„Žít třeba šedesát let s vírou, že stát se o mě postará, je šílenství,“ říká generální ředitel Swiss Life Select Karel Šulc. Jako doklad nestability penzijního systému v Česku uvádí, že zákon o důchodovém zabezpečení se za 28 let měnil 91krát.
Co přinesou do poradenského byznysu chystané změny v zajištění na penzi?
Dlouhodobým úkolem poradců je podle mě vysvětlovat lidem, že je v jejich zájmu, aby si vytvářeli finanční rezervy. Ať již na penzi, nebo něco jiného. A na tom se nic nemění. Je pravda, že ve finančním poradenství je již delší dobu klíčové téma penzí, kolem nichž je nyní řada nejasností. Sledujeme právě probíhající legislativní proces s určitou nadějí, že novinka ve spoření na penzi, takzvaný dlouhodobý investiční produkt, projde bez velkých změn.
Pokud se tak stane a zároveň dojde ke změnám ve stávajících produktech i samotných penzích, bude to představovat poměrně výrazný zásah do systému, jehož pomocí si lidé spoří. Někteří se třeba připravovali na předčasný odchod do penze a spořili si i kvůli němu. A teď to bude mnohem nevýhodnější. Změní se například i daňové odpočty u různých produktů a další věci. Takže v tuto chvíli chystáme pro naše konzultanty novou metodiku, jak způsoby zajištění finanční rezervy pro naše klienty rekonstruovat a přizpůsobit novým podmínkám.
Kolika lidí se změny týkají?
V penzijních fondech, ať už jakéhokoliv typu, jsou více než čtyři miliony lidí. Ale další miliony mají investiční životní pojištění nebo nějaké jiné investice, které by si nově mohli zahrnout do daňově zvýhodněného dlouhodobého investičního produktu. Samozřejmě, pokud vládní návrh skutečně projde tak, jak je to plánováno. Pak bude nutné u každého z našich klientů se znovu podívat na nastavení jeho produktů a zohlednit třeba i to, kolik je komu let, zda se mu novinky vyplatí, nebo už má raději setrvat v nějakém konzervativnějším produktu, případně do něj migrovat. Takže variant, na nichž pracujeme, je hodně. Každopádně už teď se to vše snažíme zahrnout do našeho konceptu Švýcarské renty, který pracuje s detailními propočty potřeb, možností, ale i péčí o peníze i v penzijním věku.
Jak se liší představy lidí o životě po produktivním věku?
Zásadně. Někdo řekne, že bude chodit do přírody a moc peněz nebude potřebovat. Jiný chce jezdit do lázní nebo si ve stáří opravit nemovitost. To vše je třeba si s finančním poradcem velmi detailně probrat a připravit si na to finance. Kromě toho je třeba se zajímat i o údaje na České správě sociálního zabezpečení, které lze dnes kontrolovat a doplnit. I s tím lidem pomáháme. Nakonec je třeba postavit investici tak, aby peníze vydělávaly i v penzi a bylo vyvážené riziko a výnos. Naším cílem je zajistit lidem vyplácení pravidelné renty. I váš koncept ale vznikal za nějaké relativně stabilní situace, kdy docházelo k výkyvům, ale ne k inflaci, která za dva roky kumulativně dosáhla skoro 30 procent.
Dá se v tak nestabilním prostředí plánovat?
Jsou věci, se kterými nelze dopředu počítat – například zda se izraelsko-palestinský konflikt rozroste do širších rozměrů nebo Katar přestane do Evropy dodávat plyn. To je prostě nepredikovatelné. Do modelu, s nímž pracujeme při vypočtu finančního zajištění klientů, však lze dát několik kontrolních mechanismů. První spočívá v tom, že berete v potaz všechny veličiny, jako je inflace či růst mezd, zvažujete je a zahrnujete do výpočtu. Druhou věcí je pravidelný servis, kdy se konzultant s klientem musí setkat minimálně jednou za rok a zvážit všechny změny jak ve společnosti, tak v jeho životě. Třetí záchytný mechanismus spočívá v tom, že řešíme mezigenerační předávání majetku. Předpokládáme, že na konci života ještě část rezervy zůstane nevyčerpaná. Anebo že bude mít člověk rezervu i pro případ, že tu bude mnohem déle, než předpokládal.
Znamenají pro vás změny systému zajištění na penzi spíš příležitost, nebo to bude pro klienty příliš složité a svoboda volby je bude zatěžovat?
Já bych byl spíš optimista. Nejtragičtější kolem penzí je, že lidé neustále žijí v domnění, jak se o ně stát postará. Takže cokoliv, co je přiměje si uvědomit, že to tak nebude, je dobře. V České republice zhruba 95 procent příjmů ve stáří přichází od státu. My, protože jsme švýcarská společnost, se srovnáváme se Švýcarskem a tam pochází od státu 25 procent příjmů v penzi. Takový poměr je velmi důležitý v tom, že vám dává svobodu. Nemusíte se neustále strachovat, co se na politické scéně stane a že o příjem od státu přijdete. Má to samozřejmě politické konotace, protože pak vás to nenutí volit ty, kdo vám slibují hory doly a neřeší, odkud se na to vezme.
Trochu rozumný člověk se přece na stát spolehnout nemůže. Vždyť před pár lety si nikdo nedovedl představit rozpočtový schodek 400 miliard korun, a ještě navíc opakovaně. V minulosti se v parlamentu poslanci přeli o desítky miliard a dnes suverénně procházejí stovky. Když si to člověk převede do svérodinné situace, tak přece musí vidět, že to je dlouhodobě neudržitelné.
Možná hodně lidí stále věří, že má na penzi nárok.
Existuje poměrně jednoduchá odpověď a já se na to často odvolávám. Ptám se lidí, kolikrát si myslí, že se měnil zákon o důchodovém pojištění z roku 1995. Většinou odhadují, že za těch 28 let se změnil třeba desetkrát, maximálně dvacetkrát. Ve skutečnosti to bylo 91krát. Což je šílené a vypovídá to o stabilitě našeho důchodového systému. Žít ve světle těchto změn třeba 60 let s vírou, že stát se o mě postará, je nezodpovědné. Proto každá změna, která lidem naznačí, že nic není trvalé, je pro mě dobře.
Když ale člověk něčemu věřit chce, tak si argumenty najde. Vždyť nejen Itálie nebo Portugalsko, ale i Francie má dluh přes sto procent HDP.
To je pravda, ale já říkám: promítněte si to na situaci své domácnosti nebo svého rodinného rozpočtu. Budete žít dlouhodobě s takovými dluhy? Před deseti lety jsem si šel koupit kilo rajčat za třicet korun. Dneska zaplatím šedesát. Vyřeší to za mě stát, postará se o mě? Ne. Zaplatím šedesát korun a nikdo mi to nekompenzuje. Je pravda, že penzistům stát inflaci částečně kompenzoval, ale letos už to musel omezit.
Hesla na plakátech bývají jednoduchá. Zvýšíme vám důchody o pět tisíc, tomu rozumí každý. Ovšem že se třeba mění penalizace při předčasném odchodu penze, to už je trošku složitější. Proto je třeba, aby to někdo jiný lidem vysvětlil. Jde o to vysvětit jim srozumitelně – a naši finanční konzultanti se o to snaží –, že se člověk o sebe musí postarat sám, protože to je normální. Jak za mě může nějaký úředník rozhodnout, jak nejlépe použít mou stokorunu?
Rozumí tomu vaši klienti?
Když jim řeknete, kolikrát se změnit zákon o důchodovém zajištění, tak jim to začne vrtat v hlavě. Snad si ještě také vzpomenou, že si začali někteří spořit do druhého pilíře, změnila se vláda a zrušila ho. Přitom penze mají být neochvějným kamenem státních financí, na který by se nemělo sahat. Říct, že penze v budoucnu už nebudou tak vysoké, je samozřejmě politicky citlivé. To samozřejmě chápu. Ale dojde na to.
Jak se mění trh s investicemi v důsledku toho, že mají lidé hlouběji do kapsy a zároveň vyrostly úrokové sazby?
Samozřejmě ho výrazně ovlivňují úrokové sazby České národní banky. Proto lidé vložili miliardy do spořicích účtů a peněžních fondů. Dnes máme pod správou zhruba čtyřicet miliard majetku, takže máme velmi dobrý přehled o chování českých investorů a vidíme, že šlo opravdu o obrovské částky. Považuji to za logické. V našich výpočtech poradci pracují s dlouhodobým výnosem akciových trhů kolem sedmi procent. Když někdo nabídne šest procent na spořicím účtu, není co řešit. Na krátkodobější úložku to i my sami musíme doporučit.
Tak jako všichni i my předpokládáme, že lednová inflace už bude velmi nízko kvůli loňské vysoké základně. Letos nebo začátkem příštího roku tedy začnou úrokové sazby klesat. Obecné očekávání je, že koncem příštího roku by měly být někde kolem 4,5 procenta.
Jak půjdou sazby spořicích účtů dolů, lze předpokládat přesun zájmu do dluhopisů. Vlastně ho začínáme vidět už teď. Takže příští rok bude hodně o dluhopisech. Je ale potřeba do nich investovat včas, protože až budou dražší, tak na tom samozřejmě investoři tolik nevydělají. A pak přijde zase normální doba, kdy pro dlouhodobější investice budou atraktivnější akcie.
V USA už jsou výnosy dluhopisů poměrně vysoko. Je to lákavé i pro toho, kdo jinak sázel jen na akcie?
Já osobně mám všechny dlouhodobé investice v dynamických aktivech, ale teď jsem část krátkodobých přesunul do dluhopisů. Ta předpověď, že budou zajímavé, je poměrně jasná. To by muselo dojít k něčemu naprosto nečekanému.
Karel Šulc
Je generálním ředitelem a předsedou představenstva poradenské společnosti Swiss Life Select. Ve společnosti pracuje od roku 2008. Po akvizici Fincentra se stal zástupcem generálního ředitele a místopředsedou představenstva Fincentrum & Swiss Life Select, od letošního května je generálním ředitelem rebrandingované společnosti.
