Vyrazili jsme v zimě na nejkrásnější dvojčata slovenských hor

Velký Rozsutec (1 610 m) a Stoh (1 607 m) tvoří naprosto unikátní kontrastní dvojici mimořádně působivých kopců, kterou lze s troškou nadsázky označit jako dvojvaječná geologická dvojčata. Hora Stoh je budovaná měkkými vápenci, slínovci a břidlicemi krížňanského příkrovu a vykazuje hebký oblý tvar. Naproti tomu Velký Rozsutec je troskou výš ležícího chočského příkrovu, v němž převažují tvrdé dolomity, které se vyznačují ostrou a členitou modelací.

Rozsutec v zimě

Národní přírodní rezervace Rozsutec o rozloze 764 ha patří k nejcennějším perlám slovenské přírody. Žije tu na dva tisíce druhů živočichů, rostou tu téměř všechny chráněné rostliny Slovenska. V anketách o nejkrásnější slovenský vrchol Velký Rozsutec opakovaně vítězí.

Není proto divu, že o Rozsutec má turistická veřejnost enormní zájem, což může být zejména uprostřed letní sezony na škodu. Poněkud méně lidí zde potkáte v zimě, ale musíte počítat s docela náročným výšlapem, který prověří vaši fyzickou kondici i technickou výbavu. A musíte to stihnout do konce února, jelikož od 1. března do 15. června platí na Rozsutci sezonní uzávěra z důvodu ochrany hnízdících ptáků. Stráž národního parku s policejním doprovodem provádí namátkové kontroly a přistižené ignoranty nekompromisně pokutuje.

K úspěšnému zimnímu zdolání Velkého Rozsutce potřebujete vedle příznivého počasí, elánu, energie a trochy odvahy taky technické pomůcky. Naprosté minimum tvoří nesmeky a lyžařské hůlky, doporučuji však raději mačky a cepín. Svahy jsou tam velmi strmé, zmrzlé a zledovatělé pasáže nikdy nelze vyloučit.

Výchozím místem pro zdolání Velkého Rozsutce je osada Štefanová ve Vrátne dolině, odkud se nabízejí dvě cesty. Rychlejší vede do sedla Medziholie, které odděluje Rozsutec od Stohu, hezčí prochází přes Jánošíkovy diery do sedla Medzirozsutce na opačné, severní straně hory. V zimě bych vsadil na jistotu a volil variantu první, jelikož průchod soutěskami po žebřících kolem vodopádů komplikuje mnohdy led: po déletrvajících mrazech mohou být Jánošíkovy diery pro běžného turistu nebezpečné.

K bývalé Chatě pod Rozsutcom

Nástup ze Štefanové po zelené značce směrem do sedla Medziholie je hned zpočátku výživný. Výškové metry rychle naskakují a člověk se brzy zahřeje. Před 40 lety se až k prvnímu rozcestí Šľahorka (cca 45 minut) chodilo po loukách a pastvinách s výhledy na rozervaná skaliska Velkého Rozsutce. Turistické značky byly namalované na žlutých sloupcích zaražených do země, protože jinde je nebylo kam umístit.

Dnes je všude les nebo houští, žádná stopa po louce nebo pastvině. Ještě méně pochopitelné je, kam se ztratila cesta k bývalé Chatě pod Rozsutcom, po které jezdil pravidelně nahoru a zase dolů zásobovací džíp až do roku 1985. Místo ní je tu jenom obyčejný úzký chodník, na který by se rozhodně žádné auto nevešlo. Je neuvěřitelné, jak rychle a dokonale zahladila příroda pracné dílo lidských rukou!

Dobře patrné jsou jen základy Chaty pod Rozsutcom, která stála kousek pod sedlem Medziholie. Měla kapacitu 86 lůžek a vyhořela v únoru 1985, když se v šest metrů vzdálené technické budově vznítil diselový agregát pohánějící lyžařský vlek. Následně pak vzplály i sudy s naftou a vznikl tak velký žár, že zakrátko se samovolně vznítila i dřevěná chata. Ochrana přírody od té doby úspěšně odráží opakované snahy o znovuobnovení. V této souvislosti se mi živě vybavuje visutá latrína nad strží dostupná po dřevěném mostku. Nacházela se hned vedle chaty a běžně sloužila návštěvníkům.

Zimní Arktida na Rozsutci

V sedle Medziholie máte Velký Rozsutec přímo před sebou a můžete zhodnotit, jestli vyrazit vzhůru či nikoli. Zřetelně je vidět strmé žebro, po kterém se leze nahoru, a pokud je počasí příznivé, rozeznáte na něm i na vrcholku drobné lidské postavičky.

20 fotografií

Zimní výstup na Velký Rozsutec je vskutku velký zážitek s nádechem vysokohorské túry. První výškové metry naberete celkem pozvolna a pohodlně obloukovým stoupáním v lese. Jakmile se však dostanete nad něj, začíná jít do tuhého. Je třeba nasadit nesmeky nebo mačky a začít bojovat. Tempo slábne, dech dochází a expozice svahu se zvyšuje. Letní cesta se serpentinami a malými žebříky bývá pod sněhem, řetězy částečně také. Vzhůru se leze, jak to jde. Směrem dozadu se postupně otevírá čím dál hlubší pohled do sedla Medziholie, v plné kráse se odhaluje protilehlý Stoh a kromě něj spousty dalších slovenských kopců a hor včetně Tater.

Poslední výškové metry opravdu připomínají skalnaté vysokohorské prostředí, jehož dramatičnost může ještě umocnit méně příznivé počasí. Ale možná to je zážitkovější varianta, než krásné počasí s neomezenými výhledy do všech světových stran.

Neprávem opomíjený Stoh

Zatímco Velký Rozsutec lidi přitahuje, naproti se tyčící Stoh je spíše odrazuje. Mnozí turisté se mu cíleně vyhýbají a při putování malofatranskou hřebenovkou obcházejí jeho masív po žlutě značené traverzové cestě. To ale v zimě není možné, jelikož traverz několikrát přechází přes nebezpečné lavinové žleby.

Nejjednodušší cesta na Stoh vede podobně jako na Rozsutec ze sedla Medziholie. Akorát půjdete na opačnou stranu. Zpočátku je výstup nejstrmější, nad hranicí lesa se postupně zmírňuje přesně tak, jako kdybyste lezli na vrchol kopky sena. Zdolávání Stohu je monotónní, dlouhé a pořád stejné. Žádné vzrušení nečekejte, úspěch slaví hlavně trpělivost a vytrvalost. Při nepřízni počasí slouží k orientaci dřevěné tyče.

Charakteristickou ozdobou Stohu je západní lavinový žleb začínající hned pod vrcholem. V zimě za jasných dní je vidět na desítky kilometrů daleko, protože se v něm tvoří stín kontrastující s bílou sněhovou pokrývkou. Podél něj vede červená značka na Stoh z druhé strany od západu. Tento výstup se používá při putování hřebenem Malé Fatry ze Snilovského sedla, kam se můžete nechat vyvézt kabinovou lanovkou. Zdolání 400 výškových metrů na vrchol Stohu vám však lanovka nijak neusnadní ani nezkrátí.

Ze Stohu se otevírá neomezený rozhled, chybí mu však dramatičnost skalních rozsedlin a hlubokých srázů. Můžete z něj však pozorovat Velký Rozsutec ze stejné výškové úrovně (tedy nikoli zespodu) na vzdálenost pouhých dvou kilometrů.

Rozsutce a stohy ve světě

Troufám si tvrdit, že věhlasný Velký Rozsutec by bez sousedního Stohu byl o hodně méně zajímavý a pro turisty přitažlivý, což samozřejmě platí i naopak. Zajímavé je, že samostatně existující kopce připomínající „rozsutce“ nebo „stohy“ se v horách různě po světě určitě najdou, avšak ve dvojici společně vedle sebe se nikde jinde kromě Malé Fatry nevyskytují. Pokud se mýlím, dejte mi vědět!

Na závěr je zajímavé zmínit, že o něco vyšší, tvarově podobná, avšak o hodně subtilnější hora Stoh (1 653 m) se nachází ve Východních Karpatech na rumunsko-ukrajinské hranici. V letech 1920-1938 tvořila trojmezí Československa, Polska a Rumunska a hraniční trojmezník tam stojí dodnes.