Zimní období nepřeje jednomu oblíbenému doplňkovému sportu a tím je cyklistika. Venku je to jednak nepříjemné, ale také nebezpečné. Vevnitř ne každá chce jen tak koukat do zdi a jet na rotopedu, nebo jednoduchém trenažeru. Naštěstí přišli už před pár lety výrobci s chytrými trenažery propojitelnými s počítačem, tabletem nebo ještě lépe s televizí. No a jaké trénování na téhle technice je? To si vyskoušel Oldřich Novák – účastník mnoha extrémních závodů.

Autor textu: Oldřich Novák  Fotografie: Archiv autora

Den první: Motivace (#garminodznaky #fenomén)

Jsem chlapík po padesátce, s rodinou, fanda do sportu, konzervativní k moderním aplikacím, a především mám odpor ke všem sportům, kde jsem zavřený. Když mi někdo řekl, že jde do posilovny, anebo jezdí na rotopedu, tak jsem pro něj opravdu neměl pochopení.

Jenže i do mého života přichází zcela běžné situace, kdy zůstat „sportovat“ doma může být jediná alternativa k aktivitám venku. Možná když si uděláte check list, také takové objevíte:…Hlídám doma malou dceru. Přijel jsem z práce už za tmy. Manželka se kouká na Stardance a nechce si povídat. Prší. Zrovna dnes končí výzva na Garminu pro udělení odznaku.

Já jsem vášnivý sběratel Garmin odznáčků. Sice jsem se odhlásil ze skupiny Garmin odznaky, protože fair-play je důležitý i v obýváku a nebudu si přeci měnit v mobilu časovou zónu na Malajsii, abych dostal Malaysia Badge. (To je skrytá narážka na filištíny, co upravují data v telefonu, aby si připsali jeden bodík navíc).  Ale jinak zkoumám pečlivě, jak kde nějaký odznak získat. A poté, co Garmin koupil holandskou společnost na cyklotrenažéry Tacx, tak je výběr jasný. Já musím sednout na Garmin Tacx!

Den druhý: Hrrr na Tacx (#pečlivápřípravastroje)

Myslíte si, že přivezete krabici a jedete? No tak to úplně ne. Ale ať držím vaši pozornost – nakonec to není tak dlouhé ani složité. To jen má netrpělivost mě poháněla a už už jsem chtěl být v dresu a šlapat kolem virtuální Lago de Garda.

Základní chlapský instinkt, že všechno vím nejlíp, byl chybný. Sice jsem četl návod a koukl na youtube, kde mi vysvětlili, jak na to, ale – já to samozřejmě vím líp. Podělím se tedy s vámi o moje omyly a dovolím si nabídnout rady.

• Nespěchejte. Instalace vyžaduje čas a klid a čtení návodu. Je potřeba kolo správně uchytit, vybrat potřebné adaptéry na rychloupínák nebo na pevnou osu zadního kola, poladit přehazovačku. Pro jistotu jsem i zaklínoval zadní brzdu, která zůstává volná. K ruce je dobré si připravit 5 mm imbus a 17 mm plochý klíč. Vše to jsou trochu dílenské činnosti, kolo s vyjmutým zadním kolem má tendenci řetězem umazat vše okolo, takže se mi nakonec hodil i stojan na odkládání dílů během instalace. Celé to bylo hotové za půl hodinky, napodruhé bych to uměl samozřejmě za 5 minut.
• Místo, kde kolo postavíte, je zásadní. První jízda mi prokázala, že povídačky o tom, jak pod vámi bude jezero potu, nejsou jen povídačky. Budujte tedy stanoviště s rozmyslem, odspodu – omývatelná podložka je nezbytná, trenažér, kolo do něj, obrazovku do osy kola před něj, PC v dosahu (nebo alespoň bezdrátová myš). Já po první jízdě stěhoval kolo upnuté v trenažéru (cca 35 kg) z pokoje, kde je vinyl podlaha, do dílny na dlažbu. Při jízdě je pekelné vedro, nainstalujte tedy ventilátor nebo vyberte nejstudenější a dobře větratelnou místnost.
• Trenažér je elektrický. Potřebujete k němu elektrickou zásuvku.
• Software jsem se zatím moc neřešil, až časem se vrhnu na Pro verze. Dočetl jsem se, že je několik možných aplikací, ale já jdu přeci po Garmin odznacích, takže do PC stahuji Tacx aplikaci pro Windows (pár kliků na webu) a přihlašuji se totožným User name/ Password jako v Garmin Connect. Vše je hezky provázané, jednoduché, vlastně okamžitě začínám používat.
• Stahování videí (a není třeba je stahovat, lze streamovat online) jsou náročná na prostor na harddisku a kvalitu internetového připojení.

Vše je nachystané, hrrr na to! První jízda a hned 4 odznaky, to je ale milé!

Den třetí: Patricia mi unikla (#tacxjdedokrve #zabava)

Jdu trénovat. Začnu jednoduchou etapou. Podle tréninkového plánu potřebuji zajet aspoň 50 km. A nebojím se výzev, takže pro tuhle vyjížďku si zapínám reálné soupeře (v aplikaci tak vidím, kdo z reálných lidí na světě se mnou trať jede).

Chtěl jsem se jen projet, jenže – za mnou vyráží Gerard. Přede mnou o 10 km jela Patricia. Francisco vystartoval o 6 minut později, ten mě nedá… A už v tom frčím.

Tacx je návykový! Co na začátku vypadalo jako pohodlné výletování se vlivem informací z monitoru proměňuje v soupeření. Patricii jsem nedojel, útok Gerarda zezadu jsem odrazil. Pěkně dotahoval, ale na 40tém kilometru vytuhl. Tím chci napsat – nuda to není, a to je asi hlavní. To bylo to, co mě roky od trenažéru odrazovalo. Hned jsem začínám těšit na další etapu, zítra budu sledovat počasí a doufat v déšť.

Trochu analytických poznatků – protože jedu na svém kole, tak posed je jednoduše „ten můj“. K tomu vidím řadu údajů, které mě dřív zajímaly. Poměr šlapání levý a pravý pedál, kruhový pohyb nohou (no, je to spíš elipsa), kadenci, sklon svahu na desetiny procent. Trochu mě rozhazuje projíždění zatáček, kde samozřejmě chybí náklon a je to takové spíš cuknutí do strany, ale je pochopitelné, proč to nejde s pevným uchycením kola v trenažéru.

Trénink to je náročný – z terénu jsem zvyklý si ulevovat stoupnutím do pedálů, svěšením noh z kopce, úklonem kola do strany. To provést nelze, jenže – možná to je to, co mě bude rozvíjet. Síla a dlouhodobá vytrvalost, kvalita šlapání, to právě teď poptávám. Kaluž potu pod strojem svědčí o tom, že jsem nebyl na výletě. Patricie, těš se.

Den čtvrtý: Přelomová technika (#počůrámse)

Se změnou času jako by mi odešla morálka. Místo dřiny v mokru a s čelovkou usedám po Televizních novinách na trenažér. Ano, zase tomu propadám a řítím se v souboji s fiktivním soupeřem dolů k řece Colorado ve státě Utah. Jenže se mi chce proklatě čůrat. Klikám myší na každou část obrazovky, pravé tlačítko, levé tlačítko. Nic. Za jízdy googlím na telefonu, jak se dělá pauza na čůrání (ano, pro IT geeks – na trenažéru můžete googlit za jízdy). Návod říká, přestaňte šlapat, kolo zastaví a aktivuje se automatická pauza. Svěšuji tedy nohy, ale kolo jede a jede. Je to totiž z kopce. Jak je tohle možné? Trénink dojíždím jen tak tak bez pohromy.

Den po tréninku si tohle zjišťuji u odborníků. Pojďme si to tedy vysvětlit. Motor na Tacx Neo 2L je namísto pohonu nekonečným řemenem hnán/a brzděn pomocí více než třicítky elektromagnetů. Tyto magnety jsou schopny roztáčet setrvačník trenažéru, pokud sklon svahu říká „jedete z kopce“ a simulovat tak situaci, že na vás působí gravitace. A to je to, co mi vyřadilo autopauzu na odběhnutí do keříčku. Myslím, že tohle je to (včetně další nezměrné výhody – tedy zcela tichého chodu, kdy slyšíte jen zvuk řetězu na pastorcích), co odlišuje novou generaci trenažérů od těch předchozích. Můžete se totiž svézt z kopce, tak jako v terénu. A když chcete letět sedmdesát v hodině, tak naházíte 52×11 a jede se. (Včera max. 82,8 km/h).

Když tak nad tím přemýšlím, tak kolo by takhle jelo z kopce podle virtuálního sklonu, i kdybych z něho slezl a šel se chvíli koupat do Colorado river. Přijde vám to naopak divné? Vytáhněte kablík trenažéru ze zásuvky a rázem máte trenažér o generaci starší. A můžete si šlapáním vybojovat každý metr i z kopce.

A na závěr jedna vychytávka – nemám kompatibilní hrudní pás pro sledování srdečního rytmu. Ale moje hodinky Garmin jdou k aplikaci Tacx připojit jako další připojené zařízení. Srdeční tep tedy aplikace přijímá z hodinek, ostatní údaje (frekvence šlapání, waty a rychlost) pak z trenažéru. (Postup: V hodinkách aktivujte Srdeční tep a v Nastavení pak „Sdílet ST“ a „Start“).

Den pátý: Scenérie (#kolemSvětapod80dní)

Moc jsem toho dnes nenajel.  Jen tolik, abych si mohl říct, že jsem neseděl u PC, ale skutečně se vždy po vybrané trase kousek projel. Začal jsem s milovanou Skandinávií. Pak skočil na burgera do Ameriky, tam jsem byl naposledy před 30ti lety. Pak Japonsko (pro mě tedy nezajímavé, neumím vysvětlit proč). Ale pak Alpy (boží). A Toskánsko? Na to jsem pozval i manželku (takže tam budeme muset jet). Pak Malorca (tu bych chtěl na jaře).

Uznávám, bylo to jak přepínat televizní kanály. A můj hlavní dojem? Není to nuda! Některé trasy jsem si stáhl v rozlišení 720 p, některé pak v 1020 p. Samozřejmě, lepší rozlišení znamená trojnásobné stahování dat (cca 10GB na jedno Movie). Ale na 165 cm velké televizi, s 4K Ultra HD rozlišením, se na to krásně kouká.

Den šestý: Kopce (#nevyjedu)

Jsem nenasyta, z přírody vím, že kdo si nevyšlápl Stelvio, neabsolvoval Sella Ronda Bike Day nebo jiný z cyklistických svátků, tak zatím neví, co je ta pravá královna cyklistiky. Sedím tedy u nabídky Movies od Tacxu a přebírám vrcholy, kam se podívám. Alpské klasiky? Nebo s profíky na Starou dámu?

Teď, když to píšu, tak už mám vyzkoušeno. Beru zpátečku a z kategorií Hard a Extreme se vracím na Moderate. Cítím se potupený, a ještě budu promýšlet, kde je chyba. Nejsem přeci tak marný, zpravidla jedu okolo 2 watů/kilogram váhy, přesto mi to trenažér pěkně nandal.

Když v tom hledám pozitiva, tak:

• Trénink dělá mistra, prostě si na to Olafe sedni znovu a znovu, to půjde
• Sakra, to je mašina, udávaný technický výkon elektromagnetické brzdy není fikcí
• Jde jezdit i časově krátké tréninky a odejít s kyselinou mléčnou ve svalech
• Ty videoscenérie jsou skvělý
• Nebojte si nainstalovat pastorky s více zuby!

Poznatek dne. No, když to nevyjedu, tak nikdo nevidí, že jsem slezl. Co jsem ujel se zapíše do tréninkového deníku a je to. Nikdo pro mě potupně nepřijel autem :).

Den sedmý: Skok vpřed (#Rouvy #Tacxjechytrý)

Druhý den testování jsem napsal, že ještě neřeším Pro verze softwaru. Ale už se okolo toho začínám ochomýtat a jeden pán mi zdůraznil: „Tacx je překonaný, běž na Rouvy. To poznáš, jak i šlapání v obýváku může mít sociální rozměr. Domluvíte se s kamarády, vidíš sám sebe i ty kamarády, je to jednoduše top“.

V tomto odstavci vám jen chci napsat, že spojení top softwaru a top model cyklotrenažéru je možné. Rouvy lze k účtu Garmin spárovat, podobně jako například Strava. Ale – protože se nejedná o produkt Garminu, tak se ujeté vzdálenosti a další metriky nezapočítávají do odznáčkové soutěže. A to je škoda. Máme však řešení, trochu „kolo, páka, hák – poraď si“.

Nepropojujte Rouvy s Garminem. Jen si nastartujte aplikaci a jeďte svůj výlet. Na Garmin hodinkách pak zapněte aktivitu Indoor cyklistika a aktivujte příjem signálů z „chytrého“ trenažéru. Tak se vám do aktivity načtou údaje o rychlosti, vzdálenosti, watty šlapaní, a Garmin aktivitu vyhodnotí jako svoji vlastní. Odznaky jsou tak již na cestě!

Den osmý: Nestabilita (#11-32 #zvednizadek #motionplates)

Hej! Montvermier. Hej! Col du Galibier. Hej! Télégraphe! To jsou zvučná jména, klidně pište, komu zasvítily oči. Na tuhle alpskou klasiku jsem si musel počkat. Jakmile jsem začal jezdit trochu do kopců, tak bylo jasné, že se svými převody (11-30), statickým posedem (kolo pevně v trenažéru) a FTP kolem 200 W vyjedu kopce tak kolem 10 %. A to na Alpy a tratě Staré dámy (Tour de France) nestačí ani náhodou.

Vyřešil jsem to! Kazeta 11-32 sice ještě čeká v obchodě na montáž, ale během pár vteřin jsem namontoval na Tacx Neo kluzné platformy (motion plates). Ne, že bych se nebál, úplně jsem si představil, jak se z kola hroutím někam do strany. Ale u Tacxů to vymysleli dobře. Kolo se moc hezky pohybuje pár decimetrů dopředu a dozadu, lehce se houpe i do stran. Rázem není problém se v pedálech postavit a vytlačit aspoň 3 waty/kg. A s tím už se dá vyjet i 17 %. Ano, tepovka vyskočí taky, ale proto tady jsme. A poprvé jsem ve sjezdu prolomil 90 km/hod, to je ale radost! Dnes samý vykřičník.

Alpe d‘ Huez, třes se, jedu!