Izraelské užívání nepřiměřené síly je dlouhodobě zavedenou taktikou - s jasným cílem

6. 12. 2023

 
Navzdory masivním izraelským útokům podporovaným téměř neomezenými dodávkami bomb a raket a zpravodajskou podporou Spojených států Hamás pokračuje v odpalování raket. Navíc si zachovává značnou polovojenskou akceschopnost - 18 z původních 24 aktivních polovojenských praporů zůstalo nedotčeno, včetně všech 10 na jihu Gazy.

Podpora Hamásu ze strany Palestinců zřejmě roste i na Západním břehu Jordánu, kde ozbrojení osadníci a Izraelské obranné síly od začátku války zabili desítky Palestinců. Izraelská vláda je naprosto odhodlaná ve válce pokračovat a urychluje ji, a to navzdory ostrému varování amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, aby omezila počet obětí, a navzdory zdůraznění viceprezidentky Kamaly Harrisové, že "Spojené státy za žádných okolností nedovolí násilné přemístění Palestinců z Gazy nebo Západního břehu Jordánu, obléhání Gazy ani nové vymezení hranic Gazy".

To bude vzhledem k extrémnímu postoji válečného kabinetu Benjamina Netanjahua, jehož cílem je zničit Hamás, málo platné. Způsob, jakým se o to pokusí, souvisí se specifickým izraelským způsobem vedení války, který se vyvíjel od roku 1948 až po současnou doktrínu Dahíja, jež má údajně svůj původ ve válce v Libanonu v roce 2006.

V červenci toho roku, kdy IDF čelily salvám raket vypálených z jižního Libanonu milicemi Hizballáhu, vedly intenzivní leteckou a pozemní válku. Ani jedno nebylo úspěšné a pozemní jednotky utrpěly těžké ztráty; význam války však spočívá v povaze leteckých útoků. Byly zaměřeny na centra moci Hizballáhu v oblasti Dahíja na jižním předměstí Bejrútu, ale také na libanonskou hospodářskou infrastrukturu.

Jednalo se o záměrné použití "nepřiměřené síly", například zničení celé vesnice, pokud byla považována za zdroj raketové palby. Jeden z názorných popisů výsledku zněl: "Bylo zabito asi tisíc libanonských civilistů, z toho třetina dětí. Města a vesnice se proměnily v trosky, mosty, čističky odpadních vod, přístavní zařízení a elektrárny byly ochromeny nebo zničeny".

Dva roky po této válce vydal Institut pro studia národní bezpečnosti při Tel Avivské univerzitě publikaci Disproportionate Force: Nepřiměřená síla: izraelská koncepce reakce ve světle druhé libanonské války. Napsal ji plukovník v záloze IDF Gabi Siboni a propagoval v ní doktrínu Dahíja jako způsob reakce na útoky polovojenských jednotek. Velitelem izraelských vojenských sil v Libanonu během války, který na tuto doktrínu dohlížel, byl generál Gadi Eizenkot. Poté se stal náčelníkem generálního štábu IDF, v roce 2019 odešel do důchodu, ale v říjnu byl přiveden zpět jako poradce Netanjahuova válečného kabinetu.

Siboniho dokument pro institut naprosto jasně ukázal, že doktrína Dahíja jde mnohem dál než za porážku protivníka v krátkém konfliktu a jde o to, aby měla skutečně dlouhodobý dopad. Nepřiměřená síla znamená právě to, že se rozšiřuje na zničení ekonomiky a státní infrastruktury s mnoha civilními oběťmi se záměrem dosáhnout trvalého odstrašujícího dopadu.

Tato doktrína byla v Gaze použita během čtyř předchozích válek od roku 2008, zejména během války v roce 2014. V těchto čtyřech válkách IDF zabily přibližně 5 000 Palestinců, většinou civilistů, za ztráty 350 vlastních vojáků a asi 30 civilistů. Ve válce v roce 2014 byla při útoku IDF poškozena hlavní elektrárna v Gaze a polovina z tehdejších 1,8 milionu obyvatel Gazy byla postižena nedostatkem vody, statisíce lidí neměly elektřinu a do ulic se dostaly surové odpadní vody.

Ještě dříve, po válce v Gaze v letech 2008-9, zveřejnila OSN zprávu o zjišťování faktů, která dospěla k závěru, že izraelská strategie byla "navržena tak, aby trestala, ponižovala a terorizovala civilní obyvatelstvo".

Nyní, po dvou měsících války, je situace mnohem horší. S probíhající pozemní ofenzívou v jižní Gaze se nezastaví, což ještě zhoršují desetitisíce zoufalých Gazanů, kteří se opakovaně snaží najít bezpečná místa.

Zdá se, že bezprostředním cílem Izraele, jehož dosažení může trvat měsíce, je zlikvidovat Hamás a zároveň zahnat Palestince do malého pásma na jihozápadě Gazy, kde je lze snáze kontrolovat. Dlouhodobějším cílem je dát zcela jasně najevo, že Izrael nebude tolerovat žádný odpor. Jeho ozbrojené síly budou udržovat dostatečný počet  ke zvládnutí jakéhokoli povstání a za podpory svých mocných jaderných schopností nedovolí žádnému regionálnímu státu představovat hrozbu.