Horečka je jedinou známou prózou Václava Hraběte. Napsal ji v roce 1962 a známe ji jen proto, že byla publikována o pět let později. Samotný rukopis se nedochoval. Ostatně ani jeho básnické dílo, kterým se proslavil, nemělo ke čtenářům snadnou cestu. V úplnosti jsme se s ním mohli seznámit až po roce 1989.
Je jen dobře, že se Studio Marta rozhodlo uvést text autora, se kterým se na jevišti běžně nesetkáváme. Hrabětovu krátkou novelu upravila pro divadlo Anna Magdalena Pavlicová a Veronika Onheiserová a zároveň ji doplnily o jeho další verše. Udělaly tedy pro divákovo seznámení se s autorem kus práce.
Děj začíná na maturitním večírku. Honza (Lukáš Baroš) sem vlastně nepatří, ale sveze se s kamarádem z divadla. To, čím se momentálně zabývá, je pantomima. V okruhu studentského divadla je na ni kapacita. Na čerstvě odmaturovaný potěr na mejdanu se dívá s nadhledem. Je aspoň o rok starší a dává to najevo. Zamilovaný není do maturantky Marie (Bára Horčičková), které je sympatický, ale do Alice (Nikola Štěpánková), zpěvačky z divadla. Ta se ale od něj začíná vzdalovat. A kolem toho se vlastně příběh, který začíná jedné noci a završuje se v noci následující, odvíjí. Láska tu stojí v centru naší pozornosti. Ale není to jediný silný motiv hry. Dalším je nutnost ujasnit si, k čemu se člověk v životě hodí. A taky kdo za co stojí.
Herci Studia Marta mají tu výhodu, že jsou věkově Hrabětovým hrdinům blízcí. Ne úplně vždycky toho ale dokázali využít. Místy jako by trochu tápali, jak vlastně mají ty mladé z mytických šedesátek pojmout. Sám Hrabě jim to moc neusnadnil ani pojetím hlavní postavy. Jeho bohémský hrdina je v pražských nočních lokálech jako doma a přitom se zachovává čistý pro svoji lásku. Ne, že by to nešlo. Jen je velmi těžké to zahrát. Lukáš Baroš u hlavní postavy zdůrazňuje její elán, chuť do života a touhu po opravdovosti. A to je dobré řešení. U vztahu Honzy a Alice bychom asi potřebovali lépe vysvětlit, co mají ti dva vlastně společného. Proč si máme myslet, že patří k sobě. Vesměs povedené a vtipné byly scény z bufetu, z ulice či z baru, kde se zpřítomňoval běžný život.
Hudební stránka inscenace byla svěřena renomovanému hudebníkovi Jiřímu Pavlicovi. Ten pojal zhudebnění Hrabětovy poezie po svém a obávám se, že se s ní příliš nepotkal. Podtrhnul v nich linku sentimentu, někdy možná až mladického patosu. Chybí tu jazzová energie, která byla pro autora předlohy tak důležitá. Hudba působí často spíš zádumčivě. Přitom by měla diváka horečnatě provázet dějem, strhávat ho do víru velkoměstského života vnímaného mladým, neopotřebovaným zrakem, sluchem a citem. To se bohužel neděje.
Kostýmy dobu respektovaly a vyhýbaly se schválnostem s výjimkou občasné karikatury. Barbora Procházková například nenechala chudé studenty běhat po jevišti v riflích (v dobovém žargonu v texaskách). A udělala dobře. I to pomohlo příběh ukotvit do své doby.
DIVADLO: HOREČKA
Autor: Václav Hrabě, Anna Magdalena Pavlicová
Režie: Anna Magdalena Pavlicová
Dramaturgie: Veronika Onheiserová, Vojtěch Balcar
Scéna: Monika Baršová
Kostýmy: Barbora Procházková
Hudba: Jiří Pavlica
Hrají: Hynek Tajovský, Lukáš Baroš, Nikola Štěpánková, Jonáš Sýkora, Tomáš Henry Abraham, Jakub Bagin, Monika Tomková, Markéta Richterová, Bára Horčičková, Hana Drnovská, Zuzana Valešová, Klára Marxová, Veronika Šupejová, Jan Lukeš, Kamil Bačovský, Petr Svozílek, Ester Dvořáková
www.studiomarta.cz
