících DLC praktik, často ve spojení s už zmíněnou implementací multiplayeru do her, kde hra více hráčů nedávala valný smysl. Pozitivní bylo, že tvorbu kampaní tyto praktiky nezasáhly ani zdaleka tolik, jako tomu je u aktuální sázky na model her coby služeb, kterým se poslední dobou ohání zejména Sony a WB Games.

Zlatý věk hodný remasterů

Není divu, že éra PS3 a Xboxu 360 představuje pro řadu hráčů dodnes extrémně zajímavou studnici fantastických videoher, které navíc díky četným remasterům zestárly přesně tak, jak je potřeba – hratelnost je zachována, obraz je ostřejší a hry běží jako po másle.

Série BioShock, Borderlands, Halo, Mass Effect i trilogii Uncharted tak dnes máte k dispozici v jedné kolekci, navíc ve vyšším rozlišení a s 60 FPS. Podobné péče se dočkala řada dalších značek, včetně obou prvních titulů s Batmanem, kolekce Metro nebo většiny dílů ze série Assassin's Creed. Čerstvě se k nim zařadil třeba fantastický kovbojský epos Red Dead Redemption a hráči po nedávných zkušenostech se směsicí obav a natěšení vyhlížejí i brzké oznámení remasteru Metal Gear Solid 4.

zdroj: Archiv

Jedna z nejpřelomovějších her všech dob, geniální Dark Souls, konečně běží jako hodinky a nepřivádí vás v Blight Townu k šílenství. Díky aktuální kolekci se celá trilogie Crysis dnes na konzolích hýbe a vypadá tak, jak má. U GTA 5 jste už nejspíše zapomněli, že vyšla původně pro PS3 a Xbox 360 – v éře, kdy Rockstar sázel jeden akční hit za druhým. Demon’s Souls, The Last of Us nebo Dead Space mají už dokonce plnohodnotné remaky.

Řada titulů nicméně stále po hříchu dnešním konzolistům chybí – remasterovanou kolekci by si zasloužil třeba Splinter Cell, kompletní trilogie Gears of War, GTA 4 i Max Payne 3. Zmínit musím v této souvislosti i legendární marketingový bizár jménem Orange Box s Half Life 2, Portalem a Team Fortress 2. Pamatuje si vlastně někdo, že Half-Life 2 vyšel i na konzole? Kde je remasterovaný Portal 2, který stál Valve za port pro Nintendo Switch? A když je Sony tak lačná po hrách coby službách, proč prostě nevydat kolekci LittleBigPlanet a nezamyslet se tu nad možnými způsoby monetizace?

zdroj: Foto: Valve

Zpětná kompatibilita dnes evidentně hraje do karet Xboxu, který v některých případech nabízí u starších titulů i implementaci 4K a HDR. Kvality špičkových remasterů ale tato technika nedosahuje - jak ostatně dokazuje i aktuální port Red Dead Redemption. Streamovaná PS3 knihovna v předplatném PlayStation Plus Premium při dobrém připojení funguje skvěle, ale technickou zastaralost neřeší vůbec. Navíc je děravá jak řešeto a chybí v ní řada zásadních kousků, včetně exkluzivních titulů, jakými jsou třeba série Resistance, Killzone nebo remasterovaná kolekce odboček God of War.

Hry pro PlayStation 3 a Xbox 360 si podobnou restaurátorskou péči rozhodně zaslouží. Dnes je evidentní, že technická omezení a složitá optimalizace byly zdaleka jejich největšími problémy. Po moderním přežehlení před sebou máte tituly, které v aktuální konkurenci bez problémů obstojí na jedničku. Zlatá éra? Za mě ano. Jedna z nich.  

zdroj: Naughty Dog