Holo Harmonies – Hra hudby, tance a vizuálních efektů

Holo Harmonies. Foto: Serghei Gherciu.

Mezinárodně uznávaný choreograf Mauro Bigonzetti pro baletní soubor Národního divadla vytvořil před několika lety taneční duet Vertigo (v rámci složeného večera stejného názvu, 2016) a úspěšný celovečerní balet Kafka: Proces (2019). V Ostravě uvedli jeho Rossiniho karty (2019). Zkušený choreograf a dlouholetý umělecký šéf souboru Aterballetto působil také jako ředitel souboru baletního tělesa milánské La Scaly. Spolupracuje s významnými tanečními soubory a jeho osobitý rukopis je na pomezí klasického a současného tance.

Zásadní díl v Holo Harmonies mělo výtvarné i technické řešení celé události. Zvláštní technikou hologramového přenosu byl v Praze promítán živý koncert zmíněného orchestru hrajícího v Baden-Badenu. Naopak němečtí diváci viděli přenos celé choreografie v plastické formě i prostorové dimenzi, ale hudebníky i dirigenta měli živě před sebou. 

Na obou scénách paralelně probíhala vizuální a originální show jakýchsi vesmírných těles animátora Moritze Mayerhofera, režisérů XR Jany Günther a Tobiase Scherera. Šlo o virtuální vesmír, o planety a planetky sluneční soustavy v neustálém i barevně proměnlivém pohybu. Obrovská koule slunce mohla také znázorňovat veliký tepající mozek, který vše ovládá a řídí. Zář hvězd i záhadné mlhoviny se hýbaly a  množily, aby zase chvíli nechaly diváky odpočinout. Tento magický výtvarný počin na hranici sci-fi podněcoval fantazii a doplňoval vlastní taneční ztvárnění na známý Smyčcový kvartet č. 14 d moll, D 810, Smrt a dívka Franze Schuberta, upravený pro smyčcový orchestr dirigovaný Thomasem Zehetmairem. Skladbu live electronics v prologu i intermezzu mezi jednotlivými hudebními částmi zkomponoval Sven Helbig. I tato skladba všestranného současného německého skladatele souzněla s námětem o životě a smrti, který rozpracoval Franz Schubert zvláště v druhé meditativní části kvartetu Andante con moto. 

Tyto myšlenky se promítaly i do tanečního sdělení, i když z výsledku celého choreografického díla Maura Bigonzettiho to jasně nevyplývalo. Jednotlivé výstupy třinácti tanečníků, kteří nastupovali na začátku propojeni ve skupině a poté v mnoha následných duetech, triích, v  mužských a ženských sborech i v sólových číslech, vyznívaly více abstraktně. Tento dojem mohla umocnit určitá vzdálenost od diváků i clona, na kterou se promítaly zmíněné výtvarné obrazce a také sporadické svícení z bočních průvanů tak, aby nezasahovalo do projekce.

Ryze taneční výkony zúčastněných byly od všech zkušených sólistů vysoce profesionální. Kostýmy světlých odstínů splývaly se siluetou těl, takže šlo vidět každou křivku pohybu. Podtrhl se tak neuvěřitelný rozsah pohybu zvláště u tanečnic, které tančily na špičkách, čímž do jisté míry zvyšovaly abstraktní rovinu sdělení. Určitá „sošnost“ je patrná i v jiných Bigonzettiho dílech, smysl pro krásu a estetiku je na prvním místě, možná někdy na úkor obsahu. 

Smrt a dívka je poměrně rozsáhlou hudební předlohou a obsáhnout všechny čtyři části partitury není jednoduché ani pro zkušeného bravurního choreografa, zvláště když vzniká na objednávku k unikátnímu projektu, v omezeném scénickém prostoru (na levé části scény je orchestr, na pravé jsou tanečníci) i časových možnostech k nastudování. Ze sólistů je třeba ocenit Matěje Šusta, Federica Ievoliho, Patrika Holečka, Francesca Scarpata, Danila Lo Monaca a Giovanniho Rotola a sólistky Olgu Bogoliubskaiu, Rominu Contreras, Ninu Fernandés, Kristýnu Němečkovou a Alinu Nanu.

Smyčcový kvartet Smrt a dívka byl již vícekrát inspirací pro taneční zpracování. Významná byla choreografie britského choreografa Roberta Northa, uvedená i v repertoáru Pražského komorního baletu (premiéra 1999). Petr Zuska inscenoval svou verzi pro soubor v Monte Carlu a následně v Praze (premiéra 2012).

Jednorázový projekt Holo Harmonies byl určitě smysluplný a cenný v tom, že se snažil využít nové virtuální technologie v přenosu živých divadelních a hudebních představení, koncertů i dalších mediálních produktů. Jistě byl finančně enormně nákladný… Zbývá úvaha, zda má cenu vynaložit tolik úsilí především z hlediska tanečníků a jejich výkonu jen pro jediný večer.

Psáno z premiéry 1. prosince 2023, Státní opera Praha.

Holo Harmonies
Světová premiéra

Choreografie: Mauro Bigonzetti
Hudba: 
Franz Schubert: Smyčcový kvartet č. 14 d moll, D 810, Smrt a dívka (úprava pro smyčcový orchestr)
Sven Helbig: prolog a intermezza (světová premiéra) – live electronics
Režie XR: Jana Günther
Režie animací: Moritz Mayerhofer
Celkový koncept: Jana Günther, Markus Korselt, Tobias Scherer
Koncept XR: Jana Günther, Tobias Scherer
Asistent choreografa: Roberto Zamorano
Baletní mistr: Alexandre Katsapov
Dirigent: Thomas Zehetmair