Jakub Jančík: Na třech kolech pro vítězství v erzetě

Po loňské mistrovské sezoně se musel letos dvacetiletý Jakub Jančík sklonit před Dominikem Jakešem. Byť skončil Kuba druhý, zklamaný není. Ve Vyškově si vyzkoušel, jaké to je vyhrát erzetu na třech kolech a taky nám prozradil, jak to je, když kovářova kobyla chodí neoholena.

Kubo, vloni jsi zářil, ale letos je na konci sezony „pouze“ stříbro… Zklamaný?

„Zklamaný určitě nejsem. Dominik byl letos v klíčových momentech jednoduše rychlejší a mistrovský titul mu patří právem. My si to vyzkoušeli minulý rok, tentokrát se karty obrátily, ale určitě nevěším rukavice na hřebík (smích).“

Kde hledat největší rozdíly v posledních dvou sezonách?

„Letos nám chyběla kapka štěstí. Pomyslná kolečka do sebe nezapadala tak hladce a já měl častokrát problém najít rytmus. Táhlo se to semnou už od Kopné, ale vždy jsem se ze sebe snažil dostat 100%, ale i to bylo někdy na Dominika málo.“

Dá se říci, že dva nepovedené závody tě obraly o obhajobu vítězství v cupu. Co se ti honilo hlavou, když jsi na Šumavě ztratil minutový náskok kvůli defektu?

„Šumava byla paradoxně závod, který jsem si jezdecky nejvíc užil. Vyhovuje mi závodit tam, kde to neznám. Absence Dominika znamenala hlavně jet tak, abych nevyrobil chybu a neztratil náskok, proto jsme si s Honzou průjezdy náramně užívali.

Defekt jsme si tak trošku přivolali, když jsme ráno do auta dali druhou rezervu „přece kdyby náhodou”. Po pěti odjetých zkouškách jsme měli na čele třídy náskok téměř jednu minutu. Při druhém průjezdu RZ Sluhov – Střítež přišel zmiňovaný defekt a my kolo měnili přímo na rychlostní zkoušce. V tomto momentu se vám hlavou nehoní nic moc, spíše rukama - matice, klíč, rezerva, zvedák. Z poklidného náskoku byla najednou ztráta čtyři a půl minuty na lídra třídy a s tím už se nedalo nic dělat, neboť my jeli pouze první etapu. Později nás to mrzelo, ale věřím, že věci se nedějí jen tak, ale mají svůj důvod. Hold, to tak asi mělo být.“

Ve Vyškově to bylo pro změnu uražené kolo. Co se ti tam přihodilo?

„Na Vyškov se vždy těším, protože nám charakterem vyhovuje a vím, že na něm dokážeme být rychlí.

Tentokrát si za to ale můžeme sami. Ještě před samotným začátkem soutěže jsme měnili kola a kluci v ranním servisu nějakým způsobem zapomněli přejít momenťákem přední kola. Za ty roky se něco takového stalo poprvé a myslím, že na to už nikdy nezapomenou.

Každopádně dokud to šlo, tak jsme jeli nevídaným tempem. Až mě několikrát musel Honza trochu zpomalit. V posledních kilometrech úvodní zkoušky jsem začal cítit, že je s autem něco špatně. Tušil jsem, že to bude defekt a v pravé zatáčce při výjezdu z vesnice nás to vyneslo přímo do patníku. V ten moment jsem si myslel, že se vyzula pneumatika a my po ráfku narazili do patníku. No pravda byla taková, že v momentě kdy jsem zatočil, nám kolo odcestovalo a já nepokračoval po ráfku, ale po brzdovém kotouči (smích). Dokulhali jsme do cíle s tím, že za časovkou vyměníme ráfek, ale byl jsem docela překvapený, když mi kluci ve stopce řekli, že nám chybí celé kolo.

Na tuhle rychlostku ale nikdy nezapomenu, protože jsme ji dokázali vyhrát i na třech kolech (smích).“

Jak se hledá motivace do závodu, když to jeden rok šlape a druhý, byť se snažíš, tak je soupeř lepší? Přesto věřím, že sis každý závod užíval…

„Já spíše než na motivaci vsázím na disciplínu. Baví mě testovat své hranice a dostávat ze sebe jen to nejlepší. Především mě ale rally baví a je pro mě srdeční záležitostí. Závody si jezdíme hlavně užít bez jakýchkoliv nátlaků, s hlavou čistě soustředěnou sám na sebe a to mě motivuje závodit dál.“

Dá se jet s Adámkem ještě rychleji?

„V Adamu sedím vlastně skoro od začátku, když pominu pár startů ve Felicii. Z tohoto titulu si dovolím říct, že to auto znám a vím, co od něho čekat. Letos jsme ho vyždímali až do poslední kapky. Nejvíce to šlo vidět asi na Vsetíně, tam nás navíc hnala kupředu závěrečná rivalita s Dominikem.

Já osobně si myslím, že už rychleji jet nemůže. Některé pasáže už byly za hranou, a to ještě Adámek hodně odpouští! Každopádně je to hlavně o mezičlánku mezi volantem a sedákem. Jsem ale rád za to, že jsme s Dominikem ukázali, čeho je cupové auto schopné a přilákali tak nové mladé jezdce.“

Vy jste po tratích erzet doslova lítali a nejenom pro mne byl obrovským překvapením sprint v Plzni, kde byly dva Adamy v TOP10 RSS. Je to dané specifikací tratě, že jste za sebou nechali několik vozů Rally4 a Rally5?

„Myslím, že výsledku určitě mohly tratě pomoci. Adámek je hned konkurenceschopnější, jede-li po rovině nebo nejlépe z kopce. Plzeň je velmi rychlá soutěž, a to Opelu svědčí. Čas se dělá právě v těch rychlých sekcích, kde při chybném puštění plynu ztrácíte rychlost a drahocenný čas.“

Nyní je po sezoně, jak vypadají tvé dny? Děláš nějakou přípravu na novou sezonu?

„Převážně pracovně. V květnu jsem odmaturoval, a tak jsem se konečně začal naplno věnovat své profesi. Pracuju v salonu jako holič a pořádám kadeřnické kurzy. Mimo jiné ale trávím spoustu času s přítelkyní a rodinou. Mám rád období zimy a Vánoc, takže si pauzu mezi závody snažím co nejvíce užít.

Tento rok bych nerad podcenil přípravu, a tak jsem si vymyslel plán, díky kterému snad nebudu na prvním závodě sezony moc zaskočený. Přes zimu trávím dost času na simulátoru nebo přímo v autě na zasněžené cestě v lese, abych zůstal přivyklý na rychlejší jízdu. Taky bych chtěl několikrát v měsíci jet seznamovačky nanečisto. Po zimní pauze mívám problémy s rozpisem, a proto nechci vyjít ze cviku.“

Ty a holič? Pokud si pamatuji, tak ke konci sezony, když jsme se potkali, tak to vypadalo, že jsi holiče hodně dlouhou dobu nepotkal…

(smích) „To jsem si budoval mužný výraz. Občas platí pořekadlo „kovářova kobyla chodí bosa“, v mém případě tam patří neoholena (smích).“

Ty jsi v závěru roku avizoval pravděpodobnou změnu vozu. Už je u Jančíků rozhodnuto, s čím pojedeš?

„Ano, s radostí můžu oznámit náš přestup do kategorie Rally4. Zůstáváme věrni Opelu a rozhodli jsme se tak pro Corsu. Už se nemůžu dočkat prvního testu. Na Youtube jsem viděl snad všechny onboardy a snažím se skenovat, co a jak. Přece jenom jsem opravdu dlouho neseděl v jiné závodničce, a tak to pro mne bude zcela nová výzva. Celý tým se těší na novou práci.

Vypadá to i na celkem slušnou konkurenci, neboť podle informací, které se mi donáší, do Rally4 přestupuje víc jezdců. Perličkou je, že se tady pravděpodobně sejdou poslední tři vítězi Opel Adam cupu. Jsem opravdu zvědavý na náš výkon a kolik se toho budeme muset naučit. První sezóna určitě budě poznávací, ale myslím, že už jsem přišel na to, že je to vše jen o hlavě a toho se budu snažit co nejvíce využít.“

Budou před sezonou nějaké testy, a jaké si dáváš cíle do roku 2024?

„Nerad bych si poprvé sedl do nové techniky hned na Kopné, takže se určitě chceme někde svézt a trochu si auto přizpůsobit. Jelikož teprve čekáme na dodání Corsy, tak je ještě trochu brzo mluvit o testech. Snad stihne nové auto včas přijít (smích).

Jak už jsem zmiňoval, tak se určitě budu hlavně učit. Po dvou úspěšných sezonách bychom samozřejmě rádi navázali další, ale víme, že nás čeká velká výzva a v první řadě boj nás samých proti sobě. Chceme se soustředit hlavně na naši jízdu a zlepšovat se každou rychlostní zkoušku. Hlavním cílem je tedy probádat a na sto procent využít naši novou techniku a hlavně zůstat na všech čtyřech kolech!“

Poděkování, vzkaz fanouškům…

„Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří nás podporují. Za fandění přímo na erzetách, za návštěvy v servise i za podporu skrze sociální sítě. Vidíme každého z vás a nabíjí nás to pozitivní energií.

Děkuji své rodině za to, že se na našem závodění podílí. Díky nim u nás zůstává rodinná atmosféra bez jakýchkoliv vnějších nátlaků. Taťkovi a strejdovi děkuji za to, jací jsou srdcaři, a taky děkuji své přítelkyni a mamce za každou zprávu, jestli jsme v pohodě, když jim na ewrc-results nevyskočí náš čas v cíli RZ (smích).

V neposlední řadě si veliké díky zaslouží náš sponzor SANHA za podporu během celé sezony. SANHA na našem autě zůstává i pro příští rok a my jsme nadšení z naší společné spolupráce!“